Když jsme se tento rok rozhodovali, kam jako parta vyrazíme, uvažovali jsme o dovolené v Chorvatsku a Bulharsku. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou možnost. Důvodů bylo několik. Nikdo z nás v Bulharsku ještě nebyl (Chorvatsko už známe všichni), cenově by nás stravování a popíjení mělo v této východoevropské zemi vyjít lépe a nakonec jsme slyšeli spoustu dobrých referencí od návštěvníků Bulharska.

Cesta a ubytování

Jelikož šlo zařizování dovolené naprosto mimo mě, dozvěděl jsem se pouze, že byl vybrán Sozopol a cesta autobusem tak bude trvat 28 hodin. Hodně lidí by to mohlo odradit, my jsme ale mladí, zdraví a krásní lidé, kteří to bez újmy vydrží.

Po jednom dni stráveném v autobuse jsme se tak skrz několik států (Slovensko, Maďarsko a Srbsko) dostali do vysněného bulharského letoviska jménem Sozopol. Přivítalo nás slunečné počasí a po oznámení delegátkou, že už tady týden nepřetržitě prší a právě teď by měl nastat obrat k lepšímu, jsme se šli radostně ubytovat. Bydleli jsme v Novém Sozopolu ve vile jménem Kiril. Je to třípatrový dům, kde v přízemí bydlí majitel s rodinou a další patra slouží pro ubytování hostů. Pokoje byly sice menší, ale čisté a útulné. Nakonec jsme tam stejně jen přespávali, takže svůj účel splnily na 100%. Jednu specialitu ale ubytování v Bulharsku přece jen má. Bulhaři na záchodě nevhazují toaletní papír přímo do mísy, ale mají pro tyto účely vedle záchodu koš. Údajně jsou jejich odpadové trubky tak úzké, že by se ucpaly. Co jsem pak na našem pokoji velmi ocenil, byla klimatizace (ta mi od té doby začala chybět i doma). Díky ní usínáte při příjemných 24 stupních a na nějaké vedro si ani nevzpomenete.

Sozopol a jeho části

Po ubytování jsme šli na první procházku městem a musím říct, že Sozopol splnil všechna má očekávání. Město se totiž skládá ze 2 častí – Starý a Nový Sozopol. Starý Sozopol je plný malých historických baráčků a úzkých uliček, kde je radost se procházet. Když pak takovou procházku zakončíte v restauraci s výhledem na pobřeží, tak určitě neprohloupíte. Naopak Nový Sozopol je spíše pro bujaře strávenou noc. Je plný restaurací, diskoték a barů s živou hudbou. Sami jsme proto okusili z obou částí města a každý večer jsme si tak udělali přesně podle svého gusta. Došlo tak na popíjení v restauracích a ochutnávání místních jídel, k procházkám Starým Sozopolem, posezení na pláži s českou kytarou a bulharským vínem, pití výborných drinků v klubu přímo na pláži, tanci na živou hudbu atd.

Moře a pláže

Každý den jsme také trávili u moře a musím říct, že patřilo k těm nejkrásnějším, u kterých jsem kdy byl. Voda průzračná, vlny perfektní a písek na pláži jemný tak akorát. Když k tomu připočtu, že jsme měli možnost výběru z celkově 3 rozdílných pláží, tak v tomhle nemůžu Sozopolu nic vytknout. Co mě z počátku zarazilo, byl počet lidí na pláži. Bylo to totiž poprvé, kdy jsem viděl lidi ležet tak blízko u sebe, ale zdálo se, že to nikomu nevadilo. I já jsem si rychle zvykl. Pokud bych byl ale pořád nespokojený, mohli jsme jezdit na pláž mimo centrum Sozopolu, kde bylo lidí málo, moře snad ještě čistější, písek jemnější, bary ještě luxusnější.. a hlavně.. hlavně jsme na ní viděli delfíny! Poprvé v životě jsem byl s delfínem společně v moři na menším úseku než je 200m. Zážitek opravdu neskutečný! Údajně to ale není žádná náhoda, takže kdo ještě nikdy neviděl z blízky delfína, tak doporučuju jet do bulharského Sozopolu na tu nejvzdálenější pláž od centra a čekat.. :)

Ceny jídla a pití

Co se jídla a pití týče, tak bych ho určitě pochválil. Vždycky jsme si dobře pochutnali. Ať už to byly rybí speciality nebo klasické jídla z kuřecího nebo vepřového masa. Z finanční stránky se najíte v Sozopolu za stejné peníze jako u nás a ještě to budete mít s bonusem krásného výhledu a pěkného posezení. Ceny jsou zde pro Čechy opravdu příznivé. Jen pro představu: pivo na pláži 2 leva, šopský salát 4 leva, polední menu 5 leva, půlka pálenky nebo tequily 1 leva, atd. Ještě je potřeba dodat, že 1 leva je přibližně 14 Kč.

