Byli jsme 25 dní na Islandu, za sebou máme 2 treky, cestování autem a spoustu zážitků. To všechno by nebylo bez náčelníka – Ladislava Tajovského. Ten bohužel vážně onemocněl a nebyl schopen výpravu organizovat a tak jsme se toho ujali my mladí a nezkušení ventilové. Jirka Beneš, Vlasta Matej a já. A můžu říct, že organizace to nebyla lehká. To máte: letenky, autobusy, lodě, auta, kempy, bomby, Bónusy, kompletní harmonogram, brody a přílivové tabulky, atd.. “kdo jste někdy něco organizoval, dáte mi za pravdu..”.
Ve zkratce
Na Islandu jsme byli od 2.7. do 27.7.2015. Trek na Hornstrandiru byl na 11 dní a ušli jsme cca 200 km. Následně jsme auty projeli západ a jihozápad Islandu a celkem najeli asi 1600 km. Pak se většina skupiny oddělila a my 4 zůstavší se jali pokořit trek Laugavegur – 85 km za pohodových 5 dní.
Jako vždy se dodržovala pravidla:
o ničem se nehlasuje a pravdu má náčelník,
odchod je v 9 hodin (neurčí-li náčelník jinak) a doporučuje se vstávat v 7,
za den 6-8 hodin chůze (brodění, lezení, šplhání),
na pomalejší se nečeká, protože odpočívají za cesty (vyjímky jsou brody, exponovaná místa a křižovatky),
vždy musíte vidět toho za vámi (čímž se udržuje skupina pohromadě),
během dne je rychlé a studené jídlo, pravá žranice nastává až večer ve stanu.
Bylo nás 10 (později 11) a musím přiznat, že lepší skupinu jsem si nemohl přát. Byl jsem z členů nadšený každým dnem víc a víc. Na zádech jsme nesli až 37 kg (skupina trpící obžerstvím – já a pan Beneš).
Co se týče ceny, tak celý podnik se dá absolvovat za 25 – 35tis. Kč.
Island je nejlepší místo pro život (žebříček OSN z roku 2007) a ač je součástí Evropy, tak není v EU (stáhli kandidaturu). Leží těsně pod polárním kruhem na rozhraní 2 tektonických desek (což má mimo jiné za důsledek, že se Island zvětší o 2 cm za rok). Má 340 tis. obyvatel, ale většina žije v oblasti Reykjavíku. Díky nízké imigraci je to jeden z “nejčistších” národů na světě (vikingové). Žijí převážně z rybolovu, chovu ovcí, turismu a průmyslu (napomáhá jim k tomu geotermální energie). Měnou je islandská koruna (ISK), ale všude zaplatíte kartou (i žvýkačky na pumpě). Na celém Islandu je velmi bezpečno.
Ovce jsou na Islandu v poměru k lidem 4:1. Jinak zde najdete i soby, polární lišky, až 300 druhů ptáků, spoustu druhů ryb, tuleně, atd. Zajímavostí může být lední medvěd, který jednou za čas připluje na kře z Grónska.
Rostlinstvo zde má těžší podmínky. Stromy si při osidlování vykáceli (stavby lodí, domů) a tak je nyní těžce vracejí zpět. Půda trpí erozemi, dovezli proto lupinu a dokonce pěstují ve sklenících (vyhřívaných geotermální energií) skvělé banány, rajčata a jiné plodiny ne úplně typické pro tuto oblast.
Zkrátka.. Island je nejen nejlepší místo pro život, ale také skvělé místo pro vaši další rekreaci! Nikde na světě nezažijete pohromadě: gejzíry, vodopády, polární záři, termální prameny, ledovce, úchvatná pohoří, nedotčenou přírodu, .. atd. Když do toho zapojíte pořádný trek a z toho praměnící pocity vítězství sama nad sebou a překonání se, euforii, ty nejkrásnější bivaky, romantické výhledy, gastronomické orgie.. dostanete výsledek v podobě nezapomenutelného zážitku! Jako byl ten náš..
1. část – Hornstrandir
Už typicky (podruhé) jsme začali pobyt na Islandu trekem po Hornstrandiru. Tomu předcházelo: úžasný Hamburk a projížďka lodí přístavem, přespání na autobusovém nádraží v Reykjavíku, vnitrostátní let vrtulovým letadlem do Ísafjörðuru, nákup v Bónusu a doplnění zásob, jízda lodičkou na Hornstrandir (Hesteyri).
Tento ročník se lišil větším množstvím sněhu, bezpečnějším broděním, nebezpečnějším výstupem a sestupem neznačeného “sedla” za řekou Svinná, rozložením uhynulé velryby (před 2 roky jsme našli celé tělo, ale teď už jen kostru), ještě větším obžerstvím a ukončením treku v Grunnavíku.
Opět jsem si zde uvědomil, že limity lidského těla jsou někde úplně jinde, než si sami myslíme. Je to jenom v naší hlavě a stačí chtít, kousnout se a tělo poslouchá na 200 %.
