Už jsem sice sepsal firemní ohlédnutí za rokem 2016, ale na osobním blogu bych se rád vypsal i ze zkušeností ještě víc pod pokličkou mého podnikání. Pro některé to nebude záživné čtení, pro většinu zkušených podnikatelů to může být vzpomínka na začátky, ale věřím, že pro začínající podnikavce to může být poučné a třeba i přínosné.
Přerod ve firmu
Procesy fungování se musí změnit, protože už je nás zase o něco víc. Teprve nedávno jsem se dozvěděl o pravidlu tří (přes Tomáše Čupra). Doporučuji přečíst a dopředu s těmito skokovými změnami počítat.
Usilovně pracuji na vizi. Sepsaný byznys plán ulehčí v rozhodování, otevírá cesty financování a nastiňuje další směřování. Mít vizi a misi firmy jenom v hlavě majitele dlouhodobě nestačí. Nepište elaborát, ale sepište si odlehčený byznys plán (o byznys plánu více v samostatném článku).
Doteď jsme věci v Helveti dělali spíše “na sílu” a rvali jsme to s maximálním vypětím (zvláště Vánoce jsou náročné a představují náš výkonnostní strop). Nyní bychom rádi zoptimalizovali procesy a zefektivnili fungování našich systémů. Budeme pak mít ještě více časů na samotné zákazníky, produkování zajímavého obsahu, atd. Zkrátka rok 2017 by měla být honba za efektivitou.
Dělejte rozhodnutí! Čím dál tím víc si zažívám známé pravidlo, že špatné rozhodnutí je kolikrát lepší, než žádné rozhodnutí.
Nové značky
Značek už máme hodně
Jednou z možností růstu v hodinářském byznyse je přibírání značek do portfolia. Je ale stále těžší vybírat značky, které by nám vyhovovaly. Dříve jsem je přibíral méně uvážlivě a teď na to doplácíme. Nyní bychom si měli vybírat ty, které nám sedí do společné vize a dávají nám finančně smysl. Když jednou značku přijmete, z portfolia se pak špatně škrtá.
Další nabírání značek u nás bude spojeno s rušením některých stávajících. Podle mě nemůže dobře fungovat prodej 50-100 značek, o kterých má prodejce jenom základní (a někdy ani ty ne) znalosti.
Příjemná změna je, že distributoři se na nás sami obracejí se zájmem aby Helveti.cz prodával jejich značky.
Specialisté
Chybí specialisté do týmu – zvláště na finance, sociální sítě a také kulturní referent :) Z počátku je člověk na všechny druhy činností sám a snaží se s tím poprat, ale dlouhodobě a při růstu firmy to není možné. Někdy pomohou externí agentury, které specializovanou činnost zaštítí, ale některé věci outsourcovat prostě nejde (například finance).
Lepší zážitek z nakupování
Delegováním se uvolní čas na další rozvoj firmy. Rád bych rozpracoval několik svých vizí a posunul zase zážitek z nakupování dál. Jako nejzásadnější negativum na online nakupování označili zákazníci nemožnost si zboží osahat (zdroj: shoptet). U dražších hodinek je to samozřejmé, ale i přesto jsou zákazníci, kteří by si drahé hodinky rádi zakoupili online. Technologie už existují, tak proč je neimplementovat do eshopového řešení? Fotky, videa nebo 360° animace budou mimo, když zákazníkovi dáte možnost si hodinky vyzkoušet přímo na ruce. S rozšířenou realitou (anglický augmented reality) u hodinek už přišel Tissot před 7 lety. Myslím, že uzrál čas.
Zákazníci
Zkušenosti se zákazníky jsou zatím stále perfektní, ale s růstem se množí i problémy. Co mě stále překvapuje, jsou lidé objednající si hodinky a když se jim je snažíme dodat (voláme, píšeme), tak nám telefon radši nevezmou nebo neodpovídají (ač při objednávání komunikovali). Přitom by stačilo sebrat odvahu a do telefonu říct: “díky, ale už nemám zájem”. My jim hlavu neutrhneme a můžeme hodinky prodat jinde. Takhle nás drží zbytečně v nejistotě a bojí se říct ne.
Druhý případ jsou lidé, kterým hodinky přijdou a po nějaké době si rozmyslí, že se jim vlastně nelíbí. Pak je vrací z dosti zajímavými (čti nesmyslnými, vymyšlenými, tragickými) důvody. Opět nikdo nepřizná, že si prostě špatně vybral, týden je nosil a už je nechce. Radši si bude stát tvrdě za svým, že ty hodinky mají tu a tamtu vadu (přitom v servisu potvrdí, že nikoliv). Novým nešvarem je “vydírání” zákazníky, že nerozhodneme-li v rámci reklamace podle jejich vůle, nezbyde jim nic jiného, než na nás napsat negativní recenze na každé místo Internetu. A to napíší už v druhém emailu, kdy jsme ještě ani samotné hodinky na reklamaci neviděli.
Posledním případem jsou podvodníčci, kterým jsme z dobré vůle párkrát naletěli a stojí nás to nemalé peníze. Hloupé spíše je, že pak díky negativní zkušenosti nevyjdeme vstříc slušným zákazníkům.
Knížka Alibaba.com – Příběh největšího on-line tržiště světa vypráví o cestě bývalého učitele angličtiny jménem Jack Ma, který se stane čínským miliardářem díky své společnosti Alibaba.com. Autorem je Porter Erisman – bývalý viceprezident společnosti.
Knížku jsem přečetl poměrně rychle a rozhodně bych ji nezařadil mezi povinnou četbu. Nic převratného se nedozvíte, inspirací taky neoplývá, ale jde spíše motivační příběh, který se dobře čte.
Něco málo mi ale přeci jen knížka Alibaba.com dala:
Sněte!“Když si to nepředstavíte, nikdy se to nestane.” – Jack Ma
Snažte se produkt / službu stavět pro zákazníky a to s ohledem na konkrétní zemi a zvyklosti (viz eBay a jeho neúspěch v Číně).
Komunikujte se zákazníkem jeho oblíbeným kanálem. Například v Číně skvěle funguje chat Wang Wang, v ČR by to mohl být v budoucnu Whatsapp nebo Facebook messenger.
Nebojte se konkurence a nepřeceňujte ji.
Budujte společnost na X let dopředu (Jack Ma plánuje 102 let). Vytyčení dlouhodobého cíle mění způsob uvažování u každého.
Úspěšnou vizi můžete napsat i po několika letech podnikání.
Nekopírujte konkurenci. Inspirujte se, ale spíše se soustřeďte na vlastní zákazníky. Když někoho kopírujete, budete vždycky jenom druzí.
Přijde-li krize, snažte se v ní najít příležitost a eliminovat nebezpečí.
Chyby jsou vedlejším produktem úspěchu. Poučte se z nich a hoďte je za hlavu.
Více táhne smysluplný a ambiciózní cíl, než pouhé uspokojení šéfa.
Buďte zdravě paranoidní – alias citát Andy Grova: “Přežijí jen paranoici.” V kterékoliv chvíli může přijít nový nápad, který způsobí obrovský posun v celém odvětví a vaše technologie je ihned zastaralá.
Jack ma – zakladatel Alibaba.com
Knížku můžete koupit například na Bux.cz, ale i jinde. Pokud byste chtěli, můžu zapůjčit můj kus.
Aktualizace 28.12.2016: doplněno vyjádření majitele CentrumHodinek.cz. Ve zkratce pan Jiří Mondek neshledává podobnost v obou eshopech. Více na konci článku.
Když děláte věci pořádně, lidé to ocení. Alespoň takhle zní citát z reklamy na Jihlavanku. Já bych si po dnešní zkušenosti k němu dodal: Když děláte věci pořádně, lidé to ocení .. a v podnikání vás nejspíš okopírují.
Už jsem se s tím několikrát za své podnikání setkal. Nová nastupující konkurence místo vlastní invence prostě obšlehne fungující web, eshop, službu, cokoliv. Vždy to bylo u firem, které profesně sleduji a fandím jim. Můj názor je, že to nemá cenu nijak zásadně řešit a spíše to zkusit brát jako podivné “ocenění” toho, že to vlastně děláte dobře.
No jo, ale teď i nás?
Je to ale poprvé, kdy jsem se s tím setkal přímo u našeho eshopu Helveti.cz. A tak jenom velmi těžce zadržuji své emoce, které ve mně křičí: “vždyť to je jenom banda ***, kteří nás prostě okopírovali”.
Abyste to pochopili.. Konkurenci, která svou práci dělá dobře, vždycky vítám a uznávám. Protože i ta nás žene dál a nutí vymýšlet lepší služby, provedení eshopu a podobně. Jak ale reagovat na něco takového?
A kdo se u nás inspiroval? Eshop centrumhodinek.cz, který vytvářela na poptávku firmy OK TIME, s.r.o. webová agentura Plugo.cz. Autoři takových eshopů jako Chronoshop.cz (právě ta konkurence, kterou velmi uznávám), inSportLine.cz a další.
Vtipné je, že během tvorby okopírovali i pár chyb, což o něčem vypovídá :) Tady jsou příklady inspirace:
Přidat do košíku jako přes kopírák, k tomu hodit výhody a přidat do oblíbených.
Přidat do košíku, výhody, oblíbené
Autorizovaný prodejce a štítky uděláme taky stejně.
Štítky + autorizovaný prodejce
Takže děkujeme za uznání a my jdeme tvořit, abychom byli zase o krok před nimi :)
Aktualizováno 28.12.2016. K celé věci se mi vyjádřil majitel CentrumHodinek.cz – pan Jiří Mondek.
Dobrý den,
děkujeme za Váš názor, kterého si velice vážíme. Zdravá konkurence je jistě žádoucím prvkem podnikání v jakékoliv oblasti.
Náš eshop vznikal dlouhou dobu a je výsledkem našich představ o jeho podobě, tzn. jedná se o originálně vytvořený eshop, jehož hlavním cílem je uživatelská přehlednost, SEO a především spokojenost zákazníků. Tyto skutečnosti byly naší hlavní inspirací.
Na základě Vašeho emailu jsme si zevrubně prošli Váš eshop a musíme říci, že se nám také velice libí, a to zejména jeho profesionální zpracování a široká nabídka. Uváděnou podobnost zde však neshledáváme.
Děkujeme a přejeme pěkný den,
S pozdravem,
Jiří Mondek
Na což jsem mu poslal odpověď, že jsem mu pár příkladů popsal přímo v článku.
