Blog Jiřího Štencka

Příběh pokračuje a my jsme se čerstvě vrátili z naší cesty po Španělsku. Čím jsme tam jeli, jak hladce to probíhalo a co vše jsme zvažovali? Tak pojďme na to.

V minulém článku jsem popsal naši cestu od obytné dodávky Ďas do menšího VW T5 Mutlivan s minivestavbou. Asi každý musel poznat, že tohle je víc kompromisů, než radostí. Já to ale chtěl zkusit a dokázat si, že to zvládneme. Přece ten Štěpán Hon má taky 3 děti a jenom trochu větší auto (Nissan Instertar). Když jsme přemýšleli, jak pojmeme letošní Španělsko, do kterého jsme chtěli vyrazit začátkem března, měli jsme v hlavě několik možností.

VW Multivan T5 + cabbunk postele

Vyrazit opět Multivanem a doufat, že se do něj poskládáme a bude nás to několik týdnů na španělských plážích bavit. Ale odrazovala nás nutnost na spoustě místech přespávat uvnitř auta. Pokud bychom to nezvládli, museli bychom zajíždět do kempů nebo hledat místa, kde se můžeme vybalit komplet ven a vedle postavit stan na věci a pár osob. To by celou cestu dost prodražilo a taky by to ztratilo kouzlo podobného cestování.

Záchranou možností pro nás byla cabbunk postel, kterou vyrábí v Anglii a její cena není zrovna malá = cca 12tis. Kč. Vyřešila by nám pouze to, že 2 děti by spali na poschoďové hamako-posteli na předních otočných sedačkách. Tzn. do auta bychom se na spaní vešli (2 dospělí + roční Eliška vzadu na posteli, 2 kluci na hadrové palandě).

Nevyřešilo by to ale neustálé přehazování věcí sem a tam při zastavení a chystání spaní, nemožnost se v autě postavit, .. atd. A co záchod? Budeme pořizovat na cestu nebo stačí lopatka a záchodový papír? Vaření přichází v úvahu pouze venku, což není úplně nenápadné. Při zastavení bez možnosti být venku nezabavíme děti deskovkami nebo jakoukoliv kreativní činností uvnitř auta. Na to tam prostě při našem počtu a všech nabalených věcech není místo.

Samozřejmě.. šlo by to, ale při tom plánování mě ta možnost přestala bavit a spíš jsem to viděl jako utrpení a dokazování si samému, že to zvládneme a budeme “hustý” před lidmi. Ale o tom ty dovolené přece nejsou.

Karavan tažený T5

Šílená myšlenka, která se zrodila po popostrčení kamarádem Robertem, byla koupit za auto karavan a nic z předešlého neřešit. Takový startovací by stál 150-250tis. Kč a měli bychom tam všechno, co je potřeba. Ušetřili bychom za další motor (auto, pojistky, dálniční známky, servis) a maximálně využili univerzální T5, což je přesně důvod, proč jsem ji nadšeně kupoval. Myšlenka mě tak pohltila, že jsem dokonce na chvíli opustil svůj panický strach z tahání karavanu za autem a nechutenství s ním kdekoliv manipulovat a parkovat. To jsem z hlavy prostě vytěsnil. Už jsem se viděl, jak tam něco dopěkňuju a bastlím, cítil jsem ten komfort, který nám nabídne svým místem uvnitř a lákala mě dostupná cena.

Oslovil jsem dokonce 4 prodávající na bazarech s myšlenkou, že se na nějaký zajedeme podívat a nasdílel jsem své myšlenky na Facebook. A ejhle.. zrodila se třetí možnost, kterou jsem z finančních důvodů vůbec nevyslovoval nahlas a do hlavy ji zakázal vstoupit.

Obytné auto

Na Facebooku mi do komentářů napsala Lenka, že budou svou obytku prodávat a že to je ta vůbec nejlepší možnost jak 5člennou rodinu na podobných cestách zabavit. Nebudu to prodlužovat a rovnou propálím, že jsme to Ducato McLouis Tandy 620 z roku 2007 od Lenky a Honzy za pár dní koupili. A bylo to podle mě to nejlepší rozhodnutí!
* Naše finanční situace by o tom sice mluvila jinak (zadlužení kam se podíváme a při zpáteční cestě jsme na kartách pomalu neměli peníze na naftu).

