Blog Jiřího Štencka

Pro někoho asi po 158. zopakuju známé pravdy, ale nejlepší je si načtené znalosti i prožít.

Minulý víkend jsem se sám (ač jsem ostatním nabízel, že můžou jet taky) vydal do oblasti severního Kokořínska, které si čím dál víc nachází místo v mém toulavém srdci. Jeden výšlap už jsem sice sám absolvoval, ale trval asi 15 hodin, takže to nelze počítat. Tentokrát jsem byl sám se sebou 3 dny a po většinu času mimo civilizaci v přírodě. A co mi to dalo? Proč pojedu příště klidně zase sám?

3 zásadní pravdy

1. Poznáte lépe sami sebe
   • Naučíte se být sám se sebou
     • 3 dny mlčet,
     • poslouchat se uvnitř hlavy (někdy to byly zajímavé myšlenkové pochody, že by druhý žasl.. ano i o schizofrenii jsem přemýšlel),
     • pořád dokola jako zaseknutá deska si broukat “Skleničky skleněné, skleničky skleněné, ó jak je mé srdce..” (pro neznalce – Cimrmanův Akt).
   • Budete přemýšlet o životě a o práci
     • zhodnotíte svá životní rozhodnutí (holit či ne, pít či nepít, ale i ta závažnější),
     • dostanete spoustu nápadů (je dobré mít po ruce tužku a papír).
2. Rozšíříte si komfortní zónu
   • Seznamujete se lusknutím prstu
     • je známo, že jedince ostatní osloví snadněji a přijmou mezi sebe.
   • Budete nuceni aktivně se ptát
     • když dojde voda, potok nikde a ve vísce není hospoda ani pumpa.. musíte nakouknout přes plot a oslovit místní lidi.. a ti nekoušou.
   • S ostatními chodci budete jako rodina
     • s úsměvem vás všichni zdraví a vyptávají se na trasu, původ, plány..
3. Navnímáte a zpomalíte
   • Výrazněji vnímáte okolí
     • tím, že se s nikým nebavíte, víc koukáte kolem sebe a necháte přírodu na sebe působit,
     • i když divočáka bych v poli slyšel i se skupinou v zádech (tohle se na mě 2x ozvalo z pole ze vzdálenosti cca 3 metry).
   • Zpomalíte..
     • a teď nemyslím tempo chůze, ale spíš život.

A kde jsem byl?

Přespal jsem pod převisem nádherné vyhlídky Čáp (zřícenina hradu), navštívil jsem pomník Járy Cimrmana, vystoupal jsem na Vlhošť a Ronov, prošel jsem se kolem Holanských rybníků a viděl vodopád Mlýnského rybníka. V neposlední řadě jsem mírně zabloudil a díky tomu potkal v lese stádo srn a v polích 2 divočáky (aspoň podle sluchu).

Pro koho byl tenhle článek ničím nepřínosný a prázdný jako po sté vymlácená sláma, ať mi napíše do komentářů třeba: Vlez mi na hrb. Ostatním vzkazuju: choďte do přírody (přidejte se k nám do NVDP) a někdy to zkuste taky sami ;)