Kdo nosí padělky, ten víc podvádí

jak-draha-je-nepoctivost-dan-arielyDruhá kniha od Dana Arielyho, kterou jsem četl (o první jsem psal zde: Jak drahé je zdarma), je o nepoctivosti, lžích a alibismu. Dlouho jsem se do ní neměl. Název mě moc nelákal a pak taky ta barva (růžová), že? Když jsem ji ale otevřel, tak mě chytla stejně jako ta první. Moje poznámky sepisuji spíše pro svou potřebu, ale třeba vás budou motivovat k přečtení.

Morálka

  • Lidé kradou a lžou mnohem více, když nevidí přímé peníze (papíry do tiskárny, Coca Cola ze společné lednice a podobně).
    • Příklad: U testu lhali 2x více, když byly odměnou žetony (směnné později za peníze) než přímo peníze.
    • Hypotéza do budoucna: Čím méně bude reálné měny, tím více se bude krást (morálka selhává).
  • Když se morálka lidem připomene, kradou pak méně.
    • Před testem si měli přečíst 10 přikázání a lhali méně.
    • Další možnosti: cedulka o morálce, podepsání formuláře o etickém kodexu, atd.
    • Z výzkumu bylo zřejmé, že lidé podvádí méně (o 15 %), když podepíší etický kodex PŘED vyplňování formuláře (etika se jim připomene předem) než když vyplní formulář (například daňové přiznání) a až následně podepíší etický kodex a správnost údajů.

Ovlivňování, uplácení a lobbing

lobbing

  • Velmi častý jev. Uplácení voličů, hodnotících, úředníků. Stačí přitom jenom laskavosti a drobnosti. Člověk se cítí “zavázán” a za darovaný párek a pivo platí volebním lístkem.
  • Příklad: Galerie platily za průzkum uměleckých děl – čím víc peněz darovali, tím pozitivnější byly reakce na konkrétní díla. Přitom lidi tvrdili, že je to neovlivnilo. (str. 63)
  • Lobisté lobují u různých skupin – lékaři, studenti, politici, vědci (aby psali studie, které jsou ovlivněné, aniž by si to uvědomovali).
  • Styl ovlivňování, kdy člověk sám uvěří informacím a šíří je dál:
    • cítí se povinován,
    • obhájí si to – “ostatní to dělají taky”,
    • zavísí na tom finanční příjem (můj nebo kolegů).
  • Příklad takového selhání byl na Wall street – hypoteční krize (bankéři + vláda).
  • Je vůbec možné být objektivní, když vám za posudek platí jedna ze stran? Velmi těžko.
  • Přebíráme názory za své nebo alespoň nebereme tak vážně názory protistrany.

Únava a poctivost

  • S únavou klesá poctivost + kolabuje naše vůle.
  • Večerní přejídání – celý den se držíme, ale večer s únavou podlehneme.
    • Stejně tak působí stres, kdy si objednáme snadněji pizzu místo salátu (vnitřně si obhájíme malý přestupek proti své vůli, protože už tak trpíme dost = stresem, prací).
  • Příklad: Soudci jsou po ránu ochotni “poctivěji” posuzovat případy. V odpoledních hodinách už rozhodují “rutinně” podle zažitých zkušeností a aktivní přístup klesá.

“Ach jo” efekt

  • “Ach jo” efekt > držím dietu, poruším ji něčím a následuje: “Acho jo, tak teď už si dám i tamto a tamto.” Zklameme sami sebe, změníme se v podvodníky.
  • Stejně to funguje, když uděláme přestupek proti morálce. Máme tendenci udělat další a zásadnější.

