Petr Bezruč – Ostrava (Jiří Wimmer)

Recitace básně od Petra Bezruče v podání nezapomenutelného Jiřího Wimmera. Tuhle klasiku jsem náhodou potkal při svém brouzdání internetem a tak bych se o ní s Vámi rád podělil, protože takhle už jsem se od srdce dlouho nezasmál :)


Kdyby někdo nerozuměl textu, tak originál si může přečíst zde:


Petr Bezruč
Ostrava

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce,
z krve mé a z mého potu.

Sto roků v kopalně mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil kladivem,
kdekdo se začal mi smáti.

Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,
pro pány dřel se jak prve –
máchl jsem kladivem – teklo to v ráz
na Polské Ostravě krve!

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
nech je vám Petr neb Pavel,
mějž prs kryt krunýřem ocelovým,
tisícům k útoku zavel,

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!

Doplnění:
Ostrava (Slezské písně)

Báseň pojednává o těžkém životě havířů, které celý život provází jen těžká a lopotná dřina. Odměnou za jejich práci, kterou odvedou, je jen zlomek její skutečné hodnoty, za kterou si jiní žijí v blahobytu. Báseň kritizuje společnost za to, že jedni pracují těžce a přesto žijí v chudobě a druzí parazitují a žijí z jejich práce.

(zdroj: www.cesky-jazyk.cz)

Komentáře

18 Responses

Napiš komentář