Rozhovor pro iList.cz (VŠE)

ilist-clanekNa vysokoškolském serveru iList.cz (od mojí alma mater VŠE) se mnou vyšel zkrácený rozhovor. Protože jsem vás nechtěl ochudit o originální / delší odpovědi, tak kompletní znění přikládám zde.

1. Proč jste se vlastně rozhodl jít právě na VŠE?

Prvním impulsem byl pro mě Jirka Kosek. Díky němu jsem se o VŠE vůbec dozvěděl. Byl to a stále je proslulý XML / HTML guru. A jelikož jsem chtěl po střední škole (Strojní průmoslovka v Opavě, kde jsem studoval informatiku) tvořit weby a nejlépe mít vlastní webdesignerskou agenturu, tak učit se od takového odborníka bylo hodně lákavé. Navíc jsem si řekl, že spojení informatiky a ekonomie bude skvělá kombinace do budoucna. A s odstupem času to mohu potvrdit.

Druhou referencí byl Jirka Koutný. Kamarád, kterému vděčím za mnohé, mi dokázal předat jeho roční zkušenost z MUNI v Brně a důvod jeho následného přestupu na VŠE.
Návštěva dne otevřených dveří s přednáškou jednoho z úspěšných absolventů VŠE mě pak už definitivně přesvědčila.
Jenom pro úplnost, vedle VŠE jsem ještě zvažoval informatiku na ČVUT, UK, MUNI a VUT. 

2. Měl jste už tehdy představu o tom, co byste jednou chtěl dělat?

Ano, chtěl jsem mít ono webdeveloperské studio. Případně jinou firmu, se kterou bych podnikal na Internetu. To se mi vlastně s Helveti.cz splnilo na 100 % :) Buduji si ji jako své dítko a to, jak mi roste před očima, je úžasný pocit!

3. Pracujete v oboru, který jste vystudoval?

Ano i ne. Informatiku používám denně, ekonomii podniku taky, ale spousta předmětů byla zaměřená spíše na fungování větších korporací, takže naroubování na malou firmu není vždy vhodné. Ten základ, co mi VŠE dala, je ale velmi cenný. Všechno ostatní už se učím za běhu.

4. Jak jste se k současné práci dostal?

Cesta je komplikovanější. Nejdříve jsem dělal při střední škole webové stránky (C3studio.cz), při vysoké škole jsem nastoupil do nejznámější internetové agentury (H1.cz) a tam jsem při práci s klienty zjistil, že bych taky rád podnikal a zkusil si to na “druhé” straně barikády. Do té doby jsem fundovaně radil, jak mají na Internetu vydělávat více peněz a co dělají konkrétně v e-commerce světě špatně. Ještě při práci v H1.cz a studiu VŠE jsem si tak založil svůj první eshop HodinkyWenger.cz (běží dodnes). Ten se z kolejního prodeje pomalu rozrůstal až do dnešních rozměrů, kdy prodáváme hodinky s obratem přes 15 mil. Kč / rok a stále rychle rosteme. Během začátků s podnikáním jsem stihl skončit v H1.cz a dostudovat VŠE. Krásně jsem se tak přehoupl ze školy rovnou do podnikání, které už bylo zcela samostatné a bez problémů mě uživilo.

Mimochodem, možnost studovat a u toho zároveň pracovat je neocenitelné, protože teorii můžete rovnou zkoušet v praxi. Ač to někdo zavrhuje, tak já jsem to ocenil.

5. Kde se vidíte zhruba za pět let?

Na pozici jednoho z největších online prodejců hodinek v ČR a na Slovensku :) To víte, ambice mám veliké a třeba to nemusí trvat ani 5 let. V té době už bych taky rád měl 2 krásné děti a procestováno co nejvíc ze světa. S tím souvisí nalezení spolehlivého parťáka do vedení Helveti a předání některých důležitých pravomocí. Stále taky hledám volné příležitosti do podnikání, takže třeba už bude mít Helveti sestřičku / bratříčka :)