“Krásu místa umocňuje i endorfin vyhnaný fyzickou námahou do mozku. Dechberoucí pohledy z vrcholků na údolí, zálivy, nekonečné louky pokryté lupinou, západy slunce nad ledovci a mraky zbarvené do červena.. Přistihuju se, jak se mi během treku tlačí pocity z hrudi a mám potřebu pořád dokola opakovat, jaká je to tady nádhera a Láďovo oblíbené “to je teda něco”. Jako bych měl potřebu sdílet svůj dojem s ostatními a možná z vnitřního strachu, že oni si to neužívají stejně jako já, jím to takhle vnucuju. Ale hned vzápětí mě počastují podobnými hláškami a já jsem opět spokojený, že nejsem sám, komu se srdce nad pohledy do krajiny tetelí.”
_Výňatek z deníku (emotivní chvilka)
V tomhle vidím velký rozdíl před mým prvním Islandem. Tentokrát už si stíhám Island užívat plnými doušky a ani na chvíli nelituji, že jsem jel znovu.
Mapa treku na Hornstrandiru
2. část – Autem
Projeli jsme západ a jihozápad Islandu a pořád nám tak spousta lokalit na Islandu k vidění zbývá. Ale i přes to jsme viděli ta největší lákadla, co země ohně a ledu nabízí: vodopády, gejzíry, ledovce, jeskyně, tektonické desky, úchvatné pohoří, sopky, lávová pole, útesy, pláže a spoustu dalšího.
Stihli jsme pokořit Heklu a zažít ono chvění (Hekla má už 5 let zpoždění ve své sopečné činnosti), které popisuje náčelník v jednom ze svých článků.
Jako jeden z největších zážitků je pro mě přesto noční “pubertální” vyjížďka Toyotou Land Cruiser. Auto jsme nešetřili, jezdili jako dobytci a já si nejednou chtěl při divokých manévrech vystoupit. Velmi doporučuji!
Náš kompletní harmonogram cestování autem si můžete prohlédnout v deníku.
Mapa – Island autem
(klikněte pro větší verzi mapy)
3. část – Laugavegur
Nejznámější trek Laugavegur si nenechte ujít. My jsme ho šli ve 4 lidech a byl jednoduše úchvatný. Měli jsme na něj dost času, takže jsme se kochali krajinou, užívali slunce i sněhu a hledali ty nejlepší bivaky daleko od lidí a oficiálních kempovišť.
Příroda se za těch 85 km razantně mění před očima a trek je díky tomu velmi pestrý (duhové hory, sněhová pole, lávová pole, mechové louky, lesy, řeka plná vodopádů).
Oproti roku 2013 jsme šli trek obráceně (Landmannalaugar > Thórsmörk > Skógar) a až do Skógaru. Je to snažší varianta a z toho důvodu ji volí i většina cestovatelů. Skógar se zase tak často nechodí, ale my jsme byli velmi mile překvapeni (spousta impozantních vodopádů).
Chvíli jsme uvažovali o pokoření sopky Eyjafjallajökull (ano, ta co soptila a zastavila leteckou dopravu), ale neměli jsme dostatečné vybavení (na trhliny v ledu). Čeká nás to tak příště. Třeba..
Mapa Laugavegur
Zakončení ve velkém stylu
Ze Skogáru jsme se ještě zastavili u termální řeky Hveragerdi, kde jsme strávili noc a užili si několik koupaček, ale taky kroupy a všudypřítomné mušky. Pak už jsme vyrazili směr Reykjavík, který jsme důkladně prošli a na rady tištěného průvodce zakončili návštěvou restauračního zařízení. “Jedno pivo” se trošku zvrtlo a více už povím spíš osobně :) Každopádně to bylo veliké! Za to, že jsem doletěl zpět do ČR, vděčím z velké části mým parťákům.
Nezapomenutelné hlášky
“Nejela jsem na Island, abych tady čekala před Bónusem.”
_slečna Karochová při čekání na Beneše, který se vracel do Bónusu pro opalovací krém
Následně se z toho staly variace:
– Nejel jsem na Island, abych se tady díval z útesů.
– Nejel jsem na Island, abych se koupal v termální řece.
– Nejel jsem na Island, abych sledoval papuchálky.
“Tvrrrdoooo!!”
_téměř na všechno (při výstupu hor, za jízdy v autě)
“Co budeme dneska vařit?”
_Jiří Beneš o večeři v 10 hodin ráno
“Kde jsme? Nevíme. Jak nám je? Nevíme. It is groše..”
_zmatená poznámka v mém telefonu z večerního tahu Reykjavíkem
“Jiříku, kde máš věci?”
_na letišti v Bristolu, kde mě kluci odbavili bez mého “vědomí”
Přednáška o Islandu
Uskutečnila se dokonce přednáška o naší cestě Islandem v Klubu cestovatelů v Praze o účasti asi 40 lidí. Pro velký úspěch uvažuji o zopakovánív Opavě (30.10.) a možná v Praze (29.9.). Pokud byste měli zájem, tak přijďte nebo napište. Budu rád za reakce.
Velké díky
Těmto lidem patří velké poděkování, protože nám neskutečně pomohli!