Předem ale zmíním, že obytku s alkovnou jsem nikdy nechtěl. Nelíbila se mi bublina nad kapotou řidiče, robustnost celé věci a na první pohled nápadné užití jako obytné auto. Jezdí s nimi hlavně němečtí důchodci a masňáci, jak jsem tento typ doteď vnímal. Oproti tomu dodávky s vestavbou mi vždycky přišly kompaktnější, hezčí a méně nápadné. Jezdí s nimi mladé páry a občas mají s sebou 1 dítě nebo psa :) Ale pro 5 lidí dodávky na jízdu a na spaní skoro neexistují nebo stojí bambilión. On celý ten svět není moc nastavený na rodinu se 3 dětmi, ale o tom jindy :) Takže alkovna pro nás byla asi jediná správná možnost (ano, existují ještě polointegrály, kde se postel sklápí nad místa řidiče a spolujezdce).

Když jsme si auto jeli poprvé všichni prohlédnout, zahořeli jsme! Tohle byl Ďas, který měl víc místa, byl modernější, ale zároveň dostatečně obouchaný, abychom se nebáli ho škrábnout (uvnitř i venku). Líbí se mi rozvržení auta: jedno spaní v alkovně a druhé spaní vzadu nad obrovskou garáží, uprostřed auta stolek se sedačkami z obou stran, které jsou uzpůsobené na jízdu až pro 4 lidi. Vaření je dostatečně velké a logicky uspořádané, za zády pak máte záchod a sprchu (oddělená od záchodu, což vidím jako zbytečné plýtvání místem a zatím jsme ji skoro nepoužili, ale věřím, že si na ten komfort rádi zvykneme až to bude třeba). Garáž si zaslouží samostatnou kapitolu, ale stačí říct, že je obrovská a dal jsem do ní 4 kola, stůl a židle, paddleboard, skateboardy, koloběžky, kočár, nářadí, hračky všeho druhu a spoustu dalšího. Pořád tam ale byl prostor na doplnění.

A hlavně to vypadá, že tohle auto bude i bez sebemenších problémů jezdit, což u Ďase taková samozřejmost nebyla :))

A tak jsem vyrazili do Španělska

V plánu jsme měli nejdřív ambiciózně dorazit do Španělska a zkusit i Maroko. Většina lidí mě ale odrazovala z velké dálky vzhledem k počtu týdnů (3), které jsme na to měli. Ano, měli jste pravdu, tohle bylo naivní a do Maroka jindy a jinak. Nakonec i varianta dorazit na Jih Španělska nám dala docela zabrat, protože cestovní rychlost s alkovnou není nejvyšší.

Cestovní rychlost

Na co si zvykám hůř, je pomalejší cestovní rychlost, která je maximálně 110 km/h, ale spíš 90-105km/h. Zdá se to jako dostačující, ale ty časy dojezdů naskakují při velké kilometrové zátěži o hodiny. S Ďasem jsme byli zvyklí těch 120 i víc km/h jet. O Multivanu asi nemusím ani psát, protože tam je 150km/h pořád příjemná rychlost a nemusíte se snažit držet dveře aby neulétli (Ďas) nebo mít strach, že díky alkovně budete pomalu vzlétat (McLouis).

Co s autem dokáže udělat vítr na dálnici, to si nechte někdy vyprávět. To je taky další aspekt, proč prostě těch 90-100km/h bude naše optimální rychlost.

