Island den po dni

Na Islandu jsme si psali krátký deník, abychom z toho dobrodružství pokud možno nic nezapomněli. Přepsal jsem ho tady v téměř neupravené formě, aby byl co nejvíc autentický. Ač to tak místy možná nebude působit, tak zážitky vždycky pozitivně převážily dřinu a nebezpečí v naší hlavě.

S odstupem času bych jen poznamenal, že spíš než na Láďu, jsme vnitřně nadávali naší slabé kondici a strachu.

Mapa treku na Hornstrandiru

Zobrazit trasu Hornstrandir na větší mapě

0. a 1. den

Jak už jsem psal dříve – 25.6. jsme zabalili poslední věci a s krosnou na zádech (22kg a 19kg) a igelitkou v ruce jsme vyrazili směr letiště Václava Havla. Cesta proběhla bez větších komplikací a naštěstí se nikomu z nás neztratilo zavazadlo. Po příletu do Keflavíku jsme se setkali s celou skupinou a společně vyrazili autobusem na nádraží do Reykjavíku. Tady jsme nocovali ve spacácích a hned ráno už jsme si to namířili na vnitrostátní letiště, odkud nás přepravilo vrtulové letadlo do Ísafjörduru. Pokud vám někdo bude tvrdit, že přistávání je tady zážitek, tak nebude daleko od pravdy. Letadlo svými křídli doslova hladí okolní skály a pouze pohled na stojicky klidnou asi 70 letou letušku vás ujišťuje o správnosti letu. Po úspěšném přistání proběhl poslední nákup a dovybavení v místním Bónusu (síť levných prodejen – podobný našemu Lidlu). Z Ísafjörduru jsme putovali na lodi k vysněnému cíli pro náš 10 denní trek – poloostrovu Hornstrandir! Všechno šlo skvěle, počasí přálo a tak i výsadek zajištěný člunem proběhl v pořádku a bez mokrých incidentů (na ty jsme byli náčelníkem předem upozorňováni).

Naše první kroky na Hornstrandiru a v pozadí chata správce

Naše první kroky na Hornstrandiru a v pozadí chata správce

U člunu nás uvítal místní dobrovolný správce, který po vyslechnutí našeho plánu nešetří slovy jako “really big trek”. Zatím nic netušíme, ale cítíme se skvěle a už jen fakt, že tady nebudeme úplně sami nás mírně uklidňuje. Přebalujeme naposledy krosny a vyrážíme směr náš první bivak. Ten nacházíme asi po hodině a půl cesty. Stavíme stan kousek od řeky Hesteyrara, vaříme fazole (tyhle konzervy jsou nejtěžší a chceme ulevit těžkým batohům) a brzo usínáme.

2. den

Brodění, kde jde o život

Brodění, kde jde o život

Šílená tůra! Hrozná! Vyčerpávající! Pořád do kopce, led, sníh, kamenitá cesta, výstup na hřeben po sněhu strmě do kopce, pokračování dál a dál po kamenech po hřebenu, následný sestup dolů po skále.. strach o život! Kameny uskakují pod nohama, došlo i na slzy.

Po těžké cestě dolů náš 1. konktakt se Severním mořem (záliv Fljótavík). Tady nás čekalo první brodění a hned stálo za to! Láďa jde jako první, aby zjistil stav vody. Přejde až na druhou stranu, ale místy má vodu dost nad pás. Chvíli lamentujeme, že jinde by to možná šlo lépe, ale je rozhodnuto. Jdeme! Po upozornění, abychom šli všichni naráz, se vrháme do vody. Každý jen ve spodním prádle a boty zavázané kolem krku (někteří poznají, že i tak byly moc nízko). Nohy tlačíme kolenama proti proudu, jak nám radí náčelník. V nejhorším úseku se dostává Blanka a Pája do nesnází a zachraňují se přidržením Veroničiny krosny. Verun tak zachránila skupinu před utonutím a na dlouho dobu se tohle stane vtipným tématem k hovoru. Po převlečení jdeme už jen kousek. Stanujeme u řeky Sviná. Jsme úplně hotoví. Šli jsme 8 a půl hodiny cesty (čekali 6).