Milada Paclíková – rady před odjezdem a pravidelné hlášení počasí
Víťa Jeřábek – rady před odjezdem
Martin Brychnáč – opět zásoboval výpravu skvělou paštikou
Užitečné odkazy a informace
Jaké vybavení je třeba na Island? Viz například tyto 2 seznamy od WestTours a SafeTravel. Mezi nejdůležitější ale patří pořádné boty (+ sandále na brodění), hůlky, sluneční brýle a opalovací krém :)
2.-3.7. Přílet, Hamburk, Isafjordur
Lety v pohodě, Hamburk pivovar skvělý, 2 piva a pak na sluníčku úplně jiný level. Loď 62 jako doubledecker a projížďka dokola přístavem úchvatná. Přílet bez problémů + první návštěva Bónusu. Máme šílený náklad v batozích (asi 37 kg).
Šetříme na bombách – dají se koupit v Bónusu mnohem levněji (1350 ISK oproti 2500 ISK přes WestTours).
3.7. První den na Hornstrandiru
Prohlídka Isafjorduru a následný odjezd lodí. Na Hornstrandiru nás vítá místní správce a při popisu cesty se křižuje. Zároveň se nás ptá, jestli v ČR běží nějaký popularizační film o Islandu, protože tady jezdí strašně moc Čechů (nejenom na HORN, ale obecně Island). Říkáme mu, že v ČR je jeden člověk, který o Islandu pořád mluví, ale jméno Tajovský mu nic neříká :)
Je tu DOST sněhu!!!
První den natahujeme a vyplácí se. Spíme kousek od Latravíku s vyhlídkou na záliv a jezero. Večerní brífing navštíví i liška. Stan “J” má malou komplikaci s vařičem, ale při představě, že tolik jídla nemáme na čem uvařit, se nám daří vařič opravit.
4.7. Blančin brod
Ráno nás vítá vymetená obloha a sluníčko. Vzhůru do kopců a na Blančin brod. Výstup i sestup docela výživný a pokračování sněhového pole. Sestup k Fljotavatnu úchvatný. Blančin brod oficiální cestou poklidný a “jenom” po pás. Někteří si ho sice užijí i nad pás, ale to už je každého věc. Bez proudu je to procházka růžovým sadem. Počasí je tak krásné, že jsme si i zaplavali (došlo i na nahá těla). Pak jsme nastoupali podél řeky Sviná nahoru. Zítřejší výstup je reálný (měl jsem obavy ze sněhu, mokrých kamenů, atd). Brífink v Hangáru (stan Ondry a Simči) + fakultativní výlet na kopec Bajarfall. Ve stanu mě čekalo deserte. S Benešem to nebude tak špatné :) Nálada ve skupinách je vynikající!
Počasí nám dost přeje. Spálená lýtka! Bolí zvláště při činnostech, kdy je nutné si podřepnout..
Vařič opět nevaří!
5.7. Velký výstup
Počasí se kazí -> VELKÝ VÝSTUP je ohrožen. Díky mlze není vidět na víc než pár metrů. Lýtka J+J spálená, ale to nás nezastaví. Šlapeme kolem řeky Svinná, překračujeme ji (několikrát různé přítoky).. orientace je ale hodně těžká. Používáme k orientaci sněhová pole, která jsem si včera vyfotil z výstupu. Díky nim víme, kde se cca nacházíme. Nastoupáme do 400m a stále nic nevidíme. Víme, že zde někde musí být pásy sněhu, které máme překročit. Ale nic. Podle GPS jsme dost mimo. Konzultuji s ostatními a rozhoduji o traverzování vlevo (někteří by šli doprava a byli by tam dodnes). Jdeme opravdu dlouho až narazíme na sníh.. pokračujeme po něm. Podle fotek nacházíme start výstupu do sedla. To už máme 1 hodinu zpoždění a méně sil. Pořád mrholí a je hustá mlha. Není vidět a orientace je příšerná. Snad stoupáme dobře. Nastoupáme nad první hranu a před námi už je jenom prudký stoupák. Z minulého Islandu mám tohle místo zapsané v paměti jako to nejhorší..nejtěžší. Lezeme nahoru.. Jirka Rejhon ztrácí balanc a padá .. naštěstí to odnesla jenom zohnutá/zlomená hůlka. Kameny kloužou a některé nejsou úplně pevné.. padající hlásíme. Konečně jsme všichni v pořádku nahoře, ale není vidět dolů ani na jednu ze stran. Těžce vzpomínám, kudy jsme tehdy šli dolů. Nikde není vidět vyšlapaná stezka (celý výstup i sestup je neznačený). Při obhlídce jsou všude dosti prudké převisy. Nic příjemného.. hledáme vhodný sestup. Nakonec nacházím vhodné místo a chvíli skáčeme jako kamzíci po kamenech, přidržujeme se skalisek a někteří nutně vyhlížejí oběd. Ten tedy dáváme mezi balvany. Jsme dole!
Další sedlo hledáme v mlze taky pěkně dlouho. Díky Simči se to daří! Se svou buzolou, mapou a Ondřejem teď vedou skupinu. Ze sedla padáme dolů až se nám otevře pohled na pláže Haelavíku. Nádhera! Zlepšuje se počasí a tak docházíme do původního bivaku. Večeře skvělá, dáváme ochutnávat ostatním.
Brifing v Hangáru úžasný, seznamujeme se “hrou” .. kdo co dělá, jak zná Láďu, atd. Nálada výborná.