Průjezdnost při výšce 3,3m

Ne všude se s tak velký autem dostaneme. Dáváme si na to velký pozor a zatím se mi stalo jenom jednou, že jsem se zastavil těsně před vjetím do tunelu, který měl cca 2,8m na výšku a já bych tam auto oholil o pěkného půl metru. Náš drobek má zkrátka 3,3m na výšku a nevjede všude (McDrive zapomeňte, podzemní garáže si odpusťte, atd). Dá se na to zvyknout a možných alternativ je vždycky hromada, ale když jsme si rekapitulovali naši minulou jízdu Švédskem a Norskem, tak jsme si uvědomili, kolik míst bychom kvůli výšce auta nebo třeba i horšímu terénu s obytným autem nenavštívili. Ve Španělsku se nám párkrát stalo, že na pláž, kde jsme chtěli podle aplikace Park4Night přespat, jsme se kvůli výšce nedostali. Ale většinou to problém nebyl.

Spotřeba ala “žere to i trávu kolem cesty”

Za celou cestu přibližně 5000 km dosáhla naše průměrná rychlost 70 km/h, ale převážně jsme to smažili na dálnici kolem 95-110 km/h. A výsledná spotřeba byla cca 12,5l nafty na 100km. Při objemu nádrže 80l jsem měl pocit, že tam je jeden velký vír a pořád jenom tankujeme. Do toho je kalkulátor dojezdu na aktuální množství nafty dost nepřesný (respektive uvádí občas 800km a hned zase 450km).

Asi bych měl jezdit na dálnici pomaleji okolo 95km/h. Možná by pak spotřeba byla dramaticky nižší. A věřím, že je způsobena hlavně alkovnou, která je velkých zabijákem aerodynamiky a při větším poryvu větru je znát, jak se s tím auto “pere”. Posledním důvodem bude motor 3l bez turba a jiných udělátek.

Mimochodem tempomat je na dlouhých cestách úžasná věc a když se to spojí se skvělými německými dálnicemi, tak by se tak dalo cestovat docela dlouho. Běda jak ale vjedete do Španělska nebo pak zpět do ČR.

Míst v autě je dost, ale dokonalé to není

Našli jsme auto s 6 místy na jízdu a 6 místy na spaní. Skvělé! Ale stejně zažíváme denně, že děti obsadí stůl a při jídle aspoň 1 člověk  stojí, protože není moc kde si pohodlně sednout. U stolu na 2 lavicích se v 5 lidech prostě mačkáte. V originále jde sezení rozšířit a lavice se tak prodlouží, ale nepřišel jsem na to, jak tam vyplnit místa polštáři, aby se tam dalo sedět. Zmizí tím taky prostor na pohodlný průchod kolem. Do budoucna zvažuji aspoň otočnou sedačku spolujezdce. Sice by jeden z nás seděl trošku stranou a vzadu, ale bylo by to pohodlné a zvětšil by se i prostor.

Spaní je vyřešeno taky geniálně, protože nezabírá moc místa. Nad garáží se leží s výškou asi 1m, což pro spaní 1 dospělý + 1 dítě bohatě stačí. Soukání se do postele dospělého a dobře rostlého muže je sice hodno obdivu nebo smíchu, ale když se to povede, spí se dobře. V alkovně je pocitově ještě víc místa (v místě nejvyšší boule odhaduji tak 1,2m) a hlavně je prostor širší. Vyspí se tam tak buď 2 dospělí nebo 1 dospělý a 2 děti. Co je ale negativem těchto postelí, je jejich nemožnost použití na cokoliv jiného. Na práci vůbec ne, na hraní deskovek taky ne (člověk se neposadí), na popolední zevlování a vyvalení s notebookem či knížkou taky ne (je to vysoko, málo místa na hlavu atd).

Pojďte si ho prohlédnout, ať máte lepší představu :)

Pracovní místo je poslední z chybějících míst. Stůl je věčně obsazen mladšími spolucestujícími a já tak pracoval buď na místě řidiče (není místo pro notebook a stále jsem měl strach, že nechtěně zatroubím) nebo stojící s notebookem na posteli nad garáží (dlouhodobě nehratelné). Teoreticky při vytvoření místa otočné sedačky spolujezdce bych si mohl vymyslet i nějaký příruční stolek, který odněkud vyklopíme.