Bulhaři

S Bulhary jako takovými jsme do styku moc nepřišli, ale když posoudím aspoň ty, které jsme poznali (2 muzikanty z kapely, zástupy číšníků a číšnic, pana domácího a několik prodejců v krámcích), tak myslím, že to jsou příjemní lidé. Nemůžu říct, že by mi jakkoliv vadili. Je sice škoda, že v restauracích není úplně obvyklé, že personál umí dobře anglicky, ale pokud ovládáte ruštinu, tak nebudete mít problém. Jen upozorním, že Bulhaři při souhlasu otáčí s hlavou ze stranu na stranu a při nesouhlasu kývou nahoru dolů. Takže přesně naopak, jak jsme zvyklí my. Proto bude nejspíš ze začátku docházet k úsměvným situacím, kdy se zeptáte, jestli mají k jídlu to či ono jídlo a slečna servírka vám s pokývnutím řekne „No“. Na to se ale dá časem zvyknout..

Celkově tedy můžu říct, že jsem si své poprvé v Bulharsku opravdu užil a myslím, že to nebylo ani naposled! Jen pro úplnost dodám, že jsme jeli s cestovní kanceláří KM Travel, dovolená trvala 9 dní a naše celkové náklady za dovolenou nepřesáhly 10 tisíc Kč, takže naprostá spokojenost.

Mezi hromadou dárků pod vánočním stromečkem jsem objevil i tuhle básnickou sbírku od Karla Plíhala. Občas (Nohavica vede) si rád pustím jeho folkové písničky, a tak mě to jako dárek až tak nepřekvapilo. Po prvním prolistování, když se moje oči zastavili na básničce:

jsem byl nadšený a začal jsem listovat poctivě. Ač má sbírka 190 stran, tak díky koncentraci 1 báseň/1 stránka se zase tak moc nenačtete ;) Občas je také báseň na protější straně doplněna ilustrací Miroslava Bartáka, takže těch básní je nakonec 150 a nejčastěji je právě na 4 řádky jako ta o svištích. Pár básní mě natolik zaujalo a pobavilo, že se s nimi tady s vámi podělím. Můžou sloužit jako taková malá ochutnávka, před koupím/půjčením knihy.

Pokud vám finanční krize nedovolí zakoupení knihy (i na takové jsem myslel), můžete si ji přečíst/stáhnout zde – Jako cool v plotě: Karel Plíhal. Jde ale o elektronickou publikaci bez ilustrací.

Nedávno se mi dostal do mailové schránky tento dokument a jelikož jsem o romské problematice, která se v Janově 18.10.2008 vyh­rotila, takřka nic nevěděl, tak jsem nestačil „zírat“. Vy si ale názor udělejte sami. Můžu jen prozradit, že je to poutavé čtení, doprovázené dokumentárními fotografiemi.

Odkaz – Přichází nadvláda Romů? (Janov 18.10.2008).

Video, o kterém se v článku píše..

Tady je už radikálnější (ne však neoprávněné) pokračování akce:

Nevím jak vás, ale mě vždycky strašně zdržuje, když si chci třeba zjistit hodnocení filmu na serveru csfd.cz. Musím nejdřív otevřít stránku samotnou a tam pak vyhledat film. Proto jsem pátral, jaké jsou možnosti vyhledávání přímo v prohlížeči.

Firefox

V nové verzi Firefoxu stačí pouze najet na vyhledávací pole, které chcete přidat (u csfd.cz vpravo nahoře pod profilem). Poté pravým klikem vyvoláte nabídku a vyberete možnost Vytvořit Vlastní hledání. Pak už můžete vybrat nové hledání v boxu vedle adresního řádku a začít hledat přímo pomocí Firefoxu.