6.7. Haelavík a Hornbjarg
Dnes z Haelavíku 2 sedla. 1. ostřejší .. 2. už snažší.. sestup do Rekavíku (Hornvík).. dřevěná podsádka s výhledem na útesy, lano nám pomáhá stoupat do opravdu prudkého svahu, pláž spíše oblázková :) Na pláži je oficiální kemp, ale my jdeme dál cestou po pláži. Míjíme zbytky z velryby (kostra – minule bylo celé tělo). Před velrybou ještě Helča zajela až po kolena do tekutého písku. Brodíme opět po pás..
Je to tady! Hornbjarg – spaní vybírá Beneš mezi 2 říčkami na ostrůvku. Večerní výstup v mlze neúspěšný (stoupáme k útesům, ale přes mlhu není vidět ani na jednu stranu dolů – všude mlha). Modlíme se za lepší počasí. Jsme na nejkrásnějším místě a byla by škoda přijít o možnost jej vidět v plné nádheře.
7.7. Hornbjarg a štěstí z hůry
Od 7:00 kontoroluju počasí.. asi to ale nevyjde. Pořád mlha a chvílemi déšť. Hlásím odchod v 11:30. Poslední možnost je, že se počasí umoudří při výstupu do sedla. A světe div se!
Útesy Hornbjargu vystupují z mlhy. Nastoupáme co nejvýš po stezce, kde necháváme krosny a běžíme nahoru. Bez Hornbjargu by to byl poloviční Island. Máme štěstí.
Nahoře (pouze 2. nejvyšší bod – 1. je stále v mlze) se fotíme a zažíváme chvíle absolutního štěstí. Já teda ano :) Mohlo to skončit smutně. Takhle mám radost.
Při odchodu se útesy zase halí do mlhy. Neuvěřitelné štěstí, že nám počasí při výstupu dopřálo tuhle hodinku viditelnosti.
Ze sedla už vidíme maják Látravík (před ním ještě útes uprostřed zátoky kde nás fotí fotograf s rozseknutým prstem). U majáku oběd (TIP: prodávají zde vafle 700 ISK a čaj s kávou 300 ISK).
Přecházíme výživné sedlo Axarfjall, 2x brodíme (Hrollaugsvík, Drifandi). U vodopádu spíme. Zítra krátký den (tímhle označením už některé členy provokuju a jiné bavím).
8.7. Drifandi, Furufjordur Noc byla krásná. Večerní focení. Ranní epesní kadění u vodopádu a Benešovo útesové ve stylu racek sedí v hnízdě. Vycházíme 10:15 po ranním brífingu. Smijuvík – sedlo docela zahřívá.. brodění Bardsvík. Sedlo Skarosfjall je ještě víc výživné!!! Potkáváme Dány a ti říkají, že má být 3 dny hezky. Povídáme si s nimi o treku a vysvětlujeme název skupiny Euthanasia.
Bolungarvík – brodění a jdeme k moři. Nakonec brod mořem maličký.. čekal a avizoval jsem to horší. Mnohem nepříjemnější jsou kameny na pobřeží. Jiří Beneš je celý den na facku..
Spaní Furufjordur – u nouzové chaty, kde ve 21:00 brífujeme. Skupina Hangár má 25min zpoždění a až po návštěvě náčelníka se smetákem se budí a dochází do chatky. Krátký a vtipný briefing.
9.7. vytoužený bazének v Reykjafjorduru
Ráno prohlídka místního hřbitovu + brodění a nástup do 420m sedla. Záběr! Bazének v Reykjafjorduru nás ale táhne. Další brod, oběd, hádka s Benešem. Výběh a seběh menšího hrbolku a jsme tady!
Od 14:20 se koupeme v bazénku. Zasloužený odpočinek. Vaříme 2 jídla: polévka + těstoviny na sladko. Žraso! Ostatní už nemají pomalu co jíst a my se takhle ládujeme (od slova Láďa). Je nám jich trošku líto :)
Briefing u bazénku krásný s narozeninovým dárečkem (svíčka plující v krabici s deserte).
10.7. hledání jezera Skorarvatn v sedle
Druhý den ráno ještě koupání v bazénku a ve 12 odchod. Neprší a tak se jde dobře. Trasa dnes: Reykjafjordur > Furufjordur > jezero Skorarvatn v sedle > Hrafnfjordur. Poslední kopec s Vlastou vyběhnut 420m (z Reyk > Furu) a nahoře se musím převlékat, protože jsem úplně promočený. Ze sedla vede špatně značená cesta (mužici jsou malí a někde znatelně chybí). Řídíme se zásadou, že 2 kameny na sobě můžou být náhoda, ale 3 kameny už ne. Na chvíli vidíme sedlo, kde by mělo být jezero, kolem kterého vede cesta. Rozhodujeme se traverzovat dookola a nejít (neklesat) údolím. Rychle se nám ale zase schovává v mlze a začíná tak hledání. Má být ve 200m, ale my jsme pořád moc vysoko. Nakonec díky Simči a buzole jezero nacházíme. Odhady vzdáleností nejsou jednoduché a orientace je víc než složitá.
Jezero moc krásné, ale v jiném počasí by bylo ještě krásnější. Sestupujeme k moři. Krásné vodopády s ledovými pasážemi, první náznak civilizace v podobě mostu a už jsme u nouzové boudy. V ní je český sešit s českými zápisky do Víti Jeřábka. Pročítáme, připisujeme a sušíme mokré věci. Společná večeře skupiny “J” a Vlasty s Tomášem je vynikající! Večer příšerně fouká, ale expediční stan pana Beneše zkušeně odolává. Odchod posunut na 10:00 ráno.
