Příběh pokračuje a my jsme se čerstvě vrátili z naší cesty po Španělsku. Čím jsme tam jeli, jak hladce to probíhalo a co vše jsme zvažovali? Tak pojďme na to.
V minulém článku jsem popsal naši cestu od obytné dodávky Ďas do menšího VW T5 Mutlivan s minivestavbou. Asi každý musel poznat, že tohle je víc kompromisů, než radostí. Já to ale chtěl zkusit a dokázat si, že to zvládneme. Přece ten Štěpán Hon má taky 3 děti a jenom trochu větší auto (Nissan Instertar). Když jsme přemýšleli, jak pojmeme letošní Španělsko, do kterého jsme chtěli vyrazit začátkem března, měli jsme v hlavě několik možností.
Je neděle 12.7.2020 večer, sedím v dodávce jménem Ďas před farností Marka Orko Váchy v Lechovicích. Právě dnes zde proběhl křest malého Tomáše Tajovského a my jsme zde jako jedna z několika dalších rodin, abychom mu už poněkolikáté popřáli to nejlepší do života. O tom ale psát nebudu, tento příběh píší jiní. Já jsem zde, abych popsal naši další “dovolenou” v dodávce, co jí předcházelo, proč netrvala měsíc, kde jsme všude byli, proč Vanlife s 2 dětmi nemusí fungovat a co se všechno rozbilo.
Vanlife jako z reklamy
Předem mohu říct, že jsi můj milý Ďasi auto s vytříbeným humorem tobě vlastním. Závady mi uváženě dávkuješ postupně a nemálo sis jich nechal i na tuto cestu. Ale pojďme od začátku.
Máme za sebou tři týdny na cestách po Rakousku a hlavně Slovinsku. V kolech auta 2000 km a utraceno 45170 Kč. Zážitků nepočítaně a teprve přijde čas na prohlížení fotek a zpětného kochání.
Příběh s Ďasem pokračuje a zážitky se množí. Topení sice stále netopí a ve sprše se nedá sprchovat, ale jisté pokroky jsou i u těchto funkcionalit.
Chebná elektrónka é třenáct
„Přéčinó byla chebná elektrónka é třenáct z podniku Katóda Holomóc“ omlouval se soudruh Hynek Trousil ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! za špatné kondiciogramy. Stejně tak nás s Vaškem potrápila spálená pojistka v topení. Ale popořádku..
Měsíc jsme cestovali po západní části USA a načerpávali jsme místní atmosféru, přírodu, kulturu, žití.. A co říct po těch 30 dnech v severní Americe? Snad jen to, že lidé jsou všude stejně příjemní a hodní. A teď nemyslím jenom USA, ale i ČR. Jenom to někde dávají najevo úsměvem a jinde zase hlubším a upřímným zájmem.
A jestli je americký úsměv hraný? Každý si to může vyložit / přijmout po svém. Mně osobně tenhle přístup hodně těší a dokáže mi zlepšovat den. Pozoruji na sobě, že se pak taky víc usmívám a třeba tím zlepšuji den jiným. S úsměvem je prostě všechno tak nějak lepší a není potřeba se zamýšlet nad tím, jak moc je upřímný, hluboký.. Dokonce mi to samovolné usmívání zůstalo i chvíli po příjezdu do ČR. Občas jsem se bezdůvodně usmál na neznámé lidi v autobuse, jídelně. Úspěšnost opětování není tak velká jako v USA, ale občas mi to lidi oplatí a pak je to strašně fajn.
Mimochodem – po návratu jsem byl opět šťastný, že žiji právě zde v České republice. Stejný pocit zažívám vždycky po delší době v zahraničí – ať už šlo o Bolívii, Španělsko, Ukrajinu a dokonce Island s Laponskem. Prostě se tady máme dobře, jenom o tom nevíme.
Tady je pár mých zážitků a zkušeností.
Co jsme viděli a stálo za to (seřazeno podle subjektivního pocitu):
Grand Canyon
Spadla mi čelist!
Šli jsme kus Tanner trail – bez lidí a tím pádem mnohem hezčí než známější Bright Angel trail. Nádherné výhledy do kaňonu a zkoumání jednotlivých vrstev skály.
Yosemite
Moje duše milovníka přírody zaplesala.
Medvědy jsme neviděli, ale i přes to šlo o jeden z největších zážitků z USA.
Pobřeží Pacifiku
Silný první zážitek s Tichým oceánem. Jízda po Pacific highway je naprostá nutnost!
Los Angeles
Na Santa Monica (pláž) to byl spíš samý Mitch Buchannon a Newman než C.J. Parker nebo Samantha. A jestli se zatouláte na Venice beach, uděláte možná ještě lépe.
Zion
Angels Landing trail je neskutečná nádhera a svůj název nemá náhodou.
A ostatní aspoň názvem: Joshua Tree, jezero Tahoe, Sequoia park, Monument Valley, Arches, Las Vegas, Death Valley a určitě San Francisco.
Letenky
Kupovali jsme asi měsíc a půl dopředu, ale přesto byly spíše dražší. Putování jsme chtěli začít v San Franciscu, takže jsme díky lepší ceně koupili letenky do San Jose, které je asi hodinku cesty. Až na místě nám kamarád David poradil, že do Oaklandu jsou ještě levnější.
Operátoři: Internet a volání
Datová SIM karta od T-Mobile stála $40. Obsahovala 3GB dat a po měsíci sama expiruje. Data můžete kdykoliv navýšit, ale nám to bohatě stačilo. Všude, kde to jen trochu šlo, jsme byli na Wi-fi. SIM karty na měsíc (s daty i voláním) seženete i o něco levněji.