Na vysokoškolském serveru iList.cz (od mojí alma mater VŠE) se mnou vyšel zkrácený rozhovor. Protože jsem vás nechtěl ochudit o originální / delší odpovědi, tak kompletní znění přikládám zde.
1. Proč jste se vlastně rozhodl jít právě na VŠE?
Prvním impulsem byl pro mě Jirka Kosek. Díky němu jsem se o VŠE vůbec dozvěděl. Byl to a stále je proslulý XML / HTML guru. A jelikož jsem chtěl po střední škole (Strojní průmoslovka v Opavě, kde jsem studoval informatiku) tvořit weby a nejlépe mít vlastní webdesignerskou agenturu, tak učit se od takového odborníka bylo hodně lákavé. Navíc jsem si řekl, že spojení informatiky a ekonomie bude skvělá kombinace do budoucna. A s odstupem času to mohu potvrdit.
Druhou referencí byl Jirka Koutný. Kamarád, kterému vděčím za mnohé, mi dokázal předat jeho roční zkušenost z MUNI v Brně a důvod jeho následného přestupu na VŠE.
Návštěva dne otevřených dveří s přednáškou jednoho z úspěšných absolventů VŠE mě pak už definitivně přesvědčila. Jenom pro úplnost, vedle VŠE jsem ještě zvažoval informatiku na ČVUT, UK, MUNI a VUT.
2. Měl jste už tehdy představu o tom, co byste jednou chtěl dělat?
Ano, chtěl jsem mít ono webdeveloperské studio. Případně jinou firmu, se kterou bych podnikal na Internetu. To se mi vlastně s Helveti.cz splnilo na 100 % :) Buduji si ji jako své dítko a to, jak mi roste před očima, je úžasný pocit!
3. Pracujete v oboru, který jste vystudoval?
Ano i ne. Informatiku používám denně, ekonomii podniku taky, ale spousta předmětů byla zaměřená spíše na fungování větších korporací, takže naroubování na malou firmu není vždy vhodné. Ten základ, co mi VŠE dala, je ale velmi cenný. Všechno ostatní už se učím za běhu.
4. Jak jste se k současné práci dostal?
Cesta je komplikovanější. Nejdříve jsem dělal při střední škole webové stránky (C3studio.cz), při vysoké škole jsem nastoupil do nejznámější internetové agentury (H1.cz) a tam jsem při práci s klienty zjistil, že bych taky rád podnikal a zkusil si to na “druhé” straně barikády. Do té doby jsem fundovaně radil, jak mají na Internetu vydělávat více peněz a co dělají konkrétně v e-commerce světě špatně. Ještě při práci v H1.cz a studiu VŠE jsem si tak založil svůj první eshop HodinkyWenger.cz (běží dodnes). Ten se z kolejního prodeje pomalu rozrůstal až do dnešních rozměrů, kdy prodáváme hodinky s obratem přes 15 mil. Kč / rok a stále rychle rosteme. Během začátků s podnikáním jsem stihl skončit v H1.cz a dostudovat VŠE. Krásně jsem se tak přehoupl ze školy rovnou do podnikání, které už bylo zcela samostatné a bez problémů mě uživilo.
Mimochodem, možnost studovat a u toho zároveň pracovat je neocenitelné, protože teorii můžete rovnou zkoušet v praxi. Ač to někdo zavrhuje, tak já jsem to ocenil.
5. Kde se vidíte zhruba za pět let?
Na pozici jednoho z největších online prodejců hodinek v ČR a na Slovensku :) To víte, ambice mám veliké a třeba to nemusí trvat ani 5 let. V té době už bych taky rád měl 2 krásné děti a procestováno co nejvíc ze světa. S tím souvisí nalezení spolehlivého parťáka do vedení Helveti a předání některých důležitých pravomocí. Stále taky hledám volné příležitosti do podnikání, takže třeba už bude mít Helveti sestřičku / bratříčka :)
6. Co byste doporučil současným studentům?
Zkoušejte a zjišťujte, co vás baví. Pak si za svým cílem jděte a nenechte se odradit od negativních posránků, kteří vás budou zrazovat. A hlavně, moc o tom nepřemýšlejte, neoddalujte a zkuste to. Protože kdybych já tehdy nezačal a věděl přesně, co podnikání obnáší, třeba bych ani nikdy firmu nezaložil. Ta sladká nevědomost, ambice změnit svět a mladický “drajv” dělají divy :)
A dálší doporučení jenom ve zkratce v bodech:
Erasmus – já nejel, lituju toho a pořád přemýšlím, kdy si to delším pracovním pobytem v zahraničí vynahradním.
Socializujte se – poznejte co nejvíc lidí, protože na vysoké jsou k tomu ty nejlepší podmínky (studentské organizace, party, kurzy, atd) a v budoucnu se to bude hodit.
Vybírejte si předměty, které vás někam posunou a budou vás bavit (ne jenom “dávačky”).
Nebojte se prezentací a naopak je berte jako výzvu. Já na VŠE šel jako stydlín a teď se nebojím prezentovat před větším počtem lidí. Za tohle vděčím právě cvičením, kde jsme prezentovali jak diví.
Už jste se někdy zamýšleli nad tím, co v nás probouzí motivaci, odvahu nebo depresi? Co se vlastně stalo při velkém třesku? Jaké jsou předpoklady pro to být kreativní? Proč lidé od přírody spolupracují a co je to vlastně je štěstí?
Přesně tahle témata se objevují ve skvělém podcastu Ted Radio Hour, který je postaven na známých Ted Talks. Už je na doporučení od Gabky Kreheľové poslouchám nějaký čas a rád bych je doporučil dál.
Každý svůj výběh teď místo hudby zapínám Ted Radio Hour, kde mě Guy Raz provede ve 40-50 minutách vybraným tématem a já se tak cítím nejen fyzicky, ale i duševně obohacen. Zkuste to taky :)
Objednávka na 300 hodinek nám do Helveti.cz nechodí každý den. To víte, že jsem taky značně zpozorněl, když jsem si email s předmětem “Important request of SWISS MILITARY WATCHES” pročítal.
Jak to celé probíhalo?
Přišel email s poptávkou od fotbalisty Bonyho Wilfrieda. Ač na pochybách o serióznosti (nejdřív jsem si myslel, že si ze mne střílí kamarádi) jsem na něj odpověděl. Následoval další email s upřesněním poptávky – půjde o 300 hodinek pro fanoušky. Poté už přímo telefonát z Anglie od jeho manažera Francise Kacou. Rychlá dohoda a slib o zaplacení (hodinek, expresní dopravy, všeho).
Podezřelých věcí bylo hned několik:
Email odesilatele: bony14wilfried@gmail.com. Vypadá velmi podivně, ale budiž.
Adresáti byli skrytí, ale to prostě jenom rozhodil sítě mezi různé obchodníky, že?
Proč by nám psal sám Bony Wilfried? Na tohle má snad lidi.
Chce dodat hodinky do Anglie, tak proč si vybral český eshop? No.. přeci hrál za Spartu a třeba jsme levnější.
V emailu jsou překlepy (i ve jménech). Ale co, asi nemá čas a píše rychle bez kontroly.
V telefonu se mnou mluví jeho manažer Francis Kacou a do hlavy mi vnáší další nesrovnalosti:
Proč chtějí hodinky dodat do Londýna, když Bony hraje za Manchester City?
Není divné, že má přístup do osobního emailu Bony Wilfrieda?
Co by měl fotbalista z toho, že obdaruje 300 svých fanoušků hodinkami?
O slevě při tak velkém množství nepadlo ani slovo. A to je už velmi podezřelé :)
Hromadná objednávka hodinek
Ověření původu
Zkouším napřímo kontaktovat manažera jménem Francis Kacou (emailová adresa je veřejně k dohledání), ale email se vrací jako nedoručený. Kolega (fotbalista hrávající v minulosti za Spartu) má kontakt na původní zastoupení Bonyho v Praze. Ti ale nic o objednávce neví a pouze nás ubezpečují, že kolem takového fotbalisty se motají desítky lidí a je možné, že to za něj řeší právě Francis Kacou. Kontaktovat přímo Bonyho Wilfrieda je nemožné. Na sociálních sítích má veškeré možnosti kontaktu deaktivované a k jeho emailu se jen tak nedostanete.
Jsem si už na 99 % jistý, že jde o podvod. Stále mě ale nahlodává pocit, že nic neriskujeme a třeba by to mohla být přeci jen náhodou pravda. I s 1% pravděpodobností by to stálo za to vyzkoušet. Jde o dost peněz.
Podle dohody vystavuji zálohovou fakturu, zjišťuji dostupnost zboží u výrobce a expresní dopravu do Londýna. Všechno by šlo vyřídit, takže teď jenom aby peníze dorazily a můžeme to spustit.
Proč by to dělali?
Přemýšlím pořád dokola, jak by nás mohli “podělat”. Napadá mě:
Snaha vylákat z nás údaje k bankovnímu účtu (kvůli rychlému převodu a podobně) a následně jeho vyčištění.
Dodání vzorků zdarma, které by “vyzkoušeli”.
Požadavek odeslání zboží oproti jejich potvrzení z banky, že peníze odešly. Co by ale dělali s hodinkami? Prodávali na černém trhu? Navíc bychom je poslali na předem danou adresu. Pro policii by to neměl být takový problém.
Doplněno (díky Ivanu Štefkovi): ještě je možnost infikovaného PDF souboru, který může zneužívat zranitelnost Adobe.
Všechny tyhle hrozby se ale snadno eleminují, protože bez peněz nikomu nic posílat nebudu a přístupové údaje neposkytnu. Nemám se tak čeho bát a můžu “zkusit štěstí”.
V poslední chvíli nacházím agenturu, kterou měl Bony na Twitteru v podpisu (@nvaholdings). Ta mi na email, kde jsem celou situaci popsal, odpověděla poměrně rychle a stručně “Hi, This is a fraudulent transaction. Regards”.
I bez tohoto ujištění se na konci ukázalo, že šlo právě o poslední možnost. Klasický fraud, který končí neustálým telefonováním “manažera” a ubezpečováním o odeslání peněz (což má doložit potvrzení z banky Barclays) spojeným s urgencí odeslání zásilky s hodinkami. Telefonáty ustaly až po zopakování, že jsme fraud prohlédli a pokud má zájem, můžeme celou věc předat policii. V té době už se stejný hlas představoval jednou jako Francis Kacou a podruhé jako samotný Bony Wilfried. Objednávka nabrala na komediální úrovni :)
Moje poučení?