11.7. jdeme co to dá Měl být krátký den, ale Milada napsala předpověď, podle které má zítra spadnout asi 25mm srážek. Protahujeme den a jdeme co to jde. Po pobřeží se jde dobře, obědváme u ruin obydlí a čeká nás několikanásobný brod Leirufjörðuru. Celkem brodíme 6x, ale nic zásadního. Odměnou nám je pohled na soutok 3 zálivů (Hrafnfjordur, Leirufjörður, Lónafjordur). Šli jsme celkem 25km asi 8 hodin a někteří ze skupiny už mě notně nenávidí. Máme mokré boty. Jiří Beneš spadl do vody. Ráno bude stát za to. Večer si ještě nedočkavostí spálím jazyk u večeře.
12.7. odpočíváme u kávičky
Celý večer propršelo a nám se stejně do mokrých bot moc nechce. Posouvám odchod z 10:00 na 12:00. Mlha dodává ránu na mystičnosti. Dáváme si už 2. kávu a čekáme na vhodný okamžik odchodu. Do Grunnavíku nám zbývají 2 hodiny cesty.
Vyrážíme ve 13:00 a po chvíli už máme Grunnavík na dohled. Po prohlídce kostela s hřbitovem jdeme prozkoumat i “město”. Jiří B. vypouští z mola “tuleně” a my pozorujeme ty živé opodál. V 16:00 stavíme stan, vaříme a čekáme na zítřejší loď. Vyšlo nám to krásně! Žádné ztráty, zranění, bojůvky, .. vše v pořádku a s úsměvem. Chvílemi mě možná někteří chtěli zabít, ale to už je úděl náčelníka. Můžou za to dlouhé etapy, hledání cest v mlze, počasí za které může právě velitel, blbé řeči a vtipy..atd).
13.7. odjezd lodí a auta
Ráno balíme a loučíme se s Grunnavíkem. Loď ale v 10:00 nepřijíždí (pouze projíždí do Hesteyri) a tak čekání krátíme pozorováním tuleně a obcházením zálivu. Ve 12:00 už jede naše loď. Potkáváme Čechy, ptáme se na jejich trek. Měli ho sice kratší, ale pár tipů dostávám (například US základna na západě Hornstrandiru).
Po příjezdu se hlásíme jako přeživší, řešíme auta, doplnění zásob v Bónusu a jedeme. Je nás 11 (dorazil Jirka Šebl). Thyngeiri – vycházka na Sandfjell, vodopád Dynjandi, závěr Djúpidalur – spaní u bazénku, větrno a večerní vodní pólo do půlnoci.
14.7. láska, Thingvellir a Gullfoss
Vstáváme v 6:30, vyrážíme směr Eiriksstradir – „rodný dům“ Leifura Erikssona. Zde zažívám islandskou romanci, ale vikingská žena chápe, že naše láska v dnešním světě nemá šanci (čtěte jako: pomohl jsem slečně donést plynovou bombu do domu). U jeskyní Surthellir se pokouším o lehké lezení, ale podřen vzdávám a pouze sleduji zkušenější. Gullfoss, Gejzír, Thingvellir .. všechno nádherné! Poprvé řídím Land Cruisera!
15.7. Kerlingarfjoll a Land Cruiser
Kerlingarfjoll alias pohoří čarodějnic nádherný (sírové bublajicí gejzíry, nažloutlé hory) – hodně mi připomíná Duhové hory. Stoupáme na jeden z vyšších kopců (Maenir 1357m) a dolů sjíždíme v podřepu po sněhu (někteří po zadku). Večer kempujeme u Hveravelliru (termální oblast), kde je dost lidí. Vyjíždíme na pubertální projížďku Cruiserem. PECKA! Cruiser drží..naše večeře skoro ne :) Jiří Beneš poprvní v životě řídí auto. Večer ještě stihneme termální bazének a před spaním nás v kempu navštíví ovečky.
16.7. Seljalandsfoss, Bónus, Thorsmerk
V Bónusu (Selfoss) nakupujeme a dáváme zmrzlinu. Seljalandsfoss – vodopád, za kterým se dá procházet. My investigativně objevíme opodál ještě větší krásu, o které zbytek skupiny neví a tak nervózně čekají. Odpoledne vjížídmě do Thorsmerku (za několika brody). Vaříme večeři a po ní fakultativní výlet Godalandem. Asi nejhezčí část Thorsmorku! Úžasná stezka, výhledy z planiny Morinsheidi na ledovce Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull, vyfoukaná struzka do úchvatných tvarů, výstup na horu Utigonguhofoi, setkání s 2 vyčerpanými Němkami. Po příchodu zpět do kempu dlouho vysedáváme a opět se s holkami setkáváme. Jdou ze Skógaru a jsou hotové.