Dneska první kontakt s liškami, máme mokré věci, stanování úžasné, skvělý výhled, voní to tu všude, počasí nám přeje, sprchne hlavně v noci, za odměnu na večeři těstoviny s mákem a cukrem.

3. den

Někteří s mokrýma botama a ponožkama.. někteří v suchém (Verun) vyrážíme do 1. sedla. Po několikastech metrech zjišťujeme, že Láďou sbalená Veroničina krosna má mnohem víc kilo než měla mít. Jiřímu se šlo velmi lehce. Na první pauze přebalujeme a spravedlivě rozdělujeme zátěž. Čeká nás první velký výstup dnešního dne. Buď nás šálí zrak nebo nás chce Láďa zabít. Na 2 hodiny se z nás stávají kamzíci a opravdu strmé skály zdoláváme se zaťatými zuby. V jedné chvíli se dokonce tážeme náčelníka, zda tento úsek nemůžeme obejít. Odpověď nás nepotěšila: “Tohle půjdeme ještě 20x.. dělejte!” (pozn. autora: už jsme nikdy nic tak hrozného nešli). Nakonec se Láďa vrací dolů a pomáhá Verun vynést krosnu. I tak je pro ni výstup víc než náročný. Slzy jsou na krajíčku i při sestupu. Oběd stíháme jen tak tak, protože jsme pomalejší. Skupina nám bere z Veroničiny krosny těžké věci. Milujeme je! Za chvíli ale zase šplháme do kopce a Láďu opět nesnášíme. Při scházení a vyhlídce na Haelavík ho zase milujeme. Po procházce po pláži a malém brodění se ubytováváme na pláži (Hloduvík a řeka Horná). Krása!
Dneska si Jiří 10x řekl “když si myslíš, že už nemůžeš, tak můžeš ještě 2x tolik”. Posunujeme si hranice, bod strachu, averzi k riziku.. limity. Bojujeme a každý večer jsme rádi, že už máme postavený stan a jsme “v klidu”.
Jiřímu se ozvalo koleno a Verun příšerně bolí záda. Snad to rozchodíme.

4. den

Hornbjarg

Hornbjarg byl úžasný

Jsme mrtví! Ale viděli jsme největší masakr – Hornbjarg. A opravdu už můžeme umřít :) Měl to být krátký a odpočinkový den. Pro nás to byl ale nejdelší.. Došli jsme do stanu v 9 hodin večer. Ale byla to i naše vina. Cestou z prohlídky Hornbjargu jsme se opozdili při žvýkání sněhu a zvolili pak na rozcestí špatnou cestu. Lehce jsme si tak nadešli.

Hornbjarg byl parádní! Hodně strachu za to stálo. Snad zítra budeme chodit, protože nohy bolí a záda taky. Jiří si pořád stěžuje na nové a nové zranění.. je to simulant!
Láďa je zatím perfektní a až na pár chvil hýří vtipem a historkami. Pořád ale platí, že ho nesnášíme cestou do brutálních kopců.

Dnes 2 sedla a procházka po útesech kolem moře (záliv Hornvík).. úžasné! Pak brod u moře (Hafnarós) a ještě před ním mrtvá velryba :) Verun se poprvé koupala.. voní!
Spíme přímo na Hornbjargu.. pod tou největší krásou. Navštíví nás dokonce správkyně, aby nás informovala, že zde stanovat nesmíme. Kluci se jí omluví a celou záležitost “domluví”.

5. den

Přechod přes sedlo Hornbjargu – zahřátí po ránu. Výhled je nádherný a doprovází nás chechtající se rackové .. pecka! Dojdeme k majáku, který jsme si prohlíželi už z Hornbjargu. Jsou tady nádherné vodopády a všude kolem hnízdí rackové. Potkáváme taky lišky.. a dost mrtvých racků.
Verun po cestě ztrácí mikinu (špatně přivázanou ke krosně), což zjišťujeme až při stanování. Absolvovali jsme 2 brody a spíme v Bardsvíku.
Zítra nás čeká masakr výstup Skarosfjall. Podle večerního briefingu by lemplové a důchodci měli vždycky vstávat dřív a vyrazit napřed, aby ostatní nezdržovali. Tak my teda půjdem.