Ač jsem dopředu tušil, že půjde o podvod, tak i malá šance na poměrně zajímavý výdělek mě dokázala zviklat (jinak všechny podobné emaily rovnou mažu).
ve spojitosti s osobou navázanou na ČR a skoro i kolegu to ale nabralo na o něco vyšší důvěryhodnosti
Je skvělý pocit zjistit, že ve spolupráci distributora a výrobce dokážeme vyřídit takovou expresní objednávku v poměrně velkém množství. Hromadné objednávky hodinek jsou totiž úplně jiný byznys.
Pečení holubi sice nepadají z nebe, ale je třeba věřit na zázraky. Ostatně, jeden z nich stál i za vznikem mojí firmy.
Stále proto nepřestávám věřit, že si jednou Bony Wilfried u nás hodinky (aspoň 1ks pro sebe) objedná a tentokrát půjde o toho pravého :) Na dálku přejeme z Helveti ať se v Manchesteru daří a našim podvodníčkům děkujeme za prověření našich schopností.
A jak byste jednali vy? Zatměla by vám podobná objednávka rozum a na pozadí byste stále doufali co by kdyby?
Doplňkové informace
Další informace k podvodné objednávce, které by se mohly někomu hodit:
doručovací adresa měla být: 185 George Lane, London SE13 6RY.
telefonní čísla, z kterých nás kontaktovali: +447468502282, +447424692588, +447470864985, +447927648669
Druhá kniha od Dana Arielyho, kterou jsem četl (o první jsem psal zde: Jak drahé je zdarma), je o nepoctivosti, lžích a alibismu. Dlouho jsem se do ní neměl. Název mě moc nelákal a pak taky ta barva (růžová), že? Když jsem ji ale otevřel, tak mě chytla stejně jako ta první. Moje poznámky sepisuji spíše pro svou potřebu, ale třeba vás budou motivovat k přečtení.
Morálka
Lidé kradou a lžou mnohem více, když nevidí přímé peníze (papíry do tiskárny, Coca Cola ze společné lednice a podobně).
Příklad: U testu lhali 2x více, když byly odměnou žetony (směnné později za peníze) než přímo peníze.
Hypotéza do budoucna: Čím méně bude reálné měny, tím více se bude krást (morálka selhává).
Když se morálka lidem připomene, kradou pak méně.
Před testem si měli přečíst 10 přikázání a lhali méně.
Další možnosti: cedulka o morálce, podepsání formuláře o etickém kodexu, atd.
Z výzkumu bylo zřejmé, že lidé podvádí méně (o 15 %), když podepíší etický kodex PŘED vyplňování formuláře (etika se jim připomene předem) než když vyplní formulář (například daňové přiznání) a až následně podepíší etický kodex a správnost údajů.
Ovlivňování, uplácení a lobbing
Velmi častý jev. Uplácení voličů, hodnotících, úředníků. Stačí přitom jenom laskavosti a drobnosti. Člověk se cítí “zavázán” a za darovaný párek a pivo platí volebním lístkem.
Příklad: Galerie platily za průzkum uměleckých děl – čím víc peněz darovali, tím pozitivnější byly reakce na konkrétní díla. Přitom lidi tvrdili, že je to neovlivnilo. (str. 63)
Lobisté lobují u různých skupin – lékaři, studenti, politici, vědci (aby psali studie, které jsou ovlivněné, aniž by si to uvědomovali).
Styl ovlivňování, kdy člověk sám uvěří informacím a šíří je dál:
cítí se povinován,
obhájí si to – “ostatní to dělají taky”,
zavísí na tom finanční příjem (můj nebo kolegů).
Příklad takového selhání byl na Wall street – hypoteční krize (bankéři + vláda).
Je vůbec možné být objektivní, když vám za posudek platí jedna ze stran? Velmi těžko.
Přebíráme názory za své nebo alespoň nebereme tak vážně názory protistrany.
Únava a poctivost
S únavou klesá poctivost + kolabuje naše vůle.
Večerní přejídání – celý den se držíme, ale večer s únavou podlehneme.
Stejně tak působí stres, kdy si objednáme snadněji pizzu místo salátu (vnitřně si obhájíme malý přestupek proti své vůli, protože už tak trpíme dost = stresem, prací).
Příklad: Soudci jsou po ránu ochotni “poctivěji” posuzovat případy. V odpoledních hodinách už rozhodují “rutinně” podle zažitých zkušeností a aktivní přístup klesá.
“Ach jo” efekt
“Ach jo” efekt > držím dietu, poruším ji něčím a následuje: “Acho jo, tak teď už si dám i tamto a tamto.” Zklameme sami sebe, změníme se v podvodníky.
Stejně to funguje, když uděláme přestupek proti morálce. Máme tendenci udělat další a zásadnější.
Kdo nosí padělky, ten víc podvádí
Drahé značky zvyšují sebevědomí.
Padělky negují vyjímečnost značek (nosí je pak každý) – tím upadá efekt.
Zvyšuje se pravděpodobnost že i Vy máte plagiát (ač to nemusí být pravda). Namísto obdivu přichází pohrdání, že nosíte “fake”.
Oslabuje se tím signál “Prada”.
Tohle je vlastně hlavní problém, který značky řeší. Snižování vážnosti jejich značky.
Sebeidentifikace – koupíme si padělek > máme o sobě vnitřně horší mínění > tendence více podvádět.
Padělek nás ovlivňuje více negativně (podvádíme) než originál pozitivně (vliv tam však je).
Lidé s padělky jsou i podezřívavější ke svému okolí – vidí je v černém světle > “Podle sebe soudím tebe”.
Čím víc si poklesek připomínáme > padělky, titul ze školy, který nemáme, atd – tím větší máme tendence k dalším podvodům.
Příkladů takového jednání je více:
stahování filmů, knížek, padělky, návštěva kina (více filmů na jeden lístek), atd.
Vlivy při podvádění
Když si lidé uvědomují, že je jejich podvádění evidentní, podvádějí méně nebo si alepoň nenalhávají svou čestnost.
Musí udělat vědomou akci k podvodu.
Výsledky na poslední straně testu vs. test v PC a zobrazení výsledků při najetí na lištu.
Podvádíme více, když to má vliv na naše spolupracovníky (tým, šéfa, kolegy).
Altruismus – svým lhaním pomůžeme celku. Podvádíme více, než bychom to dělali jen pro sebe.
Příklad: Úloha matic pro 2 lidi – nadsadili si mnohem víc.
Pokud z našeho podvádění měl prospěch JENOM ten druhý – podvádělo se ještě více. Lépe si obhájíme podvádení – děláme to přeci pro něj a ne pro sebe – styl ala Robin Hood. Lidi pracující pro politické strany nebo neziskovky mohou mít silnější sklon pro podvádění – “dělají to pro dobrou věc”.
Ten, komu na spolupracovnících nejvíc záleží, víc podvádí. :-/
Dohled (i náhodný) sníží podvod na minimum.
POZOR: Dohled se seznámením opět nepoctivost vystřelí nahoru.
Příklad řešení: Vaši práci budou kontrolovat v jiné kanceláři (kolegové bez vazeb).
Někdy stačí jenom náznak, že je dotyčný pozorován / sledován a chová se poctivěji.
Například obrázek očí na lince (nekradlo se).
Nepoctivost si omluvíme, když přizveme další.
Příklad: Představte si automat, který chybně dává zboží zadarmo. Když o něm řekneme dalším lidem, kteří toho taky využijí, tak jsme “ospravedlnění “. Takhle se okolí “nakazí”. Sociální norma se upraví a lidem přijde takové chování “normální”.
Vliv jedince ve skupině. Pokud je ve skupině švindlíř a skupina o něm ví, tak má celá skupina tendenci více podvádět (když přeci někdo podvádí ještě, tak já mohu taky).
Do života
Doktoři, účetní, bankéři a další. Čím déle nás odborník zná (lékař, účetní, atd), tím si myslíme, že dlouhodobý vztah bude nahrávat na naší stranu > blaho klientů. NENÍ TO TAK! Sílí tendence vlastních zájmů lékaře (či jiného odborníka). Znamená to tedy měnit lékaře a účetní častěji?
Kreativní lidé (herci, grafici, umělci) podvádějí více. Mají vyšší představivost, ohebnější myšlení a podvádění si “omluví”. Jsou také častěji nevěrní.
Národy podvádějí stejně. Ač by si každý myslel, že některé národy na tom budou lépe či hůře, tak všichni podvádíme stejně. Testovali například státy jako: Kanada, Skandinávské země, Itálie, Turecko a USA.
Autority by měly jít příkladem. Protože určují standard a můžou “nakazit” obyčejný lid. Měly by být vzorem. Měřit jim přísnějším metrem? Ve skutečnosti je to přesně naopak. Známá osobnost má výhody a nemusí vždy dodržovat pravidla. Společnost pak získává pocit, že je to normální a může to dělat také.
Žádný poklesek bychom neměli brát jako malichernost, protože i ty nejmenší nás vedou k dalším.
Dostalo se mi té cti a byl jsem požádán kamarádem, možná budoucím kolegou a současně studentem VŠE o rozhovor do jednoho z předmětů. Protože je to první rozhovor tohoto typu, tak hrdě přikládám jeho přepis.
Proč ses rozhodl (co tě motivovalo), že budeš podnikat? Na základě čeho sis vybral hodinky? Pokud si dobře vzpomínám, začínal jsi se švýcarskými noži.
Začínal jsem švýcarskými hodinkami Wenger a nože jsem k nim dával jako dárek. To bylo první odlišení od konkurence – dávat k hodinkám něco navíc (kromě i tak nadstandartních služeb).
Moje první hodinky Wenger
Ale abych odpověděl na otázku a vzal to pěkně postupně. Vždycky bylo mým snem mít vlastní firmu. Jako dítě jsem snil o podobném úspěchu jako měl pan Baťa, kterému se podařilo pozvednout Zlín a celou Českou republiku. Já snil o tom, že pozvednu rodnou Opavu a když bude dobře, tak i trošku tu naši zemi. Nejdřív jsem začal při střední škole na živnost dělat weby, na vysoké jsem v tom pokračoval a ve společnosti H1.cz nabral spoustu zkušeností z online marketingu. Tyto znalosti ve spojení těch z VŠE mi pomáhají dodnes budovat vlastní firmu. A pořád tak nějak doufám, že i ty sny se vyplní :)
Nápad prodávat hodinky vznikl čistě náhodou, když jsem si sám chtěl jedny koupit. Na kamarádově zápěstí v hospodě jsem usoudil, že Wenger dělá pěkné a kvalitní hodinky. Druhý den jsem si o nich víc zjistil a už objednával vytoužený model z Ameriky za poloviční cenu, než se prodával tady. Takhle jsem si ze začátku maloval celé své podnikání – vozit sem hodinky z Ameriky a prodávat je s nějakým ziskem. Naivita a neznalost – bez toho by to nevzniklo.