17.7. Vestmannaeyjary, Dyrholay a Landmannalaugar Vestmannaeyjary – souostroví s hlavním ostrovem Heimaey – láva, pohřbené domy, průběh městem, útesy a papuchalci (které vidíme s Vlastou na poslední chvíli). Dyrholay je písečná černá pláž na nejjižnějším místě Islandu. Landmannalaugar – výstup na Blahnukur, koupání, několikanásobné brodění Cruiserem v Laugaru – následná výměna pneu po píchnutí za lepší (rychlá výměna jako v pit stopu formule 1). Jedeme na Heklu. Hledáme ve tmě pověstný travnatý plácek. Ten nacházíme až na zpáteční cestě. Hlad, zima, nevyspání .. ostrá hádka s Benešem!
18.7. Hekla
Výstup na Heklu není z nejlehčích. Počasí nám nepřeje, sněží, fouká a není vidět. Vlastovo tempo je vražedné. Vrchol ale pokoříme! Nahoře je budka, kde měří změny tlaku a erupce. Místo okolo maličké budky krásně hřeje odspodu (všude jinde zima).
Jiří Beneš řídí podruhé v životě auto. Míříme zpět do Landmannalaugaru. Koupeme se, pereme věci (po 16 dnech už je na čase) a vyrážíme z kempu hledat první bivak. Beneš vybírá místo, které později nazvu větrnou hůrkou.
19.7. Laugavegur den první
Jdeme ve směru Landmannalaugar > Skógar. Ráno je dosti větrné, kolíky se vytrhaly a stan drží jenom naše váha (od 5:00 nespím). V 7:10 to řešíme, se stanem to dost hází. Zkušeně balíme a Jiří B z venku zalehává stan. Tak rychle jsme nikdy sbalení nebyli! V 7:25 už jsme pryč a v závětří přebalujeme (pozn. kluci se stanem kousek vedle od větrné hůrky jsou úplně v pohodě). Snídaně i hygiena probíhá na stezce. Jenom o pár minut později nás potkává 10členná skupina Čechů. Kdyby přišla dřív, tak by viděla víc, než by chtěla. Obecně potkáváme na treku hodně Čechů, až by se skoro chtělo trek přejmenovat na “Český trek” – Czechtrek.
Nastoupáme do 1140m a spousta sněhu, místy sněží – krása! Docházíme na Hrafntinnusker. Odpočíváme a kecáme s Čechy. Další sníh, místy trhliny, boty mokré.. nakonec ale stoupáme do sedla.. a ty výhledy!!! Alftavatn, Duhové hory.. kochy kochy!
Sestupujeme a já padám na držku a kolenem přímo proti šutru. Naštěstí nic vážného a do svatby se to zahojí. Pak půlhodinové kochání, z kterého se stává hodinové!!! Opalování, krátké ale hluboké zamyšlení (čti usínáme), čtení.. naprostý relax! Z pohodlného místa se nám naskýtá také pohled na paní, která zdolává kopec chůzí pozadu. Anglicky vysvětluje svému parťákovi, že tak zaměstnává jiné partie svalů a nebolí jí to. Jde sice 10x pomaleji, ale je spokojená.
Krásná cesta k jezeru, pohoda, Alftavatn – super bivak u řeky v soutěsce! 10členná skupina Čechů brodila za námi, ale asi spali přímo u stezky. Cesta k bivaku – řeka Efri-Emstruá – za brodem vpravo po pěšince kolem řeky. Mírné brodění korytem řeky až na nás vykoukne nádherný plácek jenom pro nás. Vynikající večeře – bramborová kaše s rybím karbenátkem. Do toho scénka “Beneš hledá lžíci” někdy také “ztracená či ukradená lžíce” se odehrává už asi po 10x! :D Happy end – lžíce se našla v koši. Po hodině intenzivního hledání a překopávání stanu je na světě. Nutil i mě, abych se podíval do spacáku. Večerní koupačka za strašného řevu. Ondřej Šebl jako úchyl či chcete-li voyer točil na kameru.
20.7. černá poušť
Ráno dost prší .. posouvám odchod na 10:00 a pak i na 11:00. Za tu dobu stíháme kávičku, deserte, čaj a já dočíst Hru o trůny 5. Počasí se trošku umoudřilo, balíme a opouštíme náš nádherný bivak. Cestou davy lidí. Od přítoku Efri-Emstruá jdeme na cestu, krajina se zásadně mění (Landmannalaugar – žluté hory, Alftavatn – zelené hory, Emstrur – černý písek). Černá poušť je trošku depresivní, do toho začíná prudký déšť a následně sníh. Brodíme zkušeně a rychle (předbíháme brodiče amatéry). Tempo máme obecně výrazně rychlejší než ostatní. U některých účastníků ale velký respekt, že trek jdou (lidé důchodového věku).
U Hattafellu naproti vylézáme fakultativně kopec, fotíme se s vlajkou… krásné a dechberoucí výhledy na Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull. Poprvé padl návrh, že bychom sopku mohli vylézt. Docházíme do Botnaru (alias Emstrur). Krásný kemp uprostřed černé pustiny – zelená oáza. Po chvilkové zastávce pokračujeme. Přechod přes úžasnou / silnou řeku Nedri – Emstruá .. mosty, koryto mezi útesy, ale ledovcová a špinavá voda. Jdeme hledat bivak a nacházíme u levého přítoku nádherný plácek jako z pohádky. Splaz Entujokull je dechberoucí.
