Blog Jiřího Štencka

Druhá kniha od Dana Arielyho, kterou jsem četl (o první jsem psal zde: Jak drahé je zdarma), je o nepoctivosti, lžích a alibismu. Dlouho jsem se do ní neměl. Název mě moc nelákal a pak taky ta barva (růžová), že? Když jsem ji ale otevřel, tak mě chytla stejně jako ta první. Moje poznámky sepisuji spíše pro svou potřebu, ale třeba vás budou motivovat k přečtení.

Morálka

• Lidé kradou a lžou mnohem více, když nevidí přímé peníze (papíry do tiskárny, Coca Cola ze společné lednice a podobně).
  • Příklad: U testu lhali 2x více, když byly odměnou žetony (směnné později za peníze) než přímo peníze.
  • Hypotéza do budoucna: Čím méně bude reálné měny, tím více se bude krást (morálka selhává).
• Když se morálka lidem připomene, kradou pak méně.
  • Před testem si měli přečíst 10 přikázání a lhali méně.
  • Další možnosti: cedulka o morálce, podepsání formuláře o etickém kodexu, atd.
  • Z výzkumu bylo zřejmé, že lidé podvádí méně (o 15 %), když podepíší etický kodex PŘED vyplňování formuláře (etika se jim připomene předem) než když vyplní formulář (například daňové přiznání) a až následně podepíší etický kodex a správnost údajů.

Ovlivňování, uplácení a lobbing

• Velmi častý jev. Uplácení voličů, hodnotících, úředníků. Stačí přitom jenom laskavosti a drobnosti. Člověk se cítí “zavázán” a za darovaný párek a pivo platí volebním lístkem.
• Příklad: Galerie platily za průzkum uměleckých děl – čím víc peněz darovali, tím pozitivnější byly reakce na konkrétní díla. Přitom lidi tvrdili, že je to neovlivnilo. (str. 63)
• Lobisté lobují u různých skupin – lékaři, studenti, politici, vědci (aby psali studie, které jsou ovlivněné, aniž by si to uvědomovali).
• Styl ovlivňování, kdy člověk sám uvěří informacím a šíří je dál:
  • cítí se povinován,
  • obhájí si to – “ostatní to dělají taky”,
  • zavísí na tom finanční příjem (můj nebo kolegů).
• Příklad takového selhání byl na Wall street – hypoteční krize (bankéři + vláda).
• Je vůbec možné být objektivní, když vám za posudek platí jedna ze stran? Velmi těžko.
• Přebíráme názory za své nebo alespoň nebereme tak vážně názory protistrany.

Únava a poctivost

• S únavou klesá poctivost + kolabuje naše vůle.
• Večerní přejídání – celý den se držíme, ale večer s únavou podlehneme.
  • Stejně tak působí stres, kdy si objednáme snadněji pizzu místo salátu (vnitřně si obhájíme malý přestupek proti své vůli, protože už tak trpíme dost = stresem, prací).
• Příklad: Soudci jsou po ránu ochotni “poctivěji” posuzovat případy. V odpoledních hodinách už rozhodují “rutinně” podle zažitých zkušeností a aktivní přístup klesá.

“Ach jo” efekt

• “Ach jo” efekt > držím dietu, poruším ji něčím a následuje: “Acho jo, tak teď už si dám i tamto a tamto.” Zklameme sami sebe, změníme se v podvodníky.
• Stejně to funguje, když uděláme přestupek proti morálce. Máme tendenci udělat další a zásadnější.