To vše je ale vyváženo obrovským prostorem v garáži (kola, paddleboard, koloběžky, skate, ..) + spoustu úložných míst uvnitř (šatní skříň, obrovská lednička atd). Zkrátka je to něco za něco a já na tom autě musel přece najít aspoň nějaké nedostatky :)

První závady jsem musel hledat

Sice už mám popsaný celý papír opravami nebo vylepšeními, ale s Ďasem se to nedá srovnat. Tady jsem je musel doslova hledat a většinou jde o nějaké prkotiny, které na funkci nemají vliv. V Ďasovi jsem procházel auto a v podstatě jenom psal, co všechno nefunguje a postupně jsem to zprovozňoval (za drahé peníze nebo vlastními silami). Tady funguje všechno a já si vymýšlím zlepšováky.

• Padá nafta – nejspíš je vadné těsnění nebo palivový filtr. Po delším stání auta je startování těžší a auto se trošku trápí, než natáhne naftu. Může to být i slabší baterií, ale vzhledem k oblemcaném prostoru okolo filtru to vypadá právě na něj. Občas při jízdě auto “zasmrdí”, tak nevím, jestli to nemůže být kapající nafta, která se spálí o horké části motoru. Ale snad to nebude hořet :)
• Při zařazení neutrálu při jízdě se občas vypne motor. Může to být taky tou padající naftou?
• Při popojíždění v koloně a častém řazení 1-2-1 a pak neutrál a zastavení, se pak rozjíždění na jedničku neobejde bez zvuku zubů.
• Spojka – jediné větší trápení bude spojka, která zabírá hodně vysoko a párkrát se nám stalo, že při přeřazení nám i zasmrděla (jestli to nebude ta nafta). Ale těch 5000km zvládla a já se s ní taky naučil žít.
• Pneumatiky z roku 2011 už to mají asi za sebou, brzy bude potřeba taky vyměnit, ale to jsou provozní věci, s kterýma je třeba počítat.
• Baterie se vybíjí při delším stáním (+3 dny) a může se stát, že nenastartujeme. Něco z ní má neustálý odběr a nevíme co.
• Na přední nápravě cosi klepe při přejíždění nerovností (jestli za to nemůže ten odstraněný kámen, který tam byl asi dlouho).
• Auto je vzadu zvednuté. Jsou nainstalovány měchy, ale i po jejich vypuštění není auto v rovině. Musíme tak často používat klíny, ač by to vůbec nebylo potřeba.

Ve vestavbě toho bude taky dost, ale nic zásadního a ty opravy mě budou bavit. Spíš vtipná je moje alergie na zvuky, které se linou autem. Postupně jsem tak upevnil vibrující části nábytku, auta a až s pedantní pečlivostí dohledal snad všechno, co mě za jízdy otravovalo. No a potom vám žena odloží dva hrníčky od kafe na palubku a já se z cinkání můžu zbláznit :))

Jak pro nás auto funguje?

Skvěle! Dovoluje nám trávit čas kdekoliv a být pořád v pohodě. Všechny potřeby v něm vyřešíme, všude dojedeme a spí se v něm skoro jako doma :) A to vážně! V Ďasovi bylo i spaní kompromis, protože já spal na rozkládacím stole, otočených předních sedačkách na odložení nohou a o rovině jsem si mohl nechat zdát. A o to hůř, když se mnou spal jeden z kluků. Tady je to pohádka :)

Samostatnost auta řeší soláry na střeše a díky vydatnému sluníčku jsme o energii neměli nouzi. Jediná nutnost tak bylo pravidelné shánění vody a vynášení záchodu. Což se ukázalo pro 5člennou rodinu s menším záchodem (objem cca 20l) jako dosti častá kratochvíle (co 2-3 dny dle vydatnosti).

Rád bych s autem zkusil i méně slunečné počasí a zjistil, jak to pak budeme energeticky zvládat. A určitě mě láká vyrazit i do zimy, jestli auto má izolaci a topení bude stíhat. Ale to až někdy příště.