T-Mobile jsme ale po čase přejmenovali na “Žádná služba”. Signál byl opravdu mizerný. Oproti tomu AT&T měl signál snad všude.
V Americe jsem zaznamenal docela silné přetahování zákazníků mezi operátory. Zvýhodněné nabídky a dárky při přechodu. To u nás skoro neregistruju.
Platby kartou vs Dollary
Kartou zaplatíte téměř kdekoliv, ale u benzínových pump jsem to po asi 3. neúspěšném pokusu vzdal a chodil rovnou k obsluze na “prepaid”. U pumpy se totiž musí vyplnit ZIP kód a ať naťukáte cokoliv, nebude vám fungovat.
Mou debetní kartu (embosovanou) všude brali automaticky za kreditku a jenom když jsem jim sám řekl, že je to debit, mohl vzniknout problém.
Pocit mít v kapse balík Dollarů je ale k nezaplacení, takže doporučuji jich pár vybrat. Jinak za výběr z bankomatu se platí nekřesťanské peníze.
Auto a silnice
Auto jsme si půjčovali u společnosti Alamo a vše bylo bez problémů. Nejlepší poměr cena/výkon. Nová Toyota Corolla nám stačila úplně všude a cestování s ní bylo pohodlné a bezpečné.
Stav cest bych označil jako průměr. Ale zase při tom počtu dálnic je to pochopitelné (jejich správa musí stát neskutečné peníze). Pozn.: Cesty opravují / lepí stejně jako my.
8 pruhů na dálnici je docela dost, ale s šikovným navigátorem to jde zvládnout.
Lidi nejezdí agresivně a bez problémů se mezi pruhy pouští.
Auta, která jsme viděli nejčastěji (řazeno podle výskytu):
Toyota, Honda, Chevrolet, Ford, Range Rover, GMC, RAM, Mazda (a jenom občas Mercedes, Audi, VW a pozor – žádná Škodovka).
Běžným úkazem jsou roztrhané pneu na krajnicích silnic. Jestli tam jezdí úplně nadoraz nebo je moc neuklízí.. nevím.
Skvělá iniciativa se jmenuje Adopt highway. Rád bych to někdy viděl i u nás.
Ubytování
Bydlíme převážně přes Airbnb nebo Booking a funguje to.
Preferujeme motely (např. Travelodge) v průměru za $70 / pokoj.
Do Las Vegas jeďte v týdnu, kdy je ubytování o polovinu levnější.
Národní parky
Registrujte si ubytování nebo přespávání na treku v divoké přírodě dostatečně předem (klidně i půl roku). My jsme tak propásli možnost treku v Grand Canyonu, Yosemitech, atd.
Annual Pass se pro vstupy vyplatí a když máte štěstí, někdo vám ho z USA přiveze použitý a vy na něj bez problému všechny parky projedete (díky Kniro!).
Americká povaha
Všichni se smějí: na trecích, v obchodě, restauraci, .. a je to příjemné.
Všechno je podle Američanů prostě “Amazing!”, ale těžko se pak určuje, co je opravdu super a co průměr.
Indiáni nemají stejný přístup k prodeji a službám (mračí se, nezajímají se, neděkují). Působí spíš uraženým dojmem a asi ještě nezjistili, že lepším přístupem by prodali víc.
Ostatní:
Ceny udávají bez daně!
Sociální rozdíly jsou markantní.
Všude jsou reklamy hlavně na finanční služby a farmaceutické výrobky.
Letí tam legíny s průhlednými výseky (au).
Spinners na každém rohu. U nás se to rozšířilo pár týdnů po našem příjezdu, takže nejsme pozadu :D
Asiaté jsou strašně hluční a nevychovaní. Ale to není problém USA, ale Asiatů.
A jaká byla písnička naší dovolené? Až do krve ohraná Something Just Like This od The Chainsmokers & Coldplay. Když jsme přijeli sem, tak mi ji místní stanice ještě víc zažraly do těla.. uff. Ale vzpomínka tam je :)
A poznámka pro mě samotného: Pro jednou už by sis mohl zapamatovat, že do Anglie / Londýna se letí z Terminálu 1 (mimo Schengenský prostor). Napíšu si to sem, až to budu zase hledat.
Jak je mým dobrým zvykem, na cestách jsem testoval jedny z našich hodinek. Tentokrát to byly hodinky Citizen. Více postřehů najdete v mé recenzi.
Na Islandu jsme si psali krátký deník, abychom z toho dobrodružství pokud možno nic nezapomněli. Přepsal jsem ho tady v téměř neupravené formě, aby byl co nejvíc autentický. Ač to tak místy možná nebude působit, tak zážitky vždycky pozitivně převážily dřinu a nebezpečí v naší hlavě.
Jak jsme se měli na Islandu? Jak jsme to mohli přežít? Co jsme viděli a zažili? Na všechno se vám pokusím odpovědět. Malým bonusem bude pár praktických rad a postřehů.
25.6. jsme vyrazili na islandskou dovolenou se skupinou vedenou Ladislavem Tajovským a jeho Euthanasií. Celkem nás bylo 7 statečných (po Hornstrandiru už 14) a co do fyzické a zkušenostní připravenosti bychom se zařadili na úplný chvost seznamu.
Prvnímu dni předcházelo balení a nakupování. Pak taky stres na poslední chvíli – to musí být – že nemám platný pas (zjistil jsem 24.6.) a obvolávání úřadů. Nakonec uklidněn faktem, že na Island stačí opravdu jen občanka, jsem úspěšně odletěl a hlavně i doletěl.
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
