Měsíc v dodávce a realita “VANLIFE” rodiny

Je neděle 12.7.2020 večer, sedím v dodávce jménem Ďas před farností Marka Orko Váchy v Lechovicích. Právě dnes zde proběhl křest malého Tomáše Tajovského a my jsme zde jako jedna z několika dalších rodin, abychom mu už poněkolikáté popřáli to nejlepší do života. O tom ale psát nebudu, tento příběh píší jiní. Já jsem zde, abych popsal naši další “dovolenou” v dodávce, co jí předcházelo, proč netrvala měsíc, kde jsme všude byli, proč Vanlife s 2 dětmi nemusí fungovat a co se všechno rozbilo.

Vanlife jako z reklamy

Vanlife jako z reklamy

Předem mohu říct, že jsi můj milý Ďasi auto s vytříbeným humorem tobě vlastním. Závady mi uváženě dávkuješ postupně a nemálo sis jich nechal i na tuto cestu. Ale pojďme od začátku.

Zima na chalupě

Zimu jsi strávil na chalupě u tchána. A to z jediného prostého důvodu, že na našem sídlišti pražského Jarova / Žižkova se dodávky jako ty pravidelně vykrádají, jelikož tam lidé chudí (duchem i penězi) hledají poklady. A protože jsem od té doby už nikdy neměl klidné spaní a nechtěl jsem platit tisíce za měsíce hlídaného parkoviště, musel jsi odcestovat až na benešovsko. Tam zčásti krytý pergolou a zčásti pod plachtou zimuješ jako starý kmet. Baterie ti raději demontuju a umisťuju do našeho sklepa. V dubnu ti baterie vracím a při zběžném ohledání zjišťuji, že z tebe něco teče. To něco je nejspíš narůžovělá chladící kapalina, takže mám o další zajímavou starost víc. Jsem ale “v klidu”, protože řádí COVID a my se za hranice jen tak nedostaneme. A po ČR už tě vždycky někam dotáhnu, kde tě opraví.. nebo najdu sráz, z kterého tě pustím..

Zásadní vylepšení a testovací jízda

V květnu na tobě zase s láskou pracuju. Zvedáme postel a podstatně tak zvětšujeme nákladový prostor. Netřeba říkat, že čistě náhodou má tchán na chalupě naprosto přesné rozměry latí, které se mi hodí. Úprava jde jako po másle. Nedá mi to a musíme to hned vyzkoušet. Pod rouškou Covidu jedeme do kempu na Sázavě, kde strávíme krásnou noc a den. Chováš se vzorně a shazování ze srázu se zatím odkládá.

Mimochodem, ty blbče, asi víš, že ti píšu i papírový deník (to až nám tě někdo ukradne, aby věděl, jaký střep si “pořídil”). Přečtu ti jeden zápis, který mluví za vše.

Už tě máme ROK! A zatím jsi teda pekelně drahá sranda! A lepší to už asi ani nebude. Těším se na druhý rok s tebou.

Vzhledem k podmínkám s tím hloupým virem vzniká plán, že budeme měsíc cestovat po ČR a začneme v Opavě. Ale ještě zbývá dodělat pár věcí.

Opravy:

  • zvednutí postele a razantní zvětšení zavazadlového prostoru,
  • instalace chytrého zvedání roštu postele (aby byl lepší přístup do teď tak obrovského zavazadlového prostoru),
  • dodělávám závěs za sedačky řidiče a spolujezdce, aby do tebe v případě odstavení nikdo necivěl,
  • oprava uchycení závěsů na zadních dveřích
  • kompletní demontáž obou baterií, nakonec výměna startovací baterie (nejspíše zbytečná), proměřování voltáže, kabeláže.. rozebrání přístrojové desky, prohlídnutí všech pojistek, prohazování relátek, .. (o tom ale později),
  • zasilikonování zatékání do oblasti motoru (nejspíš nedostatečně),
  • instalace hasícího přístroje,
  • profesionální “oprava” kostření za 800 Kč? Spíše ne..