Společnost druhé obytky pro nás byla zásadní

Ve dvou a více autech se prostě jezdí líp. Ty zážitky se pak umocňují, navzájem si můžete vypomoct a děti mají společnost na hry i kraviny. Pro nás tak bylo skvělé, že jsme se už v Culleře sjeli s Jirkou Studníkem a jeho rodinou, kterých jsme se pak drželi až do našeho odjezdu :) Díky Jirko a Ivet, byla to paráda!

Předali nám nejen spoustu zkušeností, ukázali fajn místa, ale předháněli se ve vyvařování a pečení :)

Kdyby měl někdo zájem se k nám příště přidat, budeme jenom rádi.

Hry a aktivity s dětma

Oblíbili jsme si deskovku Azul (díky Martine!), Taco kočka koza sýr pizza, párkrát se dostalo i na městečko Palermo, hráli jsme lodě na čtverečkovaném papíře a spoustu jiných her. Bavilo to všechny a byly to fajn společné chvíle.

Kluci si oblíbili jízdu na koloběžkách ve skateparcích a občas zkusili i skate. Dokonce i já jsem si vzal svůj stařičký skate a zjistil jsem, že manuál a ollie jsem nezapomněl. Netřeba dál ale rozmazávat, že pod mou vahou ze vydrolily gumy (bushingy) v trecích, prkno se nalomilo a bylo po jízdě. Určitě to bylo stářím a únavou materiálu :)

Vedle pravidelných návštěv skateparků, cyklo výletů a dobývání okolních vrcholů jsme zvládli i spoustu fotbalových utkání (ať už na pláži nebo hřišti často hned vedle skateparků). Moc se mi líbí mladí Španělé, kteří se hned zeptají, jestli se můžou připojit a najednou nás bylo 6 :) Obecně tady hodně sportují a nebojí se zapojit.

Jak vybíráme místa

Asi poprvé jsme spali naprostou většinu nocí na divoko a bylo to super. Jenom jedinkrát jsme v zoufalství zavítali do kempu (bylo pozdě a po pár špatných místech už jsme chtěli uložit děti). Místa hledáme přes Park4Night a díky tomu, že jsme byli ve Španělsku mimo hlavní turistikou sezónu, tak to bylo opravdu jednoduché. Policisté jsou velmi hodní a shovívaví. Zkrátka na jinak velmi rušných místech je teď mrtvo a proto stojící obytky na parkovištích u pláže tolerují mnohem více než to bude v sezónu.

Španělsko má nádherné pláže a mimo sezónu není problém parkovat často přímo u pláže s obytkou. Není ale možné se tam rozbalit s plnou parádou (když nejste v divočině) a pak je obytka skoro nutnost. My jsme trávili několik nocí ve městech kousek od promenády na pláži. Ještě víc času jsme strávili na plážích mimo města, kde bylo karavanů a obytek mnohem víc, ale dovolilo nám to si vytáhnout židle, stoly a trošku se “zabydlet”.

Zmínit ale musím, že ta nejlepší místa bývají zabrána gangy německých důchodců, kteří tady stojí i několik měsíců.

Převážnou většinu času jsme tak stáli kousek od pláže nebo na parkovišti u skateparků. Pro nás novinka, ale Studníci už to mají vyzkoušené. Děti se skvěle zabaví v parku, něco nového se naučí, parkoviště nikdo neřeší a stát (i spát) se tam dá, když respektujete fakt, že nemůžete vytahovat sezení, stoly atd. Jednou nás dokonce přijeli zkontrolovat místní policisté a ptali se, jestli je vše v pořádku. Nabídl jsem jim kafe, které s díky odmítli a odjeli s úsměvem dál. Výhodou skateparků je jejich obrovské množství, návštěvníci jsou většinou mladší (není třeba se bát problémových individuí) ale ani rodiče nejsou výjimkou, v areálu bývá dostupná voda, kterou můžete nakýblovat do auta, blízkost obchodu pro nákup a na kole je možné udělat nějaký výlet v okolí. Nevýhodou může být rušnější provoz v místě parkoviště.