Mimochodem: První hodinky nedorazily vůbec (skončily někde na letišti ve Francii) a druhé sice dorazily, ale tím jsem to měl za plnou cenu a bez záruky.
V H1.cz jsem v té době radil našim klientům, jak mají na Internetu prodávat více, jak se lépe prezentovat a být obecně v internetové konkurenci úspěšnější. Vždy mě ale lákalo zkusit si to na druhé straně – sám něco prodávat (ať už produkt nebo službu).
Koleje VŠE, kde jsem prodával první hodinky
Tohle vyústilo ve spuštění eshopu, kde jsem prodal nejdřív ty své hodinky, které když přišly, tak se mi vlastně nelíbily. Takto jsem prodal pár hodinek a po zralé úvaze (protože šedý dovoz hodinek je opravdu nesmysl) jsem si to nakráčel k oficiálnímu distributorovi této značky pro ČR a SR. Doteď jsem vděčný za tu šanci, že se mnou nevyrazili dveře a dovolili mi tyto hodinky oficiálně prodávat. První hodinky jsem posílal ještě z vysokoškolských kolejí a balíky mi tam přebíraly kolejbáby :)
Motivace byla: samostatnost, výzva něco dokázat, vybudovat vlastní firmu, svoboda ..
Co charakterizuje Helveti?
Stále mladá a dravá společnost, kde se rychle zavádějí nové technologie, postupy, atd. Každý z kolegů se může aktivně podílet na směřování firmy a přinášet nové nápady. V určitých ohledech je to pořád trošku punk, ale to ladíme :) Meziročně rosteme o cca 70 %, takže bych nás označil i jako rychle rostoucí firmu.
K tomu nám pomáhá hlavně náš přístup:
Dělat pro zákazníky něco navíc,
rozumět maximálně produktu, který prodáváme,
přátelský, ale profesionální přístup: ochota, serióznost, slušnost, atd,
být zkrátka lepší než naše konkurence.
Podle výsledků se to daří a zákazníci nás nejen na Heuréce hodnotí velmi pozitivně.
Byly začátky těžké? Jak dlouho už vlastně podnikáš? Resp. přišel už okamžik, kdy jsi chtěl se vším seknout?
První kancelář, ubytování a “prodejna” hodinek
Začátky byly poměrně krušné. Ať už můj začátek, kdy jsem rok bydlel v kanceláři v Karlíně, tak první přešlapy, které asi žádného podnikatele neminou. Všechno, co jsem si prošel, mě ale nějak formovalo a stále formuje. I neúspěchy jsou strašně důležité, když se z nich člověk poučí a neopakuje je.
Svoje podnikání vždycky mezi přáteli označuju za takovou sinusoidu. Jsou chvíle, kdy jsem nahoře a firmě se daří. Přijdou ale týdny, kdy bych firmu z fleku zavřel, prodal a odjel s krosnou na cestu kolem světa. Když je to nejhorší, tak dokonce uvažuju o tom, že bych se mohl nechat zaměstnat. Ale to je opravdu krize a většinou se z toho rychle oklepu a vzpamatuju :)
Firma je založena od roku 2012, ale hodinky jsem prodával na živnost už v roce 2010. Předtím jsem podnikal na sebe v oblasti tvorby webových stránek (od roku 2006). Takže už vlastně dělám sám na sebe 10 let (s pár pauzami). To je docela dost :)
Někdy uvažuju o tom, jaké by to asi bylo, kdybych pokračoval v budování kariéry v internetovém marketingu. Měli jsme dokonce webové studio, kde jsme s kamarády tvořili webové stránky a moje vize byla firma podobná PeckaDesign s.r.o. nebo Sherwood a.s. Tuhle myšlenku mám pořád v hlavě a možná se k ní někdy i vrátím. Společně s provozem internetového eshopu by to dávalo smysl – taková krásná symbióza.
Postupem času se muselo Helveti vyrovnávat s mnohými změnami. Ať už se jednalo o rozšiřování portfolia, stěhování prodejny nebo nový e-shop. Jaký postoj k takovým radikálním krokům máš?
Naše aktuální prodejna v Karlíně
Ty změny přicházejí samy. Náš rychlý růst nás k nim nutí a když to přijde, tak se prostě udělají. Jak mi teď říkal jeden spokojený zákazník, který už podniká přes 20 let. V podnikání není čas na dlouhé přemýšlení, ale je lepší dělat rychlá rozhodnutí na základě zkušeností a intuice. A podobně se to snažím dělat taky. Když nám byly malé předchozí prostory, tak jsme našli větší. Přibírali jsme nové značky, udělali jsme pro ně nový eshop (agregující celé naše portfolio). Dlouho jsme usilovali o značku Certina a když jsme ji nakonec dostali, tak byly problém peníze (jejich nedostatek) a taky se to vyřešilo. Abych citoval klasika: „Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo!“.
Zkrátka radikální změny jsou v podnikání často nutné a bez nich by firma stála na místě. Což se u nás říct nedá. Navíc, každá taková změna je vlastně novou výzvou :)
S růstem firmy se zvyšují personální požadavky. Jak vybíráš nové kolegy? Co je pro Tebe důležité?
Robert byl vůbec první kolega v Helveti.cz
Snažím se dělat přátelské „výběrové řízení“. Zájemci pošlou životopisy a nějaký motivační email. Pak se s vybranými sejdu a přátelsky si popovídáme. Důležitý je u mě charakter lidí a jak si vzájemně „sedneme“. Většina mých kolegů k nám přišla na doporučení, což funguje skvěle. Naši externí kolegové jsou pak často známí z mých předchozích zaměstnání nebo z vysoké školy.
Zatím se Helveti daří stále růst. Máš představu o ideální velikosti?
Tahle otázka nebo respektive její odpovědi na ni se ve mně trošku bijí. Na jednu stranu bych chtěl vybudovat velkou a silnou firmu. Na druhou stranu bych se nikdy nechtěl stát jenom přeposílatelem balíků s velkým logistickým centrem (jako jsou Hodinky.cz, Alza.cz a další). Nechci totiž ztratit osobní kontakt se zákazníkem a taky dbám na to, abychom maximálně rozuměli svému produktu. To u eshopu se 100 značkami a 10 000 produkty jde jenom těžko. Taky si myslím, že pro sortiment středně drahých hodinek se tento styl ani nehodí.
A velikost firmy? Podle norem EU jsme mikropodnik (obrat menší než 2 miliony EUR a méně než 10 zaměstnanců), takže máme stále kam růst :) Aktuálně rosteme meziročně o cca 70 %. Ideální stav bych teď viděl ve fázi, kdy bychom měli na každou dílčí činnost specialistu. Ať už jde o programování eshopu, hodinářské práce, marketing, psaní recenzí, točení videí a další. Vývoj by se tím zase o něco urychlil a kvalita služeb stoupla. Zatím to vynahrazujeme našim nasazením.
Kde bereš inspiraci pro další inovace? Konzultuješ je společně s ostatními, kdy poté dojdete k společnému závěru, nebo si necháváš rozhodující slovo?
U nás může do směřování firmy mluvit každý, ale rozhodující slovo mám já :) Kolegů se na inovace a zlepšení ptám a společně je taky diskutujeme. Velkou inspirací jsou mi pak setkání na konferencích (Barcamp, WebExpo a další), na které ale nyní nemám vůbec čas, což beru jako velkou chybu. Zkouším si to vynahrazovat aspoň diskuzemi s kamarády, kteří v oboru internetového marketingu pracují a jejich zkušenosti jsou často neocenitelné! Už před všemi současnými eshopovými konferencemi jsem měl v hlavě nápad o srazech eshop specialistů. Nikdy jsem ho ale nerealizoval, tak snad brzy na eshopsraz.cz něco uvidíte. Inspirace a předávání zkušeností je to nejcennější.
Snažíte se aktivně získávat podněty od zákazníků, na základě kterých pak vyhodnocujete potřebu určitých změn?
Dělali jsme uživatelské testování našich eshopů a teď se chystáme na novou vlnu testování se zákazníky našeho nového eshopu Helveti.cz. To je skvělá zpětná vazba nejen pro fungování eshopu, ale taky pro samotné podnikání. Zároveň se snažíme každému zákazníkovi volat, jak byl s našimi službami spokojen a jestli hodinky naplnily jeho očekávání. Opakující požadavky zapracováváme, ale spíše slýcháme jenom chválu, což je povzbudivé a motivující. Ke každé kritice se stavíme čelem a snažíme se z ní poučit.
Jakou roli na druhé straně hraje konkurence? Vím, že se snažíte nabídnout maximální komfort pro zákazníky, máte kamennou prodejnu, takže cenu musíte držet na vyšší úrovni. Je to směr, který hodláš držet?
Bojovat cenou je cesta do pekla. Je to jediný nástroj, který napadne začínajícího prodejce a některých se to drží docela dlouhou dobu. I já jsem tak začínal (viz začátek rozhovoru a dovoz z Ameriky za poloviční cenu) a u oficiální distribuce mi dokonce prý přezdívali gauner :) Velmi rychle jsem ale pochopil, že šedý dovoz, podkopávání cen a neautorizovaný servis není ta správná cesta. Já bych sám u takového obchodníka nenakoupil.
Eshop Helveti.cz, který měl velké porodní bolesti a stále není zdaleka dokončen
Začal jsem přemýšlet jinak a od té doby zákazníkům nabízím k hodinkám něco navíc. Konkurenci porážíme právě tím, že se hodinkám více věnujeme (fotíme je, natáčíme videa, píšeme recenze) a jsme schopni jim k hodinkám více říct. Odbornost je to, co lidé stále chtějí. A abychom zákazníkům dělali i radost, tak dáváme k objednávce dárky (nože Wenger, Victorinox, pojištění hodinek, atd) a služby navíc: doprava zdarma, prodloužená 3letá záruka, 234 výdejních míst, zkrácení hodinek na ruku, možnost platit na splátky, atd. Postupem času jsme vybudovali také poměrně velký sklad hodinek, kde je k dnešnímu dni přes 600 hodinek, u kterých garantujeme dodání do druhého dne od objednání.