21.7. Eyjafjallajökull nebude
Budíme se, ale nechce se nám. Na žádost rodiny Šéblů posunut odchod na 9:15. Beneš s tím má velký problém. Jdeme pustinou, ale jde cítit, že do Thorsmorku je to kousek. Ve 12:30 už hledáme za řekou Prongá bivak. Po delší době nacházíme. Mimo řeku, ale krásný. Malá procházka Thorsmorkem, koupě mapy, informace že Eyjafjallajökull vylézt nepůjde (trhliny, atd) .. zklamání. Vymýšlíme náhradní program. Vybíráme nejvyšší kopec v okolí – Rjúpnafell 830m. Večer polévka, že v ní stála lžíce (skupina H má nasbírané houby s polentou).
22.7. Rjúpnafell a božský Godaland
Ráno výlet na Rjúpnafell – celkem 25km a great view! Oběd na samotném vrcholku. Thorsmork úžasný! Sbalení stanů v 17:00, večeře v kempu Básar, nabití mobilů, četba. Godaland ještě absolutně nejhezčí část Thorsmorku. Výstup ve 22:30 pod sedlo na cestě do Skógaru. Červánky, neskutečný pohled.. Sedíme na hraně planiny a koukáme na ledovce a okolní hory. Kvůli tomu jezdím na tyhle dovolené nejraději!
23.7. Skógar – trek vodopádů
Těžké vstávání.. při ranním sraní (čte to někdo?) prošlo po stezce pár ranních ptáčat. Snad jsem jim nezkazil výhledy. Stoupáme do sedla z 550m do 1030m. Občas to díky sněhu klouže. Úseky lehkého lezení, nekonečný sníh (ale ne na 4 hodiny, jak to popisovaly Němky). Od chatky Baldvinsskali vidíme moře – nádherný pohled a pocit. Urazili jsme za těch 20 dní opravdu hodně velkou cestu a už se blížíme ke konci. Na obědě u chatky krmíme psa (těch je tady strašně málo a tak mám radost). Potkáváme také první jednodenní turisty. Celý den s námi “závodí” číňanka. Dost se kocháme okolní krajinou. Opravdu HODNĚ přenádherných vodopádů. Ten Skogar nebude tak nudný trek :)
Ve 14:15 zastavujeme u výhledu nad řekou, kocháme se, odpočíváme, čteme (Dorian Gray) a přemýšlíme (nesmrtelnost brouka, ženy, jesenická vřesoviště a podobně).
Skógar trek bych přejmenoval na FOSS TREK. Vodopády jsou tady opravdu na každém metru řeky. Nádhera! Bivak mezi ovečkami, výhled na moře, opalovačka, čtení, koupání pod vodopádem na Adama (přeprání věcí). Romantika.. na svou nudnou sprchu doma se netěším.
24.7. Skogafoss, civilizace a Hveragerdi
Spíme do 9:00, ráno čteme a pak pomalu vycházíme. Skogafoss! Pěkný, ale spousta lidí. Kemp hrozný – u parkoviště a proudící davy. Naštěstí jsme spali sami 1km odsud v přírodě.
Bereme bus Selfoss – Hveragerdi. V místním Bónusu si nás fotí týpek, který hraje prý jakousi hru “vyfoť se s lidmi, kteří cestují po Islandu”. Tak jsme mu věnovali jednu “smradlavou” fotku a byl neskonale vděčný a šťastný.
Procházíme Hveragerdi, geotermální město, moc pěkné a spousta kytek, .. trubky po celém městě, které rozvádějí páru / teplo.
Jdeme k řece, abychom si někde v okolí postavili stany a vykoupali se. Začíná pršet, po pár minutách jsme úplně durch. Kolega Beneš už nadává “kvůli nějaké posrané řeky jsme úplně promočení ku*va”, což mě paradoxně povzbuzuje, usmívám se a šlapu dál. Jen ať si remcá.. Když jsme konečně po výživném stoupání na místě, tak už prší tak moc, že bundy protékají, v botách čvachtá a my shazujeme věci na zem a jdeme rovnou do vody. Kouká nám jenom hlava a do toho začínají padat kroupy. Celé tělo je zalité teplou vodou a do hlavy nás bombardují ledové kuličky. Island! Po hodině se ale počasí zlepšuje a my stavíme stan, sušíme věci a bojujeme s všudypřítomnými mouchami. Opět citace Beneše “ku*va to je jak ve Skotsku, se na to můžu vys*at”. Ten kluk je prostě pozitivní za všech okolností :)
Vyvařujeme splendidní večeři a jdeme spát. Od řeky se ještě kolem jedné ráno ozývají koupající se lidi.
25.7. Hveragerdi, Reykjavík a velká party
Ranní sraní (opravdu to někdo čte?) a pak nádherné koupání v čisté vodě (večer bylo dost lidí a ve vodě plavaly chaluhy).. krása! To chceš!
Představuju si lidi, jak jsou podobně v Česku naskákaní ve vodě a leží co možná nejvíc pod hladinou v té mělké, ale 10° vodě.
Dočítám Doriana Graye a je mi líto Basila.