6. Co byste doporučil současným studentům?

Zkoušejte a zjišťujte, co vás baví. Pak si za svým cílem jděte a nenechte se odradit od negativních posránků, kteří vás budou zrazovat. A hlavně, moc o tom nepřemýšlejte, neoddalujte a zkuste to. Protože kdybych já tehdy nezačal a věděl přesně, co podnikání obnáší, třeba bych ani nikdy firmu nezaložil. Ta sladká nevědomost, ambice změnit svět a mladický “drajv” dělají divy :)

A dálší doporučení jenom ve zkratce v bodech:

  1. Erasmus – já nejel, lituju toho a pořád přemýšlím, kdy si to delším pracovním pobytem v zahraničí vynahradním.
  2. Socializujte se – poznejte co nejvíc lidí, protože na vysoké jsou k tomu ty nejlepší podmínky (studentské organizace, party, kurzy, atd) a v budoucnu se to bude hodit.
  3. Vybírejte si předměty, které vás někam posunou a budou vás bavit (ne jenom “dávačky”).
  4. Nebojte se prezentací a naopak je berte jako výzvu. Já na VŠE šel jako stydlín a teď se nebojím prezentovat před větším počtem lidí. Za tohle vděčím právě cvičením, kde jsme prezentovali jak diví.

Hodinky jsem posílal z kolejí a balíky mi přebíraly kolejbáby

Dostalo se mi té cti a byl jsem požádán kamarádem, možná budoucím kolegou a současně studentem VŠE o rozhovor do jednoho z předmětů. Protože je to první rozhovor tohoto typu, tak hrdě přikládám jeho přepis.

Proč ses rozhodl (co tě motivovalo), že budeš podnikat? Na základě čeho sis vybral hodinky? Pokud si dobře vzpomínám, začínal jsi se švýcarskými noži.

Začínal jsem švýcarskými hodinkami Wenger a nože jsem k nim dával jako dárek. To bylo první odlišení od konkurence – dávat k hodinkám něco navíc (kromě i tak nadstandartních služeb).

Moje první hodinky Wenger

Moje první hodinky Wenger

Ale abych odpověděl na otázku a vzal to pěkně postupně. Vždycky bylo mým snem mít vlastní firmu. Jako dítě jsem snil o podobném úspěchu jako měl pan Baťa, kterému se podařilo pozvednout Zlín a celou Českou republiku. Já snil o tom, že pozvednu rodnou Opavu a když bude dobře, tak i trošku tu naši zemi. Nejdřív jsem začal při střední škole na živnost dělat weby, na vysoké jsem v tom pokračoval a ve společnosti H1.cz nabral spoustu zkušeností z online marketingu. Tyto znalosti ve spojení těch z VŠE mi pomáhají dodnes budovat vlastní firmu. A pořád tak nějak doufám, že i ty sny se vyplní :)

Nápad prodávat hodinky vznikl čistě náhodou, když jsem si sám chtěl jedny koupit. Na kamarádově zápěstí v hospodě jsem usoudil, že Wenger dělá pěkné a kvalitní hodinky. Druhý den jsem si o nich víc zjistil a už objednával vytoužený model z Ameriky za poloviční cenu, než se prodával tady. Takhle jsem si ze začátku maloval celé své podnikání – vozit sem hodinky z Ameriky a prodávat je s nějakým ziskem. Naivita a neznalost – bez toho by to nevzniklo.

Mimochodem: První hodinky nedorazily vůbec (skončily někde na letišti ve Francii) a druhé sice dorazily, ale tím jsem to měl za plnou cenu a bez záruky.
V H1.cz jsem v té době radil našim klientům, jak mají na Internetu prodávat více, jak se lépe prezentovat a být obecně v internetové konkurenci úspěšnější. Vždy mě ale lákalo zkusit si to na druhé straně – sám něco prodávat (ať už produkt nebo službu).

Koleje VŠE, kde jsem prodával první hodinky

Koleje VŠE, kde jsem prodával první hodinky

Tohle vyústilo ve spuštění eshopu, kde jsem prodal nejdřív ty své hodinky, které když přišly, tak se mi vlastně nelíbily. Takto jsem prodal pár hodinek a po zralé úvaze (protože šedý dovoz hodinek je opravdu nesmysl) jsem si to nakráčel k oficiálnímu distributorovi této značky pro ČR a SR. Doteď jsem vděčný za tu šanci, že se mnou nevyrazili dveře a dovolili mi tyto hodinky oficiálně prodávat. První hodinky jsem posílal ještě z vysokoškolských kolejí a balíky mi tam přebíraly kolejbáby :)

Motivace byla: samostatnost, výzva něco dokázat, vybudovat vlastní firmu, svoboda ..