6. den

Sedlo, které jsme pokořili první

Sedlo, které jsme pokořili první

Vstali jsme teda o hodinu dřív. Vyk….. se, dali si snídani, sbalili se a vyšli jsme. Nakonec se nám to vyplatilo. Na vrchol jsme dorazili první a šlo se nám o moc líp i psychicky. Za kopcem nás čekal mírný brod. Pak jsme šli dlouho po pobřeží, ale bohužel ne po písku, ale po obrovských kamenech. Šli jsme po nich asi hodinu, než jsme došli do další zátoky (Furufjordur). Už byla celkem zima, tak jsme poobědvali v nouzové chatce. Následně jsme navštívili hřbitov uprostřed ničeho.. Dost impozantní. V té zimě jsme museli opět brodit. Verun naposled brodila naboso, protože za tu bolest to prý nestojí. Čekala nás další cesta po kamenech. Nekonočná..hrozná! Kempíme na pláži u Severního moře. Udělali jsme oheň a povídali si. Bylo to fajn. Těšíme se na zítřek v bazénku (Reykjarfjordur).

7. den

Ptáci nalétávají na naše hlavy

Ptáci nalétávají na naše hlavy

Měl o být pohodový den.. odpočinkový.. u bazénu. Jen dojdeme pár km a jsme v Reykjarfjordoru. Tam jsou termální bazénky s výhledem na moře a ledovec.
Místo toho už od rána lilo.. Odchod posunut z 9 na 10.. pak na 11, na 12. Ve 13:00 už nám hodně teče do stanu.. zespod, z boku, z vrchu.. říkáme to náčelníkovi.. opravujeme vypnutí stanu, podlážku, ale nic nepomáhá. Vycházíme za prudkého deště v 15:30. Brodíme poprvé ledovcovou vodu. Po 6. hodině jsme konečně na místě. Všechno úplně mokré.. krosny byly snad 2x těžší (karimatky, spacáky a stan.. všechno nasáklo spoustu vody). S Verun bereme místo v chatě za 24Eur/os. Sušíme, poznáváme Islanďany na dovolené i s jedním Australanem. Dokonce jsme dostali ochutnat i maso z večeře.
A pak konečně bazén! Je báječný! 43°C a jsme v něm naložení od 9 do 11 do večera. Přes noc neprší a všechno krásně uschlo. Ptáci dělají nálety na naše hlavy.. procházíme mezi jejich hnízdy.

8. den

IMG_7230

Ve Fauskavíku bylo krásně

Věci suché a sbalené.. jdeme ještě před odchodem do bazénku. Tam jsme hodinku a v 10 už vyrážíme. Zdoláváme prý poslední kopec. Je dost táhlý a vysoký. Po sestupu se dostáváme na brodění.. úžasná zátoka Bjarnarfjordur.. baví nás to, protože je krásně. Ve 4 hodiny docházíme skupinu, že je asi pauza.. ale ne.. bydlíme! Zátoka Fauskavík, moře, údolí, krása. Opalujeme se, čteme, zašíváme roztrhané kalhoty (Blanka), vyprávíme u ohně.. Že by dovolená? :) Zítra zase kolem pláže. Viděli jsme taky první tuleně!

9. den

Naše oblíbené brodění začíná být ještě více studené. Může za to ledovcová voda. Dneska zase jdeme dlouze kolem pláže po kamenech. Dost fouká a prší.. zima. Potkáváme první náznaky civilizace – farmář a dva psi. Když procházíme jeho pozemky, tak na nás opět nalétávají naši staří známí ptáci. Chápeme, že si chrání svá hnízda, ale my nejsme lišky a o vajíčka nemáme zájem! Viděli jsme aspoň 5 tuleňů.
Jiří se o vše stará.. sám vaří, sám pere..že se na to.. :D

10. den

Opravdu krátký den, jednou brodění, asi i poslední, po 3 hodinách jsme došli na smluvené místo, kde pro nás mělo přijet auto. Přijelo o 3 hodiny později, takže jsme si postavili stany a spíme tady. Auto pro nás přijede ráno a pak už jen pojedeme.. hurááá!