Balíme z Hveragerdi stany a jdeme na autobus. Ještě před odjezdem chceme projít město, ale déšť nám to překazí. Schováváme se u kostela, abychom asi hodinu před odjezdem vyrazili na krátkou procházku městem. Skleníky se zeleninou, továrna na zmrzlinu, termální expozice a spousta dalšího. Nás ale táhne Bónus a pak už BUS do Reykjavíku. Z Mjódu jedeme městskou dopravou na BSÍ (autobusák), kde necháváme bagáž a vyrážíme do víru velkoměsta. Procházíme hlavní památky, nakupujeme suvenýry a dárky, odměňujeme se all-you-can-eat a zapadáme do English Pubu na jedno. Což se nakonec ukáže jako nedobrý nápad, protože hospodu v 5:30 ráno zavíráme a tam už se mé vzpomínky rozplývají.. Brzy zase nashledanou Islande! :)
Harmonogram Islandu autem
13.7.2015
Isadfjordur (sraz u Bonusu)
Thyngeiri – vycházka na Sandfjell
Vodopád Dynjandi
Djúpidalur – spaní u bazénku, větrno
14.7.2015
Eiriksstradir – „rodný dům“ Leifura Erikssona (objevil Ameriku, syn Erika Rudého – pruďase)
Deildartunduhver – nejvydatnější termální pramen na Islandu (180 litrů za sekundu)
Surthellir – komplex lávových jeskyní na F578
Kaldidalur – „studené údolí“, kterým vede silnice F550
Langjokull – odbočka F551 k ledovci
Thingvellir – propadlina mezi severoamerickou a euroasijskou zemskou deskou a bývalý parlament
Geysir – na 70 metrový bychom čekali doteď, geyzíruje pouze Strokkur do 30 m
Gullfoss – nádherný vodopád na řece Hvítá
Hagavatn – spaní na F335 u kouzelného žlutého domečku pod jezerem Hagavatn
15.7.2015
Kerlingarfjoll (pohoří čarodějnic) – okruh s fakultativním výstupem na kopec Maenir (1357 m vysoký)
Hveravellir – termální oblast s přeplněným ale regulovatelným bazénkem
F735 – večerní fakultativní program pro nedospělé :)
16.7.2015
Selfoss – vytoužený nákup v Bonusu
Seljalandsfoss – vodopád, za kterým se dá procházet
Thorsmerk – procházka většiny účastníků na planinu Morinsheidi a sestup přes kopec Utigonguhofoi
17.7.2015
Vestmannaeyjar – souostroví s hlavním ostrovem Heimaey – láva, útesy a papuchalk
Dyrholay – zastávka na nejjižnější části Islandu, pláž s tmavým pískem, útesové mosty
F208 – jako jedni z prvních v letošním roce
Landmannalaugar – výstup na Blahnukur, koupání, výměna pneu za lepší
Travnatý plácek pod Heklou – noční hledání míst k přespání – hlad, zima, nevyspání
18.7.2015
Hekla – výstup na vrchol „brány pekelné“ 1491 m vysoké a mrazivé
Haifoss a Gjáin – fakultativní výlet a následná lekce time managementu na křižovatce
Hveragerdi – koupání
Reykjavík – noční výsadek
Garoskagi – spásné závětří u majáku ve větrné oblasti, to chceš…
Auta Toyota Land Cruiser a Hyudai Santa Fe
Najeto společně 1 660 km, spotřeba Land Cruiseru 12,2 l nafty na 100 km :)
Fotogalerie
Video
Fotky: Jiří Štencek, Simona Karochová, Ondřej Šebl
O autorovi
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
Byli jsme 25 dní na Islandu, za sebou máme 2 treky, cestování autem a spoustu zážitků. To všechno by nebylo bez náčelníka – Ladislava Tajovského. Ten bohužel vážně onemocněl a nebyl schopen výpravu organizovat a tak jsme se toho ujali my mladí a nezkušení ventilové. Jirka Beneš, Vlasta Matej a já. A můžu říct, že organizace to nebyla lehká. To máte: letenky, autobusy, lodě, auta, kempy, bomby, Bónusy, kompletní harmonogram, brody a přílivové tabulky, atd.. “kdo jste někdy něco organizoval, dáte mi za pravdu..”.
Už typicky (podruhé) jsme začali pobyt na Islandu trekem po Hornstrandiru. Tomu předcházelo: úžasný Hamburk a projížďka lodí přístavem, přespání na autobusovém nádraží v Reykjavíku, vnitrostátní let vrtulovým letadlem do Ísafjörðuru, nákup v Bónusu a doplnění zásob, jízda lodičkou na Hornstrandir (Hesteyri).
Nejznámější trek Laugavegur si nenechte ujít. My jsme ho šli ve 4 lidech a byl jednoduše úchvatný. Měli jsme na něj dost času, takže jsme se kochali krajinou, užívali slunce i sněhu a hledali ty nejlepší bivaky daleko od lidí a oficiálních kempovišť.
Ze Skogáru jsme se ještě zastavili u termální řeky Hveragerdi, kde jsme strávili noc a užili si několik koupaček, ale taky kroupy a všudypřítomné mušky. Pak už jsme vyrazili směr Reykjavík, který jsme důkladně prošli a na rady tištěného průvodce zakončili návštěvou restauračního zařízení. “Jedno pivo” se trošku zvrtlo a více už povím spíš osobně :) Každopádně to bylo veliké! Za to, že jsem doletěl zpět do ČR, vděčím z velké části mým parťákům.
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