Představu, jak postupovat, si můžete udělat na následujícím obrázku.

Pokud by tuto funkci váš Firefox nepodporoval, stačí si pouze nainstalovat tento addon – Add to Search Bar 1.7.

Opera

Jelikož Operu defaultně nepoužívám, tak jsem tento problém ani nikdy neřešil. Funguje to v ní však velmi podobně. S tím rozdílem, že místo do prostoru pro vyhledávání, píšete svůj dotaz přímo do adresního řádku. Pokud chcete vyhledat film na stránce csfd.cz, tak stačí do adresního řádku vepsat „csfd hoří, má panenko“. Opět stačí kliknout do vyhledávacího pole na serveru csfd.cz pravým tlačítkem a poté zvolit možnost přidat vyhledávač. Důležité je si pojmenovat vyhledávač zkratkou, kterou pak budete používat v adresním řádku (např.: csfd).
Podrobnější návod najdete na Bart blogu.

Yeah..and we were there! :P

Při brouzdání internetem jsem narazil na dílo tohoto mladého génia a musím říct, že mi nápadem a zpracováním doslova vyrazil dech.

Autor: Marek Berger

V hlavní roli: Radek Hešík
Ve vedlejší roli: Pstruh střední velikosti (slovy Hešana „hoši to je macek“)

Když jsem vytvářel stránky pro Stáj Bělokozly (ustájení koní), byla jedním z požadavků interaktivní mapa. Prvním z adeptů byly samozřejmě Google maps, ale pak jsem se dozvěděl o API od Seznamu a Atlasu. Řekl jsem si, že čeští uživatelé internetu jsou již s těmito mapami zvyklí pracovat a tak nejlepší bude zvolit právě jednu z nich. K AMapám mě nakonec rozhoupal právě článek od Radka Hulána. Samotné vytvoření mapy podle Vašich přání už není tak složité a hodně Vám k tomu pomůže taky návod přímo na stránkách od API AMapy.

Jen bych chtěl dodat dvě upozornění. AMapy potřebují pro správné fungování standardní vykreslovací režim u IE. To znamená, že kdo shazuje tento prohlížeč stránkami do QUIRK módu moc neuspěje. A druhý problém, na který jsem narazil, byla kolize s Lightboxem2. U mapy Vám potom nebude fungovat zoomování a mapa se bude zasekávat a nebude funkční. Proto jsem tedy Lightbox2 musel na stránce s mapou vypínout. Nechtěl jsem se v Lightboxu nějak hrabat, tak jsem použil pro mě méně pracnou cestu.

Pro webové stránky staj-belokozly.cz jsem hledal nějakou hezkou možnost zobrazování fotek z galerie. Už delší dobu jsem narážel na magické ztmavnutí celé stránky a postupného vyskočení fotky v hezky upraveném okně s popisem a možností „Další“ a „Předchozí“ foto. A tak jsem si řekl, že tím stránky taky vyšperkuji. Po chvíli brouzdání jsem tento efekt na jistých stránkách objevil a dal jsem se do podrobného zkoumání. Zjistil jsem, že jde o Lightbox2. Na těchto stránkách najdete podrobný návod, jak vše zprovoznit. Nebudu ho zde překládat.

Trošičku mi ale vadilo, že uživatelé, kteří příjdou na stránky staj-belokozly.cz možná nebudou sběhlí v angličtině a tak je slovíčka jako „Next“, „Prev“ nebo „Close“ vystraší. Českou verzi jsem na internetu ke stažení nenašel a tak Vám dám možnost si ji stáhnout zde – česká verze Lightbox2.

Šlo o počeštění textů „Image .. of ..“ na „Obrázek .. z ..“. Toto nastavení provedete v souboru lightbox.js. Ve stejném souboru také nastavíte klávesy na pohyb mezi obrázky ve fotogalerii. Defaultně je zde nastaveno P na volbu zpět (Previous) a N na další fotku (Next). Pak už jen stačilo zaměnit obrázky s texty – prevlabel.gif, nextlabel.gif a closelabel.gif.

K Lightbox2 existuje další spousta alternativ – Greybox, Slimbox a jiné. Plaváček mi poradil zkusit Thickbox