Začíná 30 dní dovolené

Je začátek června a my chceme vyrazit do Opavy. Ale předtím ještě narychlo kupuji postupně 2 nabíječky autobaterií (neptejte se proč 2, ale nepotřebuje někdo?) a nabíjím vycamranou startovací baterii po celodenním poslechu Franka Sinatry z kazety (děti si hrály). Baterii nabíjím a my odjíždíme směr Opava za mými rodiči. Sedmihodinová cesta, která mi Mazdou trvá polovinu, proběhla bez větších kotrmelců. Nespěcháme, zastavujeme kde je potřeba a kocháme se pomalejší jízdou.

Teče voda teče, ale..

V Opavě pak před domem čistím Savem a sodou nádrže na vodu (užitkovou i odpadní). POUČENÍ! Když budeš, Jiří ty vole, příště prolévat celý vodovodní systém vodou, abys vypláchl zbytky Sava, zjisti si, jestli už nemáš PLNOU odpadní nádrž. Protože v případě přeplněné odpadní nádrže nemá voda kam jít a zamíří si to zpátky nahoru potrubím, které asi Ďas nemá opačným směrem příliš těsné. Zažil jsem tak gejzír ze sprchového koutu, což by nebylo tak nejhorší, ale podstatná část vody z odpadu šla kdesi bokem a hups do podlahy ve vestavbě. Výsledkem pak bylo odtékání vody odkudkoliv, kde byla díra (podvozek crčel přes šrouby, zpod pojízdných dveří teklo taky nádherně, dokonce odpadní nádrž v horních místech propouštěla). Zkrátka, pročistil jsem tak i záhyby auta, kam by se asi voda dostat úplně neměla. Vodovodní systém máme čistý od bakterií a snad moc nenavlhla vestavba od mé šikovnosti.

Teče všemi šrouby, otvory, vestavbou

Teče všemi šrouby, otvory, vestavbou

Realita VANLIFE rodiny

Z Opavy vyrážíme na dvě noci do Vrbna pod Pradědem. Kemp je prázdný a první den se pod náporem slunce spálíme :)

ALE! Zažíváme silné prozření a vanlife krizi. Sám se slyším při bouchání hlavou do stěny říkat “zas*aný vanlife”. Pojďme si sportovně přiznat, že to s dvěmi dětmi není taková sranda a chvílemi to nezvládáme. Zapomeňte na lživý Instagram nebo Facebook, realita je jako vždy vydřená. Ptáme se sami sebe, jestli to s takhle malým prckem (4 měsíce) má smysl. Ano, mít jenom jednoho, je to pohoda. Ale s dvěma klukama je to prostě jiný sport. Jeden z nás se vždycky stará o Vaška a druhý buď o Davídka nebo musí něco připravovat (jídlo, spaní, cokoliv). Čas na cokoliv jiného = nula. Ty sis chtěl číst knížku? Nebo si snad jen tak sednout a pít kafe, když dítě spí? Ty ses chtěl ráno dospat déle než do 6:30? Krize! Je to dovolená? Má to smysl? Pro čtyři je najednou v autě i mnohem méně místa. Ale jo! Zkusíme to a uvidíme.

Po týdnu v Opavě a výletech po okolí (ach ten Kružberk!) jedeme pomalou cestou přes Seč opět na chalupu. Odsud pak chceme pokračovat na Vysočinu, ale ouha! Ďas nestartuje a namísto toho mu blikají kontrolky a kdesi vepředu cosi cvaká.

Elektřině v autě nerozumím

Nebudu si na nic hrát. Stejně jako většině věcí na autě, ani rozvodům elektřiny nerozumím. Zkouším všechno možné, ale nakonec volám mému oblíbenému automechanikovi o pomoc. S jeho radou zkouším prohazovat cvakající relátka, proměřovat baterii, atd.

Cvakající relátko

Cvakající relátko

Máme dnes (pátek) vyrážet, ale pod ukonejšením, že jde pouze o vybitou baterii (já VŮL jsem nechal po dojezdu puštěnou ledničku na 12V a tím “asi” vybil vestavbovou baterii a možná i startovací – NE), jdu nabíjet startovací baterii a že pojedeme zítra ráno.

Nabíjím podruhé

Nabíjím podruhé

Koho překvapí, že ani v sobotu ráno auto nenastartuje? Asi nikoho.

Připravuji si lano na pergole, že se pověsím.

Za smíchu mé tchýně, kterou mám opravdu rád a naprosto její pobavení chápu, si připravuji lano na pergole, že se pověsím.

Obě baterie jsou nabité, ale kontrolky dál blikají, relátko cvaká a motor nestartuje (respektive se protočí startér, ale nespustí palivové čerpadlo). Už několik mých kamarádů pronese magickou větu: “A co kostra, ta je OK?”. Vím prd, jak funguje kostra na autě a ještě abych tušil, jestli je OK. Že jde vlastně o vedení mínusového “kabelu” přes karoserii auta se dozvídám až z pročítání Internetu a článků “Autoelektrika pro idioty”. Ale kostra asi musí být OK, když auto bez problémů startuje s baterií z Mazdy a akorát s tou původní ne.

Podle dalších rad prý současná baterie nemá dostatečnou kapacitu (neudrží ji pro start) a tak je třeba ji vyměnit. Kupuji za 2000 Kč novou a když ji nainstaluju do auta, které dál posměšně cvaká, chci ho shodit ze srázu, ale kde TADY najdu sráz. Poslední nápad, ač mi tvrdili, že baterie prodávají plně nabité, zkouším ji přes další noc nabít a snad druhý den opravdu vyrazíme.

Dobíjím novou baterku

Dobíjím novou baterku

Ani hovno, přátelé! Doslova to auto teď nenávidím. Fiasko! Odjíždíme o 2 dny později Mazdou a Ďas zůstává nepojízdný (aspoň ho nikdo neukradne).

Tchánovi už smích vystřídalo mírné nasrání, protože mu zabírám dvůr, kde už týden mohlo probíhat hloubění jámy pro nádrž na dešťovou vodu. Teď tu akorát stojí tohle pos*ané nepojízdné auto a běhá kolem něj zoufalý zeťák, který ani netuší, proč nestartuje.

Znovu ještě v dešti zkouším volat kamarádovi z nejlepších, kutilovi Vaškovi.. zase mudruje cosi s kostrou.. ale to by přece to auto ani netočilo startérem? Nic, zkouším znovu baterii z Mazdy a ten hajzl zase nastartuje. Vyměňuju baterii za nově koupenou a nic.. blikající bestie!!! Přemýšlím do telefonu nahlas.. Co tam je ty kráso jinak, když je tam baterie z Mazdy? No.. je menší, tak tam jsou jinak přihnuté kabely. Že by to bylo tím? Nechávám tam novou baterii, s kterou ale notně lomcuji, abych pohnul do jiných pozic kabely. Blikající bestie přestává blikat a cvakat. Spouští se palivové čerpadlo a auto startuje. NIC JSEM NEUDĚLAL, ale auto startuje. Vím, že takhle to nemůžu nechat, protože mě to kdykoliv může vyšplouchnout. Ale ani nevím, který kabel může být vadný.. To by se z toho jeden..

Elektroservis a vyhozených 800 Kč

Tři dny před odjezdem švagrovy rodiny tě narychlo dávám do autoelektroservisu. Pán ale nic nezjistí a dle mého ani nic neudělá, vezme si za to 800 Kč a jakože dobrý. Parádní job.

Švagr tě zvládá líp

Půjčujeme tě švagrovi s rodinou, kteří s tebou zažijí bezproblémových 10 dní. Už se stává pravidlem, že na švagra Honzu jsi mnohem hodnější. Až nedávno mi došlo, že on tě s láskou před jízdou a po jízdě myje! Ale nevěřím, že se tě dá tak snadno koupit, takže já na tuhle strategii nepřistoupím! Nebo..?

Švagra máš asi radši

Švagra máš asi radši

Závada se mu ale přeci jen projeví, když za jízdy hustě prší, začne cvakat relátko u motoru. Nám tuto závadu předvádíš i bez deště a poměrně často. Kupodivu ale s cvakáním jedeš dál. “To budu muset pořešit”, jak říkají mí noví oblíbenci Tři tygřidivadla Mír.

Hurá na faru

Přebíráme si tě na chalupě a vyrážíme směr Znojmo. Po cestě párkrát zacvakáš relátkem, ale dojedeme. Pro mnoho lidí se na faře stáváš atrakcí a já tak poněkolikáté pěju ódy na tvou spolehlivost, také zdůrazňuji svůj řemeslnický um, jak jsem si tě tzv. “dopěknil”. Jako statické auto k bydlení funguješ skvěle. Z fary v Lechovicích podnikáme krátké výlety do okolí, což zvládáš bez výraznějších projevů. Díky skvělým přátelům si pobyt náležitě užíváme, ale cesta musí pokračovat.

Drahý Vranove

Další zastávka není daleko, míříme za bráchou k Vranovské přehradě. Už máme pár autokempů za sebou, tak se v cenách orientujeme, proto mi ceník Vranovské pláže přijde mírně divočejší (450 Kč auto, 150 Kč osoba, 18 Kč rekreační poplatek). Platit 800 Kč za noc.. ale co se dá dělat. Kemp je obrovský a najdete tady všechny skupiny lidí: rodiny s dětmi, party mladých, starší dvojice. To se podepisuje i celkové atmosféře = skoro jako na festivalu. Příště zkusíme kemp v Bítově, který vypadal mnohem více jako náš styl (pod stromy, klid, méně lidí a více prostoru). Ale užíváme si aspoň setkání s bráchovou rodinou, výletujeme po okolí, testuju paddleboard a ochutnáváme skvělé palačinky.

Na Vranově je plno a draho

Na Vranově je plno a draho

Je potřeba říct, že si začínáme s životem v dodávce víc sedat. Velký vliv na to má Vašík, který se už přehoupl do 5. měsíce a není tak náročný (čti více se vyspíme). Přesto stále nestíháme nic mimo základní potřeby a občasný výlet (na relax s knihou nebo delší práci zapomeň).

Z auta do chaty

Poslední štací jsou Orlické hory, kde ale auto odstavíme u chaty a slouží pouze k prezentaci zvědavým kamarádům + jako dopravní prostředek do blízké Dolní Moravy či Králický Sněžník.

Hrdě stojící Ďas

Hrdě stojící Ďas

Z výletu na Králický Sněžník snad jen jedna vzpomínka na parkování (mimochodem jsme se potkali s pány Révaiem a Liškou alias Vagamundos) v příkopu, kdy jsem se bál, aby se Ďas nepřevrátil na bok.

Fakt to bylo hodně

Fakt to bylo hodně

Jaký je opravdu Vanlife?

Cestování dodávkou s malými prcky je skvělé, ale je to mnohem víc práce, než se může na první pohled zdát. Nečekejte komfort, ale spoustu zážitků vám slíbit můžu. Možná to budete mít podobně jako my. Abyste ušetřili čas a námahu, budete víc jíst v restauračních zařízeních. My jsme vděční za blízká dětská hřiště a pokud je i nějaké kryté v případě deště, je to úžasné. Na jednom místě chceme strávit alespoň 2 noci, aby to přejíždění mělo smysl (pro prcky je to náročné). Cestovat ve více párech nám dává větší smysl (děti se zabaví a zbyde i čas na rodiče). A když nerozumíte autům, technice a nejste prudce věřící, nepořizujte si nic ani zdaleka podobného Ďasovi!

Ale stejně to nakonec celé bude jenom o vás a jaké si to uděláte.

Protože už jsem nakousl, že cestování v dodávce není tak romantické, jak se může zdát, sdílím zde i videa, která se tomu na Youtube věnují. Třeba vám otevřou oči :)

A aby bylo jasné, čí to auto je a kde kupovat hodinky.

Komentáře

Napiš komentář