Kdo nosí padělky, ten víc podvádí

  • Drahé značky zvyšují sebevědomí.
  • Padělky negují vyjímečnost značek (nosí je pak každý) – tím upadá efekt.
  • Zvyšuje se pravděpodobnost že i Vy máte plagiát (ač to nemusí být pravda). Namísto obdivu přichází pohrdání, že nosíte “fake”.
  • Oslabuje se tím signál “Prada”.
    • Tohle je vlastně hlavní problém, který značky řeší. Snižování vážnosti jejich značky.
  • Sebeidentifikace – koupíme si padělek > máme o sobě vnitřně horší mínění > tendence více podvádět.
  • Padělek nás ovlivňuje více negativně (podvádíme) než originál pozitivně (vliv tam však je).
  • Lidé s padělky jsou i podezřívavější ke svému okolí – vidí je v černém světle > “Podle sebe soudím tebe”.
  • Čím víc si poklesek připomínáme > padělky, titul ze školy, který nemáme, atd – tím větší máme tendence k dalším podvodům.
  • Příkladů takového jednání je více:
    • stahování filmů, knížek, padělky, návštěva kina (více filmů na jeden lístek), atd.

fake-watches-padelky-hodinek

Vlivy při podvádění

  • Když si lidé uvědomují, že je jejich podvádění evidentní, podvádějí méně nebo si alepoň nenalhávají svou čestnost.
    • Musí udělat vědomou akci k podvodu.
    • Výsledky na poslední straně testu vs. test v PC a zobrazení výsledků při najetí na lištu.
  • Podvádíme více, když to má vliv na naše spolupracovníky (tým, šéfa, kolegy).
    • Altruismus – svým lhaním pomůžeme celku. Podvádíme více, než bychom to dělali jen pro sebe.
    • Příklad: Úloha matic pro 2 lidi – nadsadili si mnohem víc.
  • Pokud z našeho podvádění měl prospěch JENOM ten druhý – podvádělo se ještě více. Lépe si obhájíme podvádení – děláme to přeci pro něj a ne pro sebe – styl ala Robin Hood. Lidi pracující pro politické strany nebo neziskovky mohou mít silnější sklon pro podvádění – “dělají to pro dobrou věc”.
  • Ten, komu na spolupracovnících nejvíc záleží, víc podvádí. :-/

podvadeni

  • Dohled (i náhodný) sníží podvod na minimum.
    • POZOR: Dohled se seznámením opět nepoctivost vystřelí nahoru.
    • Příklad řešení: Vaši práci budou kontrolovat v jiné kanceláři (kolegové bez vazeb).
  • Někdy stačí jenom náznak, že je dotyčný pozorován / sledován a chová se poctivěji.
    • Například obrázek očí na lince (nekradlo se).
  • Nepoctivost si omluvíme, když přizveme další.
    • Příklad: Představte si automat, který chybně dává zboží zadarmo. Když o něm řekneme dalším lidem, kteří toho taky využijí, tak jsme “ospravedlnění “. Takhle se okolí “nakazí”. Sociální norma se upraví a lidem přijde takové chování “normální”.
  • Vliv jedince ve skupině. Pokud je ve skupině švindlíř a skupina o něm ví, tak má celá skupina tendenci více podvádět (když přeci někdo podvádí ještě, tak já mohu taky).

Do života

  • Doktoři, účetní, bankéři a další. Čím déle nás odborník zná (lékař, účetní, atd), tím si myslíme, že dlouhodobý vztah bude nahrávat na naší stranu > blaho klientů. NENÍ TO TAK! Sílí tendence vlastních zájmů lékaře (či jiného odborníka). Znamená to tedy měnit lékaře a účetní častěji?
  • Kreativní lidé (herci, grafici, umělci) podvádějí více. Mají vyšší představivost, ohebnější myšlení a podvádění si “omluví”. Jsou také častěji nevěrní.
  • Národy podvádějí stejně. Ač by si každý myslel, že některé národy na tom budou lépe či hůře, tak všichni podvádíme stejně. Testovali například státy jako: Kanada, Skandinávské země, Itálie, Turecko a USA.
  • Autority by měly jít příkladem. Protože určují standard a můžou “nakazit” obyčejný lid. Měly by být vzorem. Měřit jim přísnějším metrem? Ve skutečnosti je to přesně naopak. Známá osobnost má výhody a nemusí vždy dodržovat pravidla. Společnost pak získává pocit, že je to normální a může to dělat také.
  • Žádný poklesek bychom neměli brát jako malichernost, protože i ty nejmenší nás vedou k dalším.
  • Doporučuji Teorii rozbitého okna – Philip G. Zimbardo

Jak změnit zdravotnictví – Dan Ariely

kniha-jak-drahe-je-zdarma Nedávno* jsem dočetl knihu Jak drahé je zdarma od Dana Arielyho a vřele ji všem doporučuji. Zabývá se v ní iracionálním rozhodováním lidí a nabourává tak teorii ekonomicky racionálního člověka (Homo economicus). Na několika příkladech dokládá, jak jednoduše jsou lidé zmanipulovatelní (testovaní byli většinou studenti prestižních vysokých škol, takže s IQ to nemá nic společného).