Ještě jeden tip vám dám: Levnou naftu v okolí hledáme na doporučení Jirky Studníka v aplikaci 1-2-3 Fuel.

Na zpáteční cestu jsme zvolili trajekt Barcelona – Řím. Ušetřilo nám to asi 1000km jízdy a hlavně síly řidiče. Mohli jsme si odpočinout, pro děti to bylo spestření a tentokrát nikdo z nás nezvracel. Jet až nahoru trajektem do Janova by to bylo ještě lepší, ale bohužel v našem termínu trajekt neplul.

Co jsme viděli

Po cestě na Jih jsme zastavili na noc ve Francii v oblasti mladého vína Beaujolais (vinařská oblast v jižním Burgundsku severně od města Lyon). Vinařství zde provozuje úžasná rodinka, která nechává na svém parkovišti u vinařství přespávat obytky a rádi je provedou svým vinařstvím. My jsme přijeli docela pozdě a přesto se nám paní věnovala a dokonce nám jako dárek dala na ochutnání lahev červeného vína. Druhý den jsme od ní nakoupili s vděkem dalších 6 lahví, prošli si vinice a zase jeli dál. Nádherný zážitek a Anička nás mohla omámit svou znalostí Francouzštiny.

Delší dobu jsme strávili v městě Cullera, kde zrovna probíhal festival střelného prachu a obrovských postaviček. Celým městem se tak po několik dní ozývaly petardy, ohňostroje, chodily průvody lidí v krojích, hrála hudba a město zkrátka žilo. My jsme navštěvovali místní pláž, skatepark a i pár petard si koupili.

V Olivě jsme vyzkoušeli termální bazének, který zase tak moc nehřál, ale na koupání to stačilo.

Dál na jih je hezké město Santa Pola, kde jsme stáli u místního skateparku a dělali výlety kolmo na místní pláže a viděli i produkci mořské soli.

Nejjižnější místo pro nás byly pláže v okolí města Águilas. Dál už to pro nás z časových důvodů nemělo smysl. Ještě teď se směju nápadu dojet až do Maroka. A trajekt Janov -> Maroko stojí cca 40tis. Kč, takže i na ten si necháme zajít chuť.

Poslední zmínku si zaslouží oceanárium ve Valencii. Přesněji řečeno Oceanogràfic de València. Viděli jsme žraloky z pár metrů, až mi dobře nebylo, představení delfínů je impozantní a medůzy svým pohybem ve vodě uklidňující. Jo, tohle byl fajn zážitek pro celou rodinu a my můžeme doporučit.

Nutno ale říct, že Španělsko, které tady vidíme, je chudé a strašně suché. Spousta zchátralých domů, neopečovávané sady a všude dost nepořádku. A vedle toho kilometry skleníků, fóliovníků a nebo aspoň fólií přikryté plodiny hned u země. To na kráse okolí taky nepřidává.

Ale je to taky Španělsko slunečné, usměvavé, pohostinné, plné obytek a německých důchodců :)

Pocity a dojmy

S mírným odstupem (přijeli jsme před 2 dny) můžu říct, že z toho z daleka nemám tak rozpačité dojmy, jako jsem měl z bydlení v T5. Tohle auto je prostě větší a těch kompromisů tam řešíme opravdu minimum. Pro tak velkou rodinu s 3 dětmi se mi to jeví jako ideální možnost. Ano, stále budu brblat, že mým snem je míst spíš obytnou dodávku, ale tam bychom myslím pár kompromisů navíc měli. Takže tenhle sen si nechám až na dobu, kdy děti odrostou a my budeme s Aničkou brázdit svět sami :)

Ale děti je nutné pochválit, protože to zvládli skvěle a my jsme si to i díky nim skvěle užili! Zvlášť před tou nejmenší, která se v obytce naučila chodit :)

Zajímavé články: 

• Objevte Španělsko s obytným autem: praktický průvodce a tipy pro rodiny s dětmi – trošku reklamní, ale plné informací od NarubyLife
• Rozhodování mezi karavanem, obytkou, dodávkou od Nomádem.cz.