Kdo nosí padělky, ten víc podvádí

• Drahé značky zvyšují sebevědomí.
• Padělky negují vyjímečnost značek (nosí je pak každý) – tím upadá efekt.
• Zvyšuje se pravděpodobnost že i Vy máte plagiát (ač to nemusí být pravda). Namísto obdivu přichází pohrdání, že nosíte “fake”.
• Oslabuje se tím signál “Prada”.
  • Tohle je vlastně hlavní problém, který značky řeší. Snižování vážnosti jejich značky.
• Sebeidentifikace – koupíme si padělek > máme o sobě vnitřně horší mínění > tendence více podvádět.
• Padělek nás ovlivňuje více negativně (podvádíme) než originál pozitivně (vliv tam však je).
• Lidé s padělky jsou i podezřívavější ke svému okolí – vidí je v černém světle > “Podle sebe soudím tebe”.
• Čím víc si poklesek připomínáme > padělky, titul ze školy, který nemáme, atd – tím větší máme tendence k dalším podvodům.
• Příkladů takového jednání je více:
  • stahování filmů, knížek, padělky, návštěva kina (více filmů na jeden lístek), atd.

Vlivy při podvádění

• Když si lidé uvědomují, že je jejich podvádění evidentní, podvádějí méně nebo si alepoň nenalhávají svou čestnost.
  • Musí udělat vědomou akci k podvodu.
  • Výsledky na poslední straně testu vs. test v PC a zobrazení výsledků při najetí na lištu.
• Podvádíme více, když to má vliv na naše spolupracovníky (tým, šéfa, kolegy).
  • Altruismus – svým lhaním pomůžeme celku. Podvádíme více, než bychom to dělali jen pro sebe.
  • Příklad: Úloha matic pro 2 lidi – nadsadili si mnohem víc.
• Pokud z našeho podvádění měl prospěch JENOM ten druhý – podvádělo se ještě více. Lépe si obhájíme podvádení – děláme to přeci pro něj a ne pro sebe – styl ala Robin Hood. Lidi pracující pro politické strany nebo neziskovky mohou mít silnější sklon pro podvádění – “dělají to pro dobrou věc”.
• Ten, komu na spolupracovnících nejvíc záleží, víc podvádí. :-/

• Dohled (i náhodný) sníží podvod na minimum.
  • POZOR: Dohled se seznámením opět nepoctivost vystřelí nahoru.
  • Příklad řešení: Vaši práci budou kontrolovat v jiné kanceláři (kolegové bez vazeb).
• Někdy stačí jenom náznak, že je dotyčný pozorován / sledován a chová se poctivěji.
  • Například obrázek očí na lince (nekradlo se).
• Nepoctivost si omluvíme, když přizveme další.
  • Příklad: Představte si automat, který chybně dává zboží zadarmo. Když o něm řekneme dalším lidem, kteří toho taky využijí, tak jsme “ospravedlnění “. Takhle se okolí “nakazí”. Sociální norma se upraví a lidem přijde takové chování “normální”.
• Vliv jedince ve skupině. Pokud je ve skupině švindlíř a skupina o něm ví, tak má celá skupina tendenci více podvádět (když přeci někdo podvádí ještě, tak já mohu taky).

Do života

• Doktoři, účetní, bankéři a další. Čím déle nás odborník zná (lékař, účetní, atd), tím si myslíme, že dlouhodobý vztah bude nahrávat na naší stranu > blaho klientů. NENÍ TO TAK! Sílí tendence vlastních zájmů lékaře (či jiného odborníka). Znamená to tedy měnit lékaře a účetní častěji?
• Kreativní lidé (herci, grafici, umělci) podvádějí více. Mají vyšší představivost, ohebnější myšlení a podvádění si “omluví”. Jsou také častěji nevěrní.
• Národy podvádějí stejně. Ač by si každý myslel, že některé národy na tom budou lépe či hůře, tak všichni podvádíme stejně. Testovali například státy jako: Kanada, Skandinávské země, Itálie, Turecko a USA.
• Autority by měly jít příkladem. Protože určují standard a můžou “nakazit” obyčejný lid. Měly by být vzorem. Měřit jim přísnějším metrem? Ve skutečnosti je to přesně naopak. Známá osobnost má výhody a nemusí vždy dodržovat pravidla. Společnost pak získává pocit, že je to normální a může to dělat také.
• Žádný poklesek bychom neměli brát jako malichernost, protože i ty nejmenší nás vedou k dalším.
• Doporučuji Teorii rozbitého okna – Philip G. Zimbardo