Už klasickým se stal příklad předplatného časopisu The Economist, který nabízí 3 možnosti:

  • a) internetová verze – $59
  • b) tištěná verze – $125
  • c) tištěná + internetová verze – $125

Proč tahle nabídka skvěle funguje a jak je možné, že člověka ani nenapadne zvažovat první možnost.. to vše se dočtete v knize. Já bych rád rozepsal jiný nápad, který Dan Ariely ve své knize nastínil. Jde o zdravotnictví.

Preventivní prohlídky

Ariely v knize popisuje princip pravidelných preventivních prohlídek. Já sám nevím, jaké prohlídky bych měl kdy absolvovat. Jenom tuším, že 1x za několik let bych se měl objevit u své obvodní lékařky**. Zároveň když nemusím, tak doktory nevyhledávám, ale tím teoreticky riskuji, že se na něco může přijít pozdě a nejenom, že mě a pojišťovnu to bude stát víc peněz, ale také menší naději na uzdravení.

S autem do servisu jedete

Ariely tuto neznalost a následnou díru v prevenci navrhuje řešit tak, že by existoval přehled všech kontrol, které se kdy mají udělat. Ukazuje to na příkladu servisování aut. Kdy dříve u GM (Ford) měla každá součástka svou životnost a existoval tak složitý systém pro kontroly aut. Honda přišla se zjednodušením – až ujedete 20tis. km, tak se u nás zastavte a my provedeme kontrolu toho, toho a tamtoho (sjednotila víc věcí pod jednu kontrolu i za cenu toho, že některé součástky byly třeba v 1/3 životnosti).

Stejně by mohla fungovat i prevence u lidí. Až vám bude 28, tak přijďte a uděláme vyšetření srdce, cholesterolu, atd. Ve 35 letech vyšetříme prostatu, hemeroidy a páteř. Zkrátka aby měl člověk představu, kdy má k doktorovi přijít a s čím. Skvělé by také bylo, kdyby mohl přijít k jednomu, kde se udělají všechna podstatná vyšetření. Ne to nekonečně lítání po doktorech, kterým strávím celý týden (kardio, ušní, krční, ..).

A ještě dostanete zaplaceno

A sladký bonus? Každý si platíme zdravotní pojištění (nebo jej za nás platí stát). Jak tedy jednoduše motivovat lidi, aby na preventivní prohlídky chodili a tím se snížily výdaje na léčbu? Zaplaťte jim! To by bylo na prevenci narváno a lidi by podle rozpisu chodili sami. Přišel jsi po 2 letech na preventivní prohlídku? Super, tady máš ze svých peněz (protože zdravotní pojištění jsou naše peníze) 500 Kč a kup si třeba nové tričko.

Ano, systému by mohli zneužívat lidé, kterým platí zdravotní pojištění stát, ale pokud by to mělo za důsledek pravidelné návštěvy lidí u lékařů, tak by na tom stát výrazně ušetřil ve výdajích na léčbu pacientů. Už totiž dávno víme, že prevence je v porovnání s léčbou nemocí mnohem levnější.

Může to fungovat? Co na to říkají lidé z lékařského oboru? A co lidé z politiky? Kde bude ta díra..?

Podělte se o svůj názor v komentářích. Případně mě opravte, jestli jsem cokoliv ocitoval od Arielyho špatně.

Jeden z několika záznamů úžasného Dana Arielyho:

* Pozn.: Už je to dávno, ale tenhle příspěvek jsem rozepsal nedávno.

** Pozn.: Při hledání jsem narazil na krátký seznam u VZP.