Co charakterizuje Helveti?

Stále mladá a dravá společnost, kde se rychle zavádějí nové technologie, postupy, atd. Každý z kolegů se může aktivně podílet na směřování firmy a přinášet nové nápady. V určitých ohledech je to pořád trošku punk, ale to ladíme :) Meziročně rosteme o cca 70 %, takže bych nás označil i jako rychle rostoucí firmu.

K tomu nám pomáhá hlavně náš přístup:

  • Dělat pro zákazníky něco navíc,
  • rozumět maximálně produktu, který prodáváme,
  • přátelský, ale profesionální přístup: ochota, serióznost, slušnost, atd,
  • být zkrátka lepší než naše konkurence.

Podle výsledků se to daří a zákazníci nás nejen na Heuréce hodnotí velmi pozitivně.

Byly začátky těžké? Jak dlouho už vlastně podnikáš? Resp. přišel už okamžik, kdy jsi chtěl se vším seknout?

První kancelář, ubytování a "prodejna" hodinek

První kancelář, ubytování a “prodejna” hodinek

Začátky byly poměrně krušné. Ať už můj začátek, kdy jsem rok bydlel v kanceláři v Karlíně, tak první přešlapy, které asi žádného podnikatele neminou. Všechno, co jsem si prošel, mě ale nějak formovalo a stále formuje. I neúspěchy jsou strašně důležité, když se z nich člověk poučí a neopakuje je.

Svoje podnikání vždycky mezi přáteli označuju za takovou sinusoidu. Jsou chvíle, kdy jsem nahoře a firmě se daří. Přijdou ale týdny, kdy bych firmu z fleku zavřel, prodal a odjel s krosnou na cestu kolem světa. Když je to nejhorší, tak dokonce uvažuju o tom, že bych se mohl nechat zaměstnat. Ale to je opravdu krize a většinou se z toho rychle oklepu a vzpamatuju :)

Firma je založena od roku 2012, ale hodinky jsem prodával na živnost už v roce 2010. Předtím jsem podnikal na sebe v oblasti tvorby webových stránek (od roku 2006). Takže už vlastně dělám sám na sebe 10 let (s pár pauzami). To je docela dost :)

Někdy uvažuju o tom, jaké by to asi bylo, kdybych pokračoval v budování kariéry v internetovém marketingu. Měli jsme dokonce webové studio, kde jsme s kamarády tvořili webové stránky a moje vize byla firma podobná PeckaDesign s.r.o. nebo Sherwood a.s. Tuhle myšlenku mám pořád v hlavě a možná se k ní někdy i vrátím. Společně s provozem internetového eshopu by to dávalo smysl – taková krásná symbióza.

Postupem času se muselo Helveti vyrovnávat s mnohými změnami. Ať už se jednalo o rozšiřování portfolia, stěhování prodejny nebo nový e-shop. Jaký postoj k takovým radikálním krokům máš?

Naše aktuální prodejna v Karlíně

Naše aktuální prodejna v Karlíně

Ty změny přicházejí samy. Náš rychlý růst nás k nim nutí a když to přijde, tak se prostě udělají. Jak mi teď říkal jeden spokojený zákazník, který už podniká přes 20 let. V podnikání není čas na dlouhé přemýšlení, ale je lepší dělat rychlá rozhodnutí na základě zkušeností a intuice. A podobně se to snažím dělat taky. Když nám byly malé předchozí prostory, tak jsme našli větší. Přibírali jsme nové značky, udělali jsme pro ně nový eshop (agregující celé naše portfolio). Dlouho jsme usilovali o značku Certina a když jsme ji nakonec dostali, tak byly problém peníze (jejich nedostatek) a taky se to vyřešilo. Abych citoval klasika: „Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo!“.