Směr, který hodlám držet, je prodávat kvalitní hodinky a poskytovat k nim nadstandartní služby. Být lepší než internetové obchody znalostmi, sklady a službami a lepší než klasické kamenné obchody v pružnosti, šíři nabídky a internetovými dovednostmi.
Ondřej Vetchý je mým osobnostním vzorem
Jaké změny jsou v plánu v nejbližší budoucnosti?
Jak rosteme, tak nám „hrozí“ už v pořadí 3. stěhování do větších a atraktivnějších prostor. Uvažuji i o další separátní prodejně v Praze a v rodné Opavě. Ale hlavně v druhém případě je to spíše sentimentální záležitost.
V roce 2016 bude důležité dopilovat eshop Helveti.cz a s jeho slovenskou mutací Helveti.sk se pomalu chystat na Slovensko. Je možné, že nám z portfolia vypadnou některé značky a nahradíme je dlouho vytouženými. Jako se to například teď podařilo s Certinou. Konkrétní značky si ale nechám pro sebe.
Tvůj osobní podnikatelský vzor?
Každý, kdo něco dokázal. Inspirují mě osobnosti jako Tomáš Baťa, Steve Jobs, Elon Musk a hlavně lidé, které jsem osobně potkal nebo mají k mému podnikání nějakým způsobem blízko: John Vaňhara, Vlastimil Vávrů, Jiří Koutný, Martin Vlasák, zakladatelé H1.cz a spousta dalších. Z každého si snažím něco vzít a poučit se.
Z osobností mám za vzor pány: Ladislava Smoljaka, Jana Třísku, Zdeňka Svěráka a Ondřeje Vetchého.
Byli jsme 25 dní na Islandu, za sebou máme 2 treky, cestování autem a spoustu zážitků. To všechno by nebylo bez náčelníka – Ladislava Tajovského. Ten bohužel vážně onemocněl a nebyl schopen výpravu organizovat a tak jsme se toho ujali my mladí a nezkušení ventilové. Jirka Beneš, Vlasta Matej a já. A můžu říct, že organizace to nebyla lehká. To máte: letenky, autobusy, lodě, auta, kempy, bomby, Bónusy, kompletní harmonogram, brody a přílivové tabulky, atd.. “kdo jste někdy něco organizoval, dáte mi za pravdu..”.
Ve zkratce
Na Islandu jsme byli od 2.7. do 27.7.2015. Trek na Hornstrandiru byl na 11 dní a ušli jsme cca 200 km. Následně jsme auty projeli západ a jihozápad Islandu a celkem najeli asi 1600 km. Pak se většina skupiny oddělila a my 4 zůstavší se jali pokořit trek Laugavegur – 85 km za pohodových 5 dní.
Jako vždy se dodržovala pravidla:
o ničem se nehlasuje a pravdu má náčelník,
odchod je v 9 hodin (neurčí-li náčelník jinak) a doporučuje se vstávat v 7,
za den 6-8 hodin chůze (brodění, lezení, šplhání),
na pomalejší se nečeká, protože odpočívají za cesty (vyjímky jsou brody, exponovaná místa a křižovatky),
vždy musíte vidět toho za vámi (čímž se udržuje skupina pohromadě),
během dne je rychlé a studené jídlo, pravá žranice nastává až večer ve stanu.
Bylo nás 10 (později 11) a musím přiznat, že lepší skupinu jsem si nemohl přát. Byl jsem z členů nadšený každým dnem víc a víc. Na zádech jsme nesli až 37 kg (skupina trpící obžerstvím – já a pan Beneš).
Co se týče ceny, tak celý podnik se dá absolvovat za 25 – 35tis. Kč.
Island je nejlepší místo pro život (žebříček OSN z roku 2007) a ač je součástí Evropy, tak není v EU (stáhli kandidaturu). Leží těsně pod polárním kruhem na rozhraní 2 tektonických desek (což má mimo jiné za důsledek, že se Island zvětší o 2 cm za rok). Má 340 tis. obyvatel, ale většina žije v oblasti Reykjavíku. Díky nízké imigraci je to jeden z “nejčistších” národů na světě (vikingové). Žijí převážně z rybolovu, chovu ovcí, turismu a průmyslu (napomáhá jim k tomu geotermální energie). Měnou je islandská koruna (ISK), ale všude zaplatíte kartou (i žvýkačky na pumpě). Na celém Islandu je velmi bezpečno.
Ovce jsou na Islandu v poměru k lidem 4:1. Jinak zde najdete i soby, polární lišky, až 300 druhů ptáků, spoustu druhů ryb, tuleně, atd. Zajímavostí může být lední medvěd, který jednou za čas připluje na kře z Grónska.
Rostlinstvo zde má těžší podmínky. Stromy si při osidlování vykáceli (stavby lodí, domů) a tak je nyní těžce vracejí zpět. Půda trpí erozemi, dovezli proto lupinu a dokonce pěstují ve sklenících (vyhřívaných geotermální energií) skvělé banány, rajčata a jiné plodiny ne úplně typické pro tuto oblast.
Zkrátka.. Island je nejen nejlepší místo pro život, ale také skvělé místo pro vaši další rekreaci! Nikde na světě nezažijete pohromadě: gejzíry, vodopády, polární záři, termální prameny, ledovce, úchvatná pohoří, nedotčenou přírodu, .. atd. Když do toho zapojíte pořádný trek a z toho praměnící pocity vítězství sama nad sebou a překonání se, euforii, ty nejkrásnější bivaky, romantické výhledy, gastronomické orgie.. dostanete výsledek v podobě nezapomenutelného zážitku! Jako byl ten náš..
1. část – Hornstrandir
Už typicky (podruhé) jsme začali pobyt na Islandu trekem po Hornstrandiru. Tomu předcházelo: úžasný Hamburk a projížďka lodí přístavem, přespání na autobusovém nádraží v Reykjavíku, vnitrostátní let vrtulovým letadlem do Ísafjörðuru, nákup v Bónusu a doplnění zásob, jízda lodičkou na Hornstrandir (Hesteyri).
Tento ročník se lišil větším množstvím sněhu, bezpečnějším broděním, nebezpečnějším výstupem a sestupem neznačeného “sedla” za řekou Svinná, rozložením uhynulé velryby (před 2 roky jsme našli celé tělo, ale teď už jen kostru), ještě větším obžerstvím a ukončením treku v Grunnavíku.
Opět jsem si zde uvědomil, že limity lidského těla jsou někde úplně jinde, než si sami myslíme. Je to jenom v naší hlavě a stačí chtít, kousnout se a tělo poslouchá na 200 %.
“Krásu místa umocňuje i endorfin vyhnaný fyzickou námahou do mozku. Dechberoucí pohledy z vrcholků na údolí, zálivy, nekonečné louky pokryté lupinou, západy slunce nad ledovci a mraky zbarvené do červena.. Přistihuju se, jak se mi během treku tlačí pocity z hrudi a mám potřebu pořád dokola opakovat, jaká je to tady nádhera a Láďovo oblíbené “to je teda něco”. Jako bych měl potřebu sdílet svůj dojem s ostatními a možná z vnitřního strachu, že oni si to neužívají stejně jako já, jím to takhle vnucuju. Ale hned vzápětí mě počastují podobnými hláškami a já jsem opět spokojený, že nejsem sám, komu se srdce nad pohledy do krajiny tetelí.”
_Výňatek z deníku (emotivní chvilka)
V tomhle vidím velký rozdíl před mým prvním Islandem. Tentokrát už si stíhám Island užívat plnými doušky a ani na chvíli nelituji, že jsem jel znovu.
Mapa treku na Hornstrandiru
2. část – Autem
Projeli jsme západ a jihozápad Islandu a pořád nám tak spousta lokalit na Islandu k vidění zbývá. Ale i přes to jsme viděli ta největší lákadla, co země ohně a ledu nabízí: vodopády, gejzíry, ledovce, jeskyně, tektonické desky, úchvatné pohoří, sopky, lávová pole, útesy, pláže a spoustu dalšího.
Stihli jsme pokořit Heklu a zažít ono chvění (Hekla má už 5 let zpoždění ve své sopečné činnosti), které popisuje náčelník v jednom ze svých článků.
Jako jeden z největších zážitků je pro mě přesto noční “pubertální” vyjížďka Toyotou Land Cruiser. Auto jsme nešetřili, jezdili jako dobytci a já si nejednou chtěl při divokých manévrech vystoupit. Velmi doporučuji!
Náš kompletní harmonogram cestování autem si můžete prohlédnout v deníku.
Mapa – Island autem
(klikněte pro větší verzi mapy)
3. část – Laugavegur
Nejznámější trek Laugavegur si nenechte ujít. My jsme ho šli ve 4 lidech a byl jednoduše úchvatný. Měli jsme na něj dost času, takže jsme se kochali krajinou, užívali slunce i sněhu a hledali ty nejlepší bivaky daleko od lidí a oficiálních kempovišť.
Příroda se za těch 85 km razantně mění před očima a trek je díky tomu velmi pestrý (duhové hory, sněhová pole, lávová pole, mechové louky, lesy, řeka plná vodopádů).
Oproti roku 2013 jsme šli trek obráceně (Landmannalaugar > Thórsmörk > Skógar) a až do Skógaru. Je to snažší varianta a z toho důvodu ji volí i většina cestovatelů. Skógar se zase tak často nechodí, ale my jsme byli velmi mile překvapeni (spousta impozantních vodopádů).
Chvíli jsme uvažovali o pokoření sopky Eyjafjallajökull (ano, ta co soptila a zastavila leteckou dopravu), ale neměli jsme dostatečné vybavení (na trhliny v ledu). Čeká nás to tak příště. Třeba..
Mapa Laugavegur
Zakončení ve velkém stylu
Ze Skogáru jsme se ještě zastavili u termální řeky Hveragerdi, kde jsme strávili noc a užili si několik koupaček, ale taky kroupy a všudypřítomné mušky. Pak už jsme vyrazili směr Reykjavík, který jsme důkladně prošli a na rady tištěného průvodce zakončili návštěvou restauračního zařízení. “Jedno pivo” se trošku zvrtlo a více už povím spíš osobně :) Každopádně to bylo veliké! Za to, že jsem doletěl zpět do ČR, vděčím z velké části mým parťákům.
Nezapomenutelné hlášky
“Nejela jsem na Island, abych tady čekala před Bónusem.”
_slečna Karochová při čekání na Beneše, který se vracel do Bónusu pro opalovací krém
Následně se z toho staly variace:
– Nejel jsem na Island, abych se tady díval z útesů.