11. den

Bazének v Kresnes

Bazének v Kresnes

Jdeme na lehko naproti autu, které vyzvedne nás a naše věci. Cestou brodíme řeku u místní farmy. Naproti nám vyjede traktorista, který převáží přes brod naše ženy. Ostatní si to s chutí přebrodí.
Setkání s druhou skupinou v kempu. Navštívíme termální bazének v Kresnes – líbilo se nám víc v tom prvním bazénku.. ale dnes bylo zamračeno a zima, takže se ten bazének hodil. Dojedli jsme skoro všechno jídlo. Zbyly akorát oříšky a nějaké drobnosti. Krosny máme lehké jako pírka. Zítra jdeme nakupovat do Bonusu. Těšíme se na jablko, banán, salám a sýr :) V autě jsme namačkaní, ale nějak se to dá přežít..střídáme se. Cesta je ale šílená. Dozvídáme se taky o nehodě, kterou měla Petra s Evou.. mikrospánek může za vyjetí z cesty a několik kotrmelců, ale naštěstí bez větších zranění.

12. – 14. den

Cesta na Heklu

Cesta na Heklu

Máme auta a jezdíme po “atrakcích” Islandu – gejzíry, vodopády, atd. Počasí nám bohužel nepřeje. Máme v plánu taky pokus o Heklu. Je ale hnusné počasí a do toho se pokazí jedno z aut. Navštívíme tak Hekla centrum kemp, hrajeme karty, zkusíme místní bazének (je studenější, ale hezký). Druhý den už je spravené auto. Jedeme do Thorsforku – po cestě často brodíme a v jednom taky uvízneme. Po nahození 4×4 ale jedeme dál. V Thorsforku je úžasný kemp, krásný les, opékáme buřtíky. Ranní trek na lehko znamená zabíračku, ale opět ty výhledy za to stojí. Rychlé vykoupání v řece, praní trička a trenek. Po hodině klidu a jídla se vydáváme na pochod – trek LandmanaLaugar (celkem 55km). Dneska jsme došli k řece Nedri Emstruá, kde taky spíme. Máme toho plné kecky..

Mapa treku Landmannalaugar

Zobrazit trek Landmannalaugar na větší mapě

15. den

Od 10 hodin pochod směr Labutí jezero Altavatn.. brzký oběd 12:30.. dřina.. nohy po včerejšku bolí.. cesta rovná. Cestou občas brodíme a sledujeme taky brodící auta. V tom největší brodu uvízlo auto Dacia Duster.. menší SUV na velkou vodu nevyzrálo. Potkáváme taky davy lidí.. i děti, silnější, starší. Cestou míjíme krásné kempy. Duhové hory jsou nádherné!
V 16:00 bivak kousek od jezera, čekáme na příchod Martina s Petrou (byli odvézt auta a vracejí se po příjezdu autobusem z druhého konce treku). Prší.. večeříme bramborovou kaši a klobásku na cibulce. Spálená záda z předchozího treku s Láďou bolí.

16. den

Duhové hory hrají barvami

Duhové hory hrají barvami

Poslední trekový den. Ráno nám pršelo. Vyrazili jsme v 9 a hned ze startu jsme měli zážitek. Přecházeli jsme ledovou plochu pod kterou telka řeka a za námi jdoucí Francouzce se propadla noha.. přispěchali další 2 lidi a to už led nevydržel a ve vodě skončili všichni. Durch mokří..
Dále nás čekal hodně náročný výstup do 1000m. Šli jsme po kamenech, ledu, síře a bylo to opravdu náročné. Po 7 hodinách chůze jsme dorazili do kempu v Duhových horách. Jsou nádherné! Naprostý kartáč. Je tu i přírodní bazének s neskutečných výhledem. Opravdu lepší závěr jsme si nemohli přát. Zítra dáme lehkou procházku a hurá domů.

17. den

Bez procházky jsme se museli obejít, protože se pořád střídal déšť, slunce, déšť, slunce.. Tak jsme šli alespoň do bazénku, kde nám to nevadilo. Pak už balíme a jedeme. Ještě jsou malé problémy s autobusem, ale nakonec opravdu odjíždíme směr Reykjavík.

Kam dál?

A to je vše přátelé :) Pokud jste ještě nečetli, tak doporučuji taky shrnující článek o našem výletě. Pokud máte přečteno vše, tak díky za výdrž a další případné otázky zodpovíme nad lahodným mokem v gastronomickém zařízení.

Komentáře

6 Responses

Napiš komentář