Zkrátka radikální změny jsou v podnikání často nutné a bez nich by firma stála na místě. Což se u nás říct nedá. Navíc, každá taková změna je vlastně novou výzvou :)

S růstem firmy se zvyšují personální požadavky. Jak vybíráš nové kolegy? Co je pro Tebe důležité?

Robert byl vůbec první kolega v Helveti.cz

Robert byl vůbec první kolega v Helveti.cz

Snažím se dělat přátelské „výběrové řízení“. Zájemci pošlou životopisy a nějaký motivační email. Pak se s vybranými sejdu a přátelsky si popovídáme. Důležitý je u mě charakter lidí a jak si vzájemně „sedneme“. Většina mých kolegů k nám přišla na doporučení, což funguje skvěle. Naši externí kolegové jsou pak často známí z mých předchozích zaměstnání nebo z vysoké školy.

Zatím se Helveti daří stále růst. Máš představu o ideální velikosti?

Tahle otázka nebo respektive její odpovědi na ni se ve mně trošku bijí. Na jednu stranu bych chtěl vybudovat velkou a silnou firmu. Na druhou stranu bych se nikdy nechtěl stát jenom přeposílatelem balíků s velkým logistickým centrem (jako jsou Hodinky.cz, Alza.cz a další). Nechci totiž ztratit osobní kontakt se zákazníkem a taky dbám na to, abychom maximálně rozuměli svému produktu. To u eshopu se 100 značkami a 10 000 produkty jde jenom těžko. Taky si myslím, že pro sortiment středně drahých hodinek se tento styl ani nehodí.

A velikost firmy? Podle norem EU jsme mikropodnik (obrat menší než 2 miliony EUR a méně než 10 zaměstnanců), takže máme stále kam růst :) Aktuálně rosteme meziročně o cca 70 %. Ideální stav bych teď viděl ve fázi, kdy bychom měli na každou dílčí činnost specialistu. Ať už jde o programování eshopu, hodinářské práce, marketing, psaní recenzí, točení videí a další. Vývoj by se tím zase o něco urychlil a kvalita služeb stoupla. Zatím to vynahrazujeme našim nasazením.

Kde bereš inspiraci pro další inovace? Konzultuješ je společně s ostatními, kdy poté dojdete k společnému závěru, nebo si necháváš rozhodující slovo?

U nás může do směřování firmy mluvit každý, ale rozhodující slovo mám já :) Kolegů se na inovace a zlepšení ptám a společně je taky diskutujeme. Velkou inspirací jsou mi pak setkání na konferencích (Barcamp, WebExpo a další), na které ale nyní nemám vůbec čas, což beru jako velkou chybu. Zkouším si to vynahrazovat aspoň diskuzemi s kamarády, kteří v oboru internetového marketingu pracují a jejich zkušenosti jsou často neocenitelné! Už před všemi současnými eshopovými konferencemi jsem měl v hlavě nápad o srazech eshop specialistů. Nikdy jsem ho ale nerealizoval, tak snad brzy na eshopsraz.cz něco uvidíte. Inspirace a předávání zkušeností je to nejcennější.

Snažíte se aktivně získávat podněty od zákazníků, na základě kterých pak vyhodnocujete potřebu určitých změn?

Dělali jsme uživatelské testování našich eshopů a teď se chystáme na novou vlnu testování se zákazníky našeho nového eshopu Helveti.cz. To je skvělá zpětná vazba nejen pro fungování eshopu, ale taky pro samotné podnikání. Zároveň se snažíme každému zákazníkovi volat, jak byl s našimi službami spokojen a jestli hodinky naplnily jeho očekávání. Opakující požadavky zapracováváme, ale spíše slýcháme jenom chválu, což je povzbudivé a motivující. Ke každé kritice se stavíme čelem a snažíme se z ní poučit.

Jakou roli na druhé straně hraje konkurence? Vím, že se snažíte nabídnout maximální komfort pro zákazníky, máte kamennou prodejnu, takže cenu musíte držet na vyšší úrovni. Je to směr, který hodláš držet?

Bojovat cenou je cesta do pekla. Je to jediný nástroj, který napadne začínajícího prodejce a některých se to drží docela dlouhou dobu. I já jsem tak začínal (viz začátek rozhovoru a dovoz z Ameriky za poloviční cenu) a u oficiální distribuce mi dokonce prý přezdívali gauner :) Velmi rychle jsem ale pochopil, že šedý dovoz, podkopávání cen a neautorizovaný servis není ta správná cesta. Já bych sám u takového obchodníka nenakoupil.

Eshop Helveti.cz, který měl velké porodní bolesti a stále není zdaleka dokončen

Eshop Helveti.cz, který měl velké porodní bolesti a stále není zdaleka dokončen

Začal jsem přemýšlet jinak a od té doby zákazníkům nabízím k hodinkám něco navíc. Konkurenci porážíme právě tím, že se hodinkám více věnujeme (fotíme je, natáčíme videa, píšeme recenze) a jsme schopni jim k hodinkám více říct. Odbornost je to, co lidé stále chtějí. A abychom zákazníkům dělali i radost, tak dáváme k objednávce dárky (nože Wenger, Victorinox, pojištění hodinek, atd) a služby navíc: doprava zdarma, prodloužená 3letá záruka, 234 výdejních míst, zkrácení hodinek na ruku, možnost platit na splátky, atd. Postupem času jsme vybudovali také poměrně velký sklad hodinek, kde je k dnešnímu dni přes 600 hodinek, u kterých garantujeme dodání do druhého dne od objednání.

Směr, který hodlám držet, je prodávat kvalitní hodinky a poskytovat k nim nadstandartní služby. Být lepší než internetové obchody znalostmi, sklady a službami a lepší než klasické kamenné obchody v pružnosti, šíři nabídky a internetovými dovednostmi.

Ondřej Vetchý je mým osobnostním vzorem

Ondřej Vetchý je mým osobnostním vzorem

Jaké změny jsou v plánu v nejbližší budoucnosti?

Jak rosteme, tak nám „hrozí“ už v pořadí 3. stěhování do větších a atraktivnějších prostor. Uvažuji i o další separátní prodejně v Praze a v rodné Opavě. Ale hlavně v druhém případě je to spíše sentimentální záležitost.
V roce 2016 bude důležité dopilovat eshop Helveti.cz a s jeho slovenskou mutací Helveti.sk se pomalu chystat na Slovensko. Je možné, že nám z portfolia vypadnou některé značky a nahradíme je dlouho vytouženými. Jako se to například teď podařilo s Certinou. Konkrétní značky si ale nechám pro sebe.

Tvůj osobní podnikatelský vzor?

Každý, kdo něco dokázal. Inspirují mě osobnosti jako Tomáš Baťa, Steve Jobs, Elon Musk a hlavně lidé, které jsem osobně potkal nebo mají k mému podnikání nějakým způsobem blízko: John Vaňhara, Vlastimil Vávrů, Jiří Koutný, Martin Vlasák, zakladatelé H1.cz a spousta dalších. Z každého si snažím něco vzít a poučit se.
Z osobností mám za vzor pány: Ladislava Smoljaka, Jana Třísku, Zdeňka Svěráka a Ondřeje Vetchého.

Zrušme KSČM, osvoboďme ČT – Ladislav Smoljak

Knížka Mým divákům

Knížka Mým divákům

Sepsal jsem zde výtažky z knížky Mým divákům – rozhovor s Ladislavem Smoljakem (autor Blanka Čechová), které mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodl o ně podělit.

Mimo zmiňované politické téma se rozhovory s Ladislavem Smoljakem dostanou k Divadle Járy Cimrmana a jednotlivým hrám, filmové tvorbě, cestě k divadlu a herectví, přátelství, náboženství, historii, vývoji člověka atd. Samotná knížka je úžasná a po jejím přečtení se Ladislav Smoljak nadobro zařadil mezi mé vzory. K dobru celé věci ještě přispívá fakt, že Ladislav Smoljak je biřmován jako Jiří.

Koupi knížky proto maximálně doporučuji.

Zrušme KSČM

Od 90. let brojíš prostřednictvím médií, diskusních fór a petičních akcí pro KSČM. Jak svoje dosavadní úsilí o zákaz komunistické strany hodnotíš?

Myslím, že je to úsilí trochu sisyfovské. Balvan, který valím do kopce, a on neustále padá dolů.

Alespoň není pochyb o tom, že takové snažení má smysl.

Přinejmenším proto, že se o to lidi začnou zajímat a přestane jim možná připadat normální, že máme KSČM v parlamentu – že jsou tady, kruci, pořád s námi a málem vládnou!

Mám za to, že v politice, v politických dějinách, přeci jen hrají určující roli postoje, které mají morální hodnotu. A považuji za morální pokleslost dovolit – a zvyknout si! – aby strana, která se hlásí ke své zločinné minulosti, byla součástí našeho systému, parlamentní demokracie. Já to cítím jako těžkou újmu. Je to přeci věc cti. Jestli tohle slovo ještě něco znamená, tak to není jen problémem politiků, ale i obyčejných lidí – všech, kteří ztratí čest, pokud tolerují zlořády.

Ty ovšem nebrojíš pouze proti KSČM jako takové, ale hlavně jsi pro to, aby se přejmenovala.

Za současného stavu, kdy už holt tuto stranu v parlamentu máme, považuji za klíčové, aby se alespoň přejmenovala. Vypadá to jako marginálie – tak co, no, bože – název, jenom název. Ale to není pravda. Jsou věci, jejichž dopad se nedá přímo zhodnotit na politických vahách. Občas mě napadá, co si musí myslet lidi, kteří za komunismu trpěli, kteří třeba náhodou vyvázli z šibenice a dostali doživotní tresty, lidi, co ještě žijí, pozůstalí obětí komunistického režimu – co si musí myslet, když tato strana, a navíc s tímto názvem, existuje? Neváhám říct, že je to plivanec do tváře těmto lidem. Existence strany, která se smí nazývat komunistickou, je velká skvrna na tváři naší demokracie. Je to, jako kdyby Německo povolilo nacistickou stranu – co by svět dělal? A komunismus je přeci naprosto srovnatelný, jsou to dvě substance, které mají stejnou váhu. Strany navazující na historii zločinu.

Vzpomínám si na pravidelné komunistické demonstrace pod okny mého někdejšího bytu ve Francii – mládež pochodující s vlajkami a transparenty o beztřídní společnosti a s Che Guevarou na tričku.

To mě děsí. Potvrzuje to nepoučitelnost lidí, opakovatelnost historie. Když se v Českém nebi (hra Divadla Járy Cimrmana) začne Komenský rozplývat nad představou družby s Ruskem a “velké slovanské náruče”, Karel Havlíček Borovský ho zpraží otázkou: “Byl jsi někdy v Rusku? – Já jo.” Lidi, co nemají vlastní zkušenost, prostě ignorují zkušenost zprostředkovanou. S komunismem přeci není třeba dál experimentovat – znemožnil se dostatečně, sám sebe odsoudil všemi předchozími experimenty, hrůznou bilancí, kterou zanechal…

Jaký je tvůj názor na zrušení komunistické strany jako takové? Poláci, například, komunistickou stranu hned po nástupu demokracie zakázali. Tamní komunisti se nejdřív vzbouřili, ale pak utichli. Neměli jsme postupovat stejně?

Myslím, že jsme zcela nepochybně měli postupovat tímto způsobem. Dokonce tu hned po revoluci byly takové pokusy – tuším, že advokát Tomáš Sokol učinil i nějaké kroky, a zrovna tak tuším, že to byl jiný advokát, Pavel Rychetský, který věc tehdy shodil, takže se to politicky zametlo. Říkalo se, že pokud se KSČM zruší, tak komunisté infiltrují do jiných stran – že se tím nic nezmění, ba že se komunisté stanou ještě záludnějšími. Což si nemyslím. Pokud komunisti infiltrují do jiných stran, tak tam nebudou schopni napáchat tolik škody. Destruktivní síla komunistů funguje, právě když jsou spojenou, oficiálně existující stranou. Ta symbolika, kontinuita, záštita pro ně hodně znamená.

vaclav-havel-ladislav-smoljak

Ladislav Smoljak s Václavem Havlem

Nemyslíš, že k současnému stavu legálně a úspěšně fungující komunistické strany v parlamentu nechtěně přispěl i Václav Havel tím, že chtěl, aby se komunisti nezakazovali, protože se sami politicky diskvalifikují svou neschopností, falší a zkorumpovanou minulostí? Těsně po roce 1989 to dokonce trochu zafungovalo.

S Václavem jsem se o tom nikdy nebavil. Ale z odstupu dovedu tu situaci pochopit. Možná jsem to cítil podobně. Byli jsme příliš oslnění silou veřejného mínění, která se projevila v listopadových dnech. Kdo zažil série demonstrací, kdo zažil tu obrovskou manifestaci na Letné – milion lidí, moře československých vlajek – to byla euforie ze znovunabyté svobody, euforie, že celý národ prožívá osvobození a že komunisti se tak znemožnili, že my můžeme být noblesní a velkorysí, a říct – buďte si tu, na okraji společnosti, přesvědčte se o tom, jak vámi společnost opovrhuje, prohrajte všechny volby. To byla atmosféra listopadu, která trvala sotva rok. Byla to atmosféra idealistů – naivních, ke kterým já se počítám. Nenapadlo nás, že euforie opadne, nastanou nedostatky nového systému a zákeřná komunistická síla znovu dostane šanci. Oni se zaklínají demokracií a využívají všech demokratických svobod k tomu, aby demokracii narušovali, erodovali. Profitují na tom, co se nepovede a vykřikují nereálné sliby, aby na každém nedostatku získávali hlasy; povykují – tady se utrácí, lidem se dává málo sociálních dávek, třikrát zvyšte porodné, podívejte se na platy dělníků… Lidi, kteří na to slyší, si nepoloží otázku: a proč to ty komunisti neudělali, když tady měli čtyřicet let moc? – Protože jakmile dostanou k moci příležitost, tak ji uchvátí totálně, zruší demokratickou možnost, aby se jim sliby připomínaly – vždyť jsme to prožili. Jenže mladí to neznají a staří zapomínají. 

Jak bys reagoval na to, kdyby se komunisti dostali do vlády?

Nemám plán. Mám jen sny – a mým častým snem bývá, že se skupinou mých obdobně naladěných přátel napochodujeme s kalašnikovama do parlamentu a rozeženeme ho. Což je bohužel metoda, která do demokratického státu nepatří.

Ale nelze zapomínat, že v politických dějinách druhdy nastává pokrok právě díky revoluci, že.

Možná, že kdyby se tady občas vyskytl nějaký šikovný Cromwell, nebylo by to od věci. Já můžu bojovat nanejvýš občasným článkem v tisku nebo podporou nějaké petice. A přemýšlet o nových argumentech. Zrovna nedávno jsem dostal nápad: zajímalo by mě, co by mi odpověděl Vojtěch Filip, kdybych se ho zeptal, jestli je cílem KSČM nastolit u nás komunismus. Pokud by řekl, že ne, pak není důvod, aby se strana nazývala komunistickou. A pokud ano, pak musí být zrušena, protože je protiústavní. 

To je skvělá myšlenka. Proč o tom nenapíšeš?

Myslíš, že bych měl? Tak dobře. Napíšu.

(Nenapsal. Už to nestihl.)

Osvoboďme Českou televizi

Odpověď na otázku, čím začít u napravení naší politiky.

Za úplně nejdůležitější pokládám sebrat politikům sdělovací prostředky*. To je jediná možná záchrana a pojistka v demokracii, kde občan nemá jiné způsoby, jak ovlivnit rozložení politických sil, než jít volit. A volby jsou vždycky v rukou médií, hlavně televizí. Takže je naprosto základní chybou naší demokracie, že se hned v začátcích nastavil model tak, aby veřejnoprávní televizi měli pod palcem politici, Poslanecká sněmovna. Dokonce se nedá ani říct, že by ji měl pod palcem Parlament, protože Senát v tomto případě nemá s věcí nic společného.

Tento stav dopadá i na soukromé televize.

ladislav-smoljak

Ladislav Smoljak ve filmu Marečku podejte mi pero

Ano. Soukromým televizím mohou poslanci odebrat nebo neprodloužit licence. Českou televizi pak mají přímo v rukou – jsou dokonce zvyklí rozčileně telefonovat do redakcí, když někde zazní nelichotivá zpráva o té které straně nebo jejím představiteli. Rada České televize, která volí generálního ředitele a dohlíží na chod a hospodaření ČT, je zcela v rukou Poslanecké sněmovny. Takže instituce, která by měla poslance kontrolovat, je naopak poslanci sama kontrolována. Televizi a snahy ji ovládnout považuju za klíčový moment v demokracii. Všechno může selhat, máme zkušenost s tím, že i vítězná a poražená strana se nakonec mohou dohodnout, vymyslet si opoziční smlouvu. Občan má za to, že strany sice nejsou ideální, ale že jsou tam kromě čertů i andělé. Přitom jsou to všichni alespoň trochu čerti, o andělích bych v této souvislosti vůbec nemluvil, to jsou naprosté výjimky, jednotlivci. Demokracie je systém, kdy i několik průměrných nebo špatných stran může dát poměrně dobrý výsledek, pokud se navzájem hlídají – využívají svých poklesků k tomu, aby potopily konkurenta. V momentě, kdy boj stran selže a nastane opoziční smlouva, jde o zrušení demokracie v tomto smyslu, protože se dohodnou a navzájem se nehlídají. Právě tehdy zbývají jen média. Z těch nejdůležitější televize a z televizí je nejdůležitější televize veřejnoprávní. Neměla by ji ovlivňovat žádná strana, ale ani žádný podnikatel, protože ten se může dohodnout, že mu vláda přihraje prodloužení licence zadarmo o 12 let, za což vláda něco chce. Například to, aby k ní televize nebyla kritická. Zároveň si vzpomínám, jak jistý poslanec jednou suverénně prohlásil, že když je v nějakém televizním pořadu ČT označili za termity, tak oni jim nezvýší koncesionářské poplatky. A basta. Veřejně tak deklaroval závislost televize. Jako mechanismus je to postavené na hlavu: poslanci jsou nositeli moci zákonodárné, ale zároveň mají v ruce nejmocnější sdělovací prostředek, který přímo ovlivňuje přístup k jejich funkcím a setrvání v nich. Dokud se tato úchylka nevyřeší, situace se nemůže zlepšit.

Ladislav SMOLJAK

Jak bys situaci řešil?

Českou televizi coby televizi veřejné služby by vůbec neměli mít politici v ruce – původně se zamýšlelo, že by měl třetinu kontrolní pravomoci prezident, třetinu Senát a pouhou třetinu Poslanecká sněmovna. Já bych tam přidal ještě zástupce občanské společnosti. Jeden hlas v radě by mohl mít například představitel univerzit, zástupce církví, tak aby složení rady bylo vyvážené a objevila se tam kulturní a duchovní elita.

Myslíš, že právě tímto by se eliminoval stav, kdy politici volají do televize a hartusí, co kdo proti nim řekl ve zprávách?

Ne, ale nepolitická rada by jim mohla pohrozit pěstí nebo vztyčit prostředníček. Politici by na ni neměli páku. Původně kandidáty do rady navrhovali i schvalovali oni, později udělali gesto, že navrhovat můžou občanská sdružení, ale nakonec je vyberou stejně oni.

Kde pokračovat

Ladislav Smoljak v rozhovoru několikrát zmiňuje svého přítele Vojtěcha Cepla, s kterým velmi často a rád diskutoval různá témata. Zajímavé je jejich vzájemné oslovování, kdy Ladislav Smoljak oslovuje Cepla Ctihodnosti (časem povýšen na Dvojctihodnost) a on jej na oplátku zase Jasnosti. Vojtěch Cepl publikoval několik zajímavých článků, z kterých vybírám tyto dva:

Logickým pokračováním z článku by mohla být koupě samotné knihy.

Budu také velmi rád, pokud se ke zmíněným tématům vyjádříte v komentářích a rozšíříte tak zase trochu víc mé i cizí obzory.

* Pozn.: Toho času Andrej Babiš postupně skupuje Mladou Frontu, Impuls a další mediální firmy.