– Nejel jsem na Island, abych se koupal v termální řece.
– Nejel jsem na Island, abych sledoval papuchálky.
“Tvrrrdoooo!!”
_téměř na všechno (při výstupu hor, za jízdy v autě)
“Co budeme dneska vařit?”
_Jiří Beneš o večeři v 10 hodin ráno
“Kde jsme? Nevíme. Jak nám je? Nevíme. It is groše..”
_zmatená poznámka v mém telefonu z večerního tahu Reykjavíkem
“Jiříku, kde máš věci?”
_na letišti v Bristolu, kde mě kluci odbavili bez mého “vědomí”
Přednáška o Islandu
Uskutečnila se dokonce přednáška o naší cestě Islandem v Klubu cestovatelů v Praze o účasti asi 40 lidí. Pro velký úspěch uvažuji o zopakovánív Opavě (30.10.) a možná v Praze (29.9.). Pokud byste měli zájem, tak přijďte nebo napište. Budu rád za reakce.
Velké díky
Těmto lidem patří velké poděkování, protože nám neskutečně pomohli!
Milada Paclíková – rady před odjezdem a pravidelné hlášení počasí
Víťa Jeřábek – rady před odjezdem
Martin Brychnáč – opět zásoboval výpravu skvělou paštikou
Užitečné odkazy a informace
Jaké vybavení je třeba na Island? Viz například tyto 2 seznamy od WestTours a SafeTravel. Mezi nejdůležitější ale patří pořádné boty (+ sandále na brodění), hůlky, sluneční brýle a opalovací krém :)
2.-3.7. Přílet, Hamburk, Isafjordur
Lety v pohodě, Hamburk pivovar skvělý, 2 piva a pak na sluníčku úplně jiný level. Loď 62 jako doubledecker a projížďka dokola přístavem úchvatná. Přílet bez problémů + první návštěva Bónusu. Máme šílený náklad v batozích (asi 37 kg).
Šetříme na bombách – dají se koupit v Bónusu mnohem levněji (1350 ISK oproti 2500 ISK přes WestTours).
3.7. První den na Hornstrandiru
Prohlídka Isafjorduru a následný odjezd lodí. Na Hornstrandiru nás vítá místní správce a při popisu cesty se křižuje. Zároveň se nás ptá, jestli v ČR běží nějaký popularizační film o Islandu, protože tady jezdí strašně moc Čechů (nejenom na HORN, ale obecně Island). Říkáme mu, že v ČR je jeden člověk, který o Islandu pořád mluví, ale jméno Tajovský mu nic neříká :)
Je tu DOST sněhu!!!
První den natahujeme a vyplácí se. Spíme kousek od Latravíku s vyhlídkou na záliv a jezero. Večerní brífing navštíví i liška. Stan “J” má malou komplikaci s vařičem, ale při představě, že tolik jídla nemáme na čem uvařit, se nám daří vařič opravit.
4.7. Blančin brod
Ráno nás vítá vymetená obloha a sluníčko. Vzhůru do kopců a na Blančin brod. Výstup i sestup docela výživný a pokračování sněhového pole. Sestup k Fljotavatnu úchvatný. Blančin brod oficiální cestou poklidný a “jenom” po pás. Někteří si ho sice užijí i nad pás, ale to už je každého věc. Bez proudu je to procházka růžovým sadem. Počasí je tak krásné, že jsme si i zaplavali (došlo i na nahá těla). Pak jsme nastoupali podél řeky Sviná nahoru. Zítřejší výstup je reálný (měl jsem obavy ze sněhu, mokrých kamenů, atd). Brífink v Hangáru (stan Ondry a Simči) + fakultativní výlet na kopec Bajarfall. Ve stanu mě čekalo deserte. S Benešem to nebude tak špatné :) Nálada ve skupinách je vynikající!
Počasí nám dost přeje. Spálená lýtka! Bolí zvláště při činnostech, kdy je nutné si podřepnout..
Vařič opět nevaří!
5.7. Velký výstup
Počasí se kazí -> VELKÝ VÝSTUP je ohrožen. Díky mlze není vidět na víc než pár metrů. Lýtka J+J spálená, ale to nás nezastaví. Šlapeme kolem řeky Svinná, překračujeme ji (několikrát různé přítoky).. orientace je ale hodně těžká. Používáme k orientaci sněhová pole, která jsem si včera vyfotil z výstupu. Díky nim víme, kde se cca nacházíme. Nastoupáme do 400m a stále nic nevidíme. Víme, že zde někde musí být pásy sněhu, které máme překročit. Ale nic. Podle GPS jsme dost mimo. Konzultuji s ostatními a rozhoduji o traverzování vlevo (někteří by šli doprava a byli by tam dodnes). Jdeme opravdu dlouho až narazíme na sníh.. pokračujeme po něm. Podle fotek nacházíme start výstupu do sedla. To už máme 1 hodinu zpoždění a méně sil. Pořád mrholí a je hustá mlha. Není vidět a orientace je příšerná. Snad stoupáme dobře. Nastoupáme nad první hranu a před námi už je jenom prudký stoupák. Z minulého Islandu mám tohle místo zapsané v paměti jako to nejhorší..nejtěžší. Lezeme nahoru.. Jirka Rejhon ztrácí balanc a padá .. naštěstí to odnesla jenom zohnutá/zlomená hůlka. Kameny kloužou a některé nejsou úplně pevné.. padající hlásíme. Konečně jsme všichni v pořádku nahoře, ale není vidět dolů ani na jednu ze stran. Těžce vzpomínám, kudy jsme tehdy šli dolů. Nikde není vidět vyšlapaná stezka (celý výstup i sestup je neznačený). Při obhlídce jsou všude dosti prudké převisy. Nic příjemného.. hledáme vhodný sestup. Nakonec nacházím vhodné místo a chvíli skáčeme jako kamzíci po kamenech, přidržujeme se skalisek a někteří nutně vyhlížejí oběd. Ten tedy dáváme mezi balvany. Jsme dole!
Další sedlo hledáme v mlze taky pěkně dlouho. Díky Simči se to daří! Se svou buzolou, mapou a Ondřejem teď vedou skupinu. Ze sedla padáme dolů až se nám otevře pohled na pláže Haelavíku. Nádhera! Zlepšuje se počasí a tak docházíme do původního bivaku. Večeře skvělá, dáváme ochutnávat ostatním.
Brifing v Hangáru úžasný, seznamujeme se “hrou” .. kdo co dělá, jak zná Láďu, atd. Nálada výborná.
6.7. Haelavík a Hornbjarg
Dnes z Haelavíku 2 sedla. 1. ostřejší .. 2. už snažší.. sestup do Rekavíku (Hornvík).. dřevěná podsádka s výhledem na útesy, lano nám pomáhá stoupat do opravdu prudkého svahu, pláž spíše oblázková :) Na pláži je oficiální kemp, ale my jdeme dál cestou po pláži. Míjíme zbytky z velryby (kostra – minule bylo celé tělo). Před velrybou ještě Helča zajela až po kolena do tekutého písku. Brodíme opět po pás..
Je to tady! Hornbjarg – spaní vybírá Beneš mezi 2 říčkami na ostrůvku. Večerní výstup v mlze neúspěšný (stoupáme k útesům, ale přes mlhu není vidět ani na jednu stranu dolů – všude mlha). Modlíme se za lepší počasí. Jsme na nejkrásnějším místě a byla by škoda přijít o možnost jej vidět v plné nádheře.
7.7. Hornbjarg a štěstí z hůry
Od 7:00 kontoroluju počasí.. asi to ale nevyjde. Pořád mlha a chvílemi déšť. Hlásím odchod v 11:30. Poslední možnost je, že se počasí umoudří při výstupu do sedla. A světe div se!
Útesy Hornbjargu vystupují z mlhy. Nastoupáme co nejvýš po stezce, kde necháváme krosny a běžíme nahoru. Bez Hornbjargu by to byl poloviční Island. Máme štěstí.
Nahoře (pouze 2. nejvyšší bod – 1. je stále v mlze) se fotíme a zažíváme chvíle absolutního štěstí. Já teda ano :) Mohlo to skončit smutně. Takhle mám radost.
Při odchodu se útesy zase halí do mlhy. Neuvěřitelné štěstí, že nám počasí při výstupu dopřálo tuhle hodinku viditelnosti.
Ze sedla už vidíme maják Látravík (před ním ještě útes uprostřed zátoky kde nás fotí fotograf s rozseknutým prstem). U majáku oběd (TIP: prodávají zde vafle 700 ISK a čaj s kávou 300 ISK).
Přecházíme výživné sedlo Axarfjall, 2x brodíme (Hrollaugsvík, Drifandi). U vodopádu spíme. Zítra krátký den (tímhle označením už některé členy provokuju a jiné bavím).
8.7. Drifandi, Furufjordur Noc byla krásná. Večerní focení. Ranní epesní kadění u vodopádu a Benešovo útesové ve stylu racek sedí v hnízdě. Vycházíme 10:15 po ranním brífingu. Smijuvík – sedlo docela zahřívá.. brodění Bardsvík. Sedlo Skarosfjall je ještě víc výživné!!! Potkáváme Dány a ti říkají, že má být 3 dny hezky. Povídáme si s nimi o treku a vysvětlujeme název skupiny Euthanasia.
Bolungarvík – brodění a jdeme k moři. Nakonec brod mořem maličký.. čekal a avizoval jsem to horší. Mnohem nepříjemnější jsou kameny na pobřeží. Jiří Beneš je celý den na facku..
Spaní Furufjordur – u nouzové chaty, kde ve 21:00 brífujeme. Skupina Hangár má 25min zpoždění a až po návštěvě náčelníka se smetákem se budí a dochází do chatky. Krátký a vtipný briefing.
9.7. vytoužený bazének v Reykjafjorduru
Ráno prohlídka místního hřbitovu + brodění a nástup do 420m sedla. Záběr! Bazének v Reykjafjorduru nás ale táhne. Další brod, oběd, hádka s Benešem. Výběh a seběh menšího hrbolku a jsme tady!
Od 14:20 se koupeme v bazénku. Zasloužený odpočinek. Vaříme 2 jídla: polévka + těstoviny na sladko. Žraso! Ostatní už nemají pomalu co jíst a my se takhle ládujeme (od slova Láďa). Je nám jich trošku líto :)
Briefing u bazénku krásný s narozeninovým dárečkem (svíčka plující v krabici s deserte).
10.7. hledání jezera Skorarvatn v sedle
Druhý den ráno ještě koupání v bazénku a ve 12 odchod. Neprší a tak se jde dobře. Trasa dnes: Reykjafjordur > Furufjordur > jezero Skorarvatn v sedle > Hrafnfjordur. Poslední kopec s Vlastou vyběhnut 420m (z Reyk > Furu) a nahoře se musím převlékat, protože jsem úplně promočený. Ze sedla vede špatně značená cesta (mužici jsou malí a někde znatelně chybí). Řídíme se zásadou, že 2 kameny na sobě můžou být náhoda, ale 3 kameny už ne. Na chvíli vidíme sedlo, kde by mělo být jezero, kolem kterého vede cesta. Rozhodujeme se traverzovat dookola a nejít (neklesat) údolím. Rychle se nám ale zase schovává v mlze a začíná tak hledání. Má být ve 200m, ale my jsme pořád moc vysoko. Nakonec díky Simči a buzole jezero nacházíme. Odhady vzdáleností nejsou jednoduché a orientace je víc než složitá.
Jezero moc krásné, ale v jiném počasí by bylo ještě krásnější. Sestupujeme k moři. Krásné vodopády s ledovými pasážemi, první náznak civilizace v podobě mostu a už jsme u nouzové boudy. V ní je český sešit s českými zápisky do Víti Jeřábka. Pročítáme, připisujeme a sušíme mokré věci. Společná večeře skupiny “J” a Vlasty s Tomášem je vynikající! Večer příšerně fouká, ale expediční stan pana Beneše zkušeně odolává. Odchod posunut na 10:00 ráno.
11.7. jdeme co to dá Měl být krátký den, ale Milada napsala předpověď, podle které má zítra spadnout asi 25mm srážek. Protahujeme den a jdeme co to jde. Po pobřeží se jde dobře, obědváme u ruin obydlí a čeká nás několikanásobný brod Leirufjörðuru. Celkem brodíme 6x, ale nic zásadního. Odměnou nám je pohled na soutok 3 zálivů (Hrafnfjordur, Leirufjörður, Lónafjordur). Šli jsme celkem 25km asi 8 hodin a někteří ze skupiny už mě notně nenávidí. Máme mokré boty. Jiří Beneš spadl do vody. Ráno bude stát za to. Večer si ještě nedočkavostí spálím jazyk u večeře.
12.7. odpočíváme u kávičky
Celý večer propršelo a nám se stejně do mokrých bot moc nechce. Posouvám odchod z 10:00 na 12:00. Mlha dodává ránu na mystičnosti. Dáváme si už 2. kávu a čekáme na vhodný okamžik odchodu. Do Grunnavíku nám zbývají 2 hodiny cesty.
Vyrážíme ve 13:00 a po chvíli už máme Grunnavík na dohled. Po prohlídce kostela s hřbitovem jdeme prozkoumat i “město”. Jiří B. vypouští z mola “tuleně” a my pozorujeme ty živé opodál. V 16:00 stavíme stan, vaříme a čekáme na zítřejší loď. Vyšlo nám to krásně! Žádné ztráty, zranění, bojůvky, .. vše v pořádku a s úsměvem. Chvílemi mě možná někteří chtěli zabít, ale to už je úděl náčelníka. Můžou za to dlouhé etapy, hledání cest v mlze, počasí za které může právě velitel, blbé řeči a vtipy..atd).
13.7. odjezd lodí a auta
Ráno balíme a loučíme se s Grunnavíkem. Loď ale v 10:00 nepřijíždí (pouze projíždí do Hesteyri) a tak čekání krátíme pozorováním tuleně a obcházením zálivu. Ve 12:00 už jede naše loď. Potkáváme Čechy, ptáme se na jejich trek. Měli ho sice kratší, ale pár tipů dostávám (například US základna na západě Hornstrandiru).
Po příjezdu se hlásíme jako přeživší, řešíme auta, doplnění zásob v Bónusu a jedeme. Je nás 11 (dorazil Jirka Šebl). Thyngeiri – vycházka na Sandfjell, vodopád Dynjandi, závěr Djúpidalur – spaní u bazénku, větrno a večerní vodní pólo do půlnoci.
14.7. láska, Thingvellir a Gullfoss
Vstáváme v 6:30, vyrážíme směr Eiriksstradir – „rodný dům“ Leifura Erikssona. Zde zažívám islandskou romanci, ale vikingská žena chápe, že naše láska v dnešním světě nemá šanci (čtěte jako: pomohl jsem slečně donést plynovou bombu do domu). U jeskyní Surthellir se pokouším o lehké lezení, ale podřen vzdávám a pouze sleduji zkušenější. Gullfoss, Gejzír, Thingvellir .. všechno nádherné! Poprvé řídím Land Cruisera!
15.7. Kerlingarfjoll a Land Cruiser
Kerlingarfjoll alias pohoří čarodějnic nádherný (sírové bublajicí gejzíry, nažloutlé hory) – hodně mi připomíná Duhové hory. Stoupáme na jeden z vyšších kopců (Maenir 1357m) a dolů sjíždíme v podřepu po sněhu (někteří po zadku). Večer kempujeme u Hveravelliru (termální oblast), kde je dost lidí. Vyjíždíme na pubertální projížďku Cruiserem. PECKA! Cruiser drží..naše večeře skoro ne :) Jiří Beneš poprvní v životě řídí auto. Večer ještě stihneme termální bazének a před spaním nás v kempu navštíví ovečky.
16.7. Seljalandsfoss, Bónus, Thorsmerk
V Bónusu (Selfoss) nakupujeme a dáváme zmrzlinu. Seljalandsfoss – vodopád, za kterým se dá procházet. My investigativně objevíme opodál ještě větší krásu, o které zbytek skupiny neví a tak nervózně čekají. Odpoledne vjížídmě do Thorsmerku (za několika brody). Vaříme večeři a po ní fakultativní výlet Godalandem. Asi nejhezčí část Thorsmorku! Úžasná stezka, výhledy z planiny Morinsheidi na ledovce Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull, vyfoukaná struzka do úchvatných tvarů, výstup na horu Utigonguhofoi, setkání s 2 vyčerpanými Němkami. Po příchodu zpět do kempu dlouho vysedáváme a opět se s holkami setkáváme. Jdou ze Skógaru a jsou hotové.
17.7. Vestmannaeyjary, Dyrholay a Landmannalaugar Vestmannaeyjary – souostroví s hlavním ostrovem Heimaey – láva, pohřbené domy, průběh městem, útesy a papuchalci (které vidíme s Vlastou na poslední chvíli). Dyrholay je písečná černá pláž na nejjižnějším místě Islandu. Landmannalaugar – výstup na Blahnukur, koupání, několikanásobné brodění Cruiserem v Laugaru – následná výměna pneu po píchnutí za lepší (rychlá výměna jako v pit stopu formule 1). Jedeme na Heklu. Hledáme ve tmě pověstný travnatý plácek. Ten nacházíme až na zpáteční cestě. Hlad, zima, nevyspání .. ostrá hádka s Benešem!
18.7. Hekla
Výstup na Heklu není z nejlehčích. Počasí nám nepřeje, sněží, fouká a není vidět. Vlastovo tempo je vražedné. Vrchol ale pokoříme! Nahoře je budka, kde měří změny tlaku a erupce. Místo okolo maličké budky krásně hřeje odspodu (všude jinde zima).
Jiří Beneš řídí podruhé v životě auto. Míříme zpět do Landmannalaugaru. Koupeme se, pereme věci (po 16 dnech už je na čase) a vyrážíme z kempu hledat první bivak. Beneš vybírá místo, které později nazvu větrnou hůrkou.
19.7. Laugavegur den první
Jdeme ve směru Landmannalaugar > Skógar. Ráno je dosti větrné, kolíky se vytrhaly a stan drží jenom naše váha (od 5:00 nespím). V 7:10 to řešíme, se stanem to dost hází. Zkušeně balíme a Jiří B z venku zalehává stan. Tak rychle jsme nikdy sbalení nebyli! V 7:25 už jsme pryč a v závětří přebalujeme (pozn. kluci se stanem kousek vedle od větrné hůrky jsou úplně v pohodě). Snídaně i hygiena probíhá na stezce. Jenom o pár minut později nás potkává 10členná skupina Čechů. Kdyby přišla dřív, tak by viděla víc, než by chtěla. Obecně potkáváme na treku hodně Čechů, až by se skoro chtělo trek přejmenovat na “Český trek” – Czechtrek.
Nastoupáme do 1140m a spousta sněhu, místy sněží – krása! Docházíme na Hrafntinnusker. Odpočíváme a kecáme s Čechy. Další sníh, místy trhliny, boty mokré.. nakonec ale stoupáme do sedla.. a ty výhledy!!! Alftavatn, Duhové hory.. kochy kochy!
Sestupujeme a já padám na držku a kolenem přímo proti šutru. Naštěstí nic vážného a do svatby se to zahojí. Pak půlhodinové kochání, z kterého se stává hodinové!!! Opalování, krátké ale hluboké zamyšlení (čti usínáme), čtení.. naprostý relax! Z pohodlného místa se nám naskýtá také pohled na paní, která zdolává kopec chůzí pozadu. Anglicky vysvětluje svému parťákovi, že tak zaměstnává jiné partie svalů a nebolí jí to. Jde sice 10x pomaleji, ale je spokojená.
Krásná cesta k jezeru, pohoda, Alftavatn – super bivak u řeky v soutěsce! 10členná skupina Čechů brodila za námi, ale asi spali přímo u stezky. Cesta k bivaku – řeka Efri-Emstruá – za brodem vpravo po pěšince kolem řeky. Mírné brodění korytem řeky až na nás vykoukne nádherný plácek jenom pro nás. Vynikající večeře – bramborová kaše s rybím karbenátkem. Do toho scénka “Beneš hledá lžíci” někdy také “ztracená či ukradená lžíce” se odehrává už asi po 10x! :D Happy end – lžíce se našla v koši. Po hodině intenzivního hledání a překopávání stanu je na světě. Nutil i mě, abych se podíval do spacáku. Večerní koupačka za strašného řevu. Ondřej Šebl jako úchyl či chcete-li voyer točil na kameru.
20.7. černá poušť
Ráno dost prší .. posouvám odchod na 10:00 a pak i na 11:00. Za tu dobu stíháme kávičku, deserte, čaj a já dočíst Hru o trůny 5. Počasí se trošku umoudřilo, balíme a opouštíme náš nádherný bivak. Cestou davy lidí. Od přítoku Efri-Emstruá jdeme na cestu, krajina se zásadně mění (Landmannalaugar – žluté hory, Alftavatn – zelené hory, Emstrur – černý písek). Černá poušť je trošku depresivní, do toho začíná prudký déšť a následně sníh. Brodíme zkušeně a rychle (předbíháme brodiče amatéry). Tempo máme obecně výrazně rychlejší než ostatní. U některých účastníků ale velký respekt, že trek jdou (lidé důchodového věku).
U Hattafellu naproti vylézáme fakultativně kopec, fotíme se s vlajkou… krásné a dechberoucí výhledy na Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull. Poprvé padl návrh, že bychom sopku mohli vylézt. Docházíme do Botnaru (alias Emstrur). Krásný kemp uprostřed černé pustiny – zelená oáza. Po chvilkové zastávce pokračujeme. Přechod přes úžasnou / silnou řeku Nedri – Emstruá .. mosty, koryto mezi útesy, ale ledovcová a špinavá voda. Jdeme hledat bivak a nacházíme u levého přítoku nádherný plácek jako z pohádky. Splaz Entujokull je dechberoucí.
21.7. Eyjafjallajökull nebude
Budíme se, ale nechce se nám. Na žádost rodiny Šéblů posunut odchod na 9:15. Beneš s tím má velký problém. Jdeme pustinou, ale jde cítit, že do Thorsmorku je to kousek. Ve 12:30 už hledáme za řekou Prongá bivak. Po delší době nacházíme. Mimo řeku, ale krásný. Malá procházka Thorsmorkem, koupě mapy, informace že Eyjafjallajökull vylézt nepůjde (trhliny, atd) .. zklamání. Vymýšlíme náhradní program. Vybíráme nejvyšší kopec v okolí – Rjúpnafell 830m. Večer polévka, že v ní stála lžíce (skupina H má nasbírané houby s polentou).
22.7. Rjúpnafell a božský Godaland
Ráno výlet na Rjúpnafell – celkem 25km a great view! Oběd na samotném vrcholku. Thorsmork úžasný! Sbalení stanů v 17:00, večeře v kempu Básar, nabití mobilů, četba. Godaland ještě absolutně nejhezčí část Thorsmorku. Výstup ve 22:30 pod sedlo na cestě do Skógaru. Červánky, neskutečný pohled.. Sedíme na hraně planiny a koukáme na ledovce a okolní hory. Kvůli tomu jezdím na tyhle dovolené nejraději!
23.7. Skógar – trek vodopádů
Těžké vstávání.. při ranním sraní (čte to někdo?) prošlo po stezce pár ranních ptáčat. Snad jsem jim nezkazil výhledy. Stoupáme do sedla z 550m do 1030m. Občas to díky sněhu klouže. Úseky lehkého lezení, nekonečný sníh (ale ne na 4 hodiny, jak to popisovaly Němky). Od chatky Baldvinsskali vidíme moře – nádherný pohled a pocit. Urazili jsme za těch 20 dní opravdu hodně velkou cestu a už se blížíme ke konci. Na obědě u chatky krmíme psa (těch je tady strašně málo a tak mám radost). Potkáváme také první jednodenní turisty. Celý den s námi “závodí” číňanka. Dost se kocháme okolní krajinou. Opravdu HODNĚ přenádherných vodopádů. Ten Skogar nebude tak nudný trek :)
Ve 14:15 zastavujeme u výhledu nad řekou, kocháme se, odpočíváme, čteme (Dorian Gray) a přemýšlíme (nesmrtelnost brouka, ženy, jesenická vřesoviště a podobně).
Skógar trek bych přejmenoval na FOSS TREK. Vodopády jsou tady opravdu na každém metru řeky. Nádhera! Bivak mezi ovečkami, výhled na moře, opalovačka, čtení, koupání pod vodopádem na Adama (přeprání věcí). Romantika.. na svou nudnou sprchu doma se netěším.
24.7. Skogafoss, civilizace a Hveragerdi
Spíme do 9:00, ráno čteme a pak pomalu vycházíme. Skogafoss! Pěkný, ale spousta lidí. Kemp hrozný – u parkoviště a proudící davy. Naštěstí jsme spali sami 1km odsud v přírodě.
Bereme bus Selfoss – Hveragerdi. V místním Bónusu si nás fotí týpek, který hraje prý jakousi hru “vyfoť se s lidmi, kteří cestují po Islandu”. Tak jsme mu věnovali jednu “smradlavou” fotku a byl neskonale vděčný a šťastný.
Procházíme Hveragerdi, geotermální město, moc pěkné a spousta kytek, .. trubky po celém městě, které rozvádějí páru / teplo.
Jdeme k řece, abychom si někde v okolí postavili stany a vykoupali se. Začíná pršet, po pár minutách jsme úplně durch. Kolega Beneš už nadává “kvůli nějaké posrané řeky jsme úplně promočení ku*va”, což mě paradoxně povzbuzuje, usmívám se a šlapu dál. Jen ať si remcá.. Když jsme konečně po výživném stoupání na místě, tak už prší tak moc, že bundy protékají, v botách čvachtá a my shazujeme věci na zem a jdeme rovnou do vody. Kouká nám jenom hlava a do toho začínají padat kroupy. Celé tělo je zalité teplou vodou a do hlavy nás bombardují ledové kuličky. Island! Po hodině se ale počasí zlepšuje a my stavíme stan, sušíme věci a bojujeme s všudypřítomnými mouchami. Opět citace Beneše “ku*va to je jak ve Skotsku, se na to můžu vys*at”. Ten kluk je prostě pozitivní za všech okolností :)
Vyvařujeme splendidní večeři a jdeme spát. Od řeky se ještě kolem jedné ráno ozývají koupající se lidi.
25.7. Hveragerdi, Reykjavík a velká party
Ranní sraní (opravdu to někdo čte?) a pak nádherné koupání v čisté vodě (večer bylo dost lidí a ve vodě plavaly chaluhy).. krása! To chceš!
Představuju si lidi, jak jsou podobně v Česku naskákaní ve vodě a leží co možná nejvíc pod hladinou v té mělké, ale 10° vodě.
Dočítám Doriana Graye a je mi líto Basila.
Balíme z Hveragerdi stany a jdeme na autobus. Ještě před odjezdem chceme projít město, ale déšť nám to překazí. Schováváme se u kostela, abychom asi hodinu před odjezdem vyrazili na krátkou procházku městem. Skleníky se zeleninou, továrna na zmrzlinu, termální expozice a spousta dalšího. Nás ale táhne Bónus a pak už BUS do Reykjavíku. Z Mjódu jedeme městskou dopravou na BSÍ (autobusák), kde necháváme bagáž a vyrážíme do víru velkoměsta. Procházíme hlavní památky, nakupujeme suvenýry a dárky, odměňujeme se all-you-can-eat a zapadáme do English Pubu na jedno. Což se nakonec ukáže jako nedobrý nápad, protože hospodu v 5:30 ráno zavíráme a tam už se mé vzpomínky rozplývají.. Brzy zase nashledanou Islande! :)
Harmonogram Islandu autem
13.7.2015
Isadfjordur (sraz u Bonusu)
Thyngeiri – vycházka na Sandfjell
Vodopád Dynjandi
Djúpidalur – spaní u bazénku, větrno
14.7.2015
Eiriksstradir – „rodný dům“ Leifura Erikssona (objevil Ameriku, syn Erika Rudého – pruďase)
Deildartunduhver – nejvydatnější termální pramen na Islandu (180 litrů za sekundu)
Surthellir – komplex lávových jeskyní na F578
Kaldidalur – „studené údolí“, kterým vede silnice F550
Langjokull – odbočka F551 k ledovci
Thingvellir – propadlina mezi severoamerickou a euroasijskou zemskou deskou a bývalý parlament
Geysir – na 70 metrový bychom čekali doteď, geyzíruje pouze Strokkur do 30 m
Gullfoss – nádherný vodopád na řece Hvítá
Hagavatn – spaní na F335 u kouzelného žlutého domečku pod jezerem Hagavatn
15.7.2015
Kerlingarfjoll (pohoří čarodějnic) – okruh s fakultativním výstupem na kopec Maenir (1357 m vysoký)
Hveravellir – termální oblast s přeplněným ale regulovatelným bazénkem
F735 – večerní fakultativní program pro nedospělé :)
16.7.2015
Selfoss – vytoužený nákup v Bonusu
Seljalandsfoss – vodopád, za kterým se dá procházet
Thorsmerk – procházka většiny účastníků na planinu Morinsheidi a sestup přes kopec Utigonguhofoi
17.7.2015
Vestmannaeyjar – souostroví s hlavním ostrovem Heimaey – láva, útesy a papuchalk
Dyrholay – zastávka na nejjižnější části Islandu, pláž s tmavým pískem, útesové mosty
F208 – jako jedni z prvních v letošním roce
Landmannalaugar – výstup na Blahnukur, koupání, výměna pneu za lepší
Travnatý plácek pod Heklou – noční hledání míst k přespání – hlad, zima, nevyspání
18.7.2015
Hekla – výstup na vrchol „brány pekelné“ 1491 m vysoké a mrazivé
Haifoss a Gjáin – fakultativní výlet a následná lekce time managementu na křižovatce
Hveragerdi – koupání
Reykjavík – noční výsadek
Garoskagi – spásné závětří u majáku ve větrné oblasti, to chceš…
Auta Toyota Land Cruiser a Hyudai Santa Fe
Najeto společně 1 660 km, spotřeba Land Cruiseru 12,2 l nafty na 100 km :)
Fotogalerie
Video
Fotky: Jiří Štencek, Simona Karochová, Ondřej Šebl
Už podruhé se chystám na Island a opět budeme putovat nepřístupnou krajinou Hornstrandiru, projedeme část Islandu auty a 3. týden zakončíme úžasným trekem Laugavegur.
Má to ale jeden háček. Poprvé bez náčelníka. Do jeho role jsem byl pasován já a proto držte palce, aby vše dobře dopadlo. Protože až teď si pořádně uvědomuju, co to znamená něco takového naplánovat. Naštěstí ostatní víc než pomohli.
Na 3 týdny se tedy loučím a jedu si plnými doušky užívat svobody s celým svým životem na zádech.
Až přijedu, tak můžete čekat sepsání zážitků a mých dojmů. Možná bude i nějaké povídání na VŠE. Bude to totiž má prvotina (ano, NVDP je už klasika, ale tohle bude něco jiného) a tak o hluboké zážitky nebude nouze. Do té doby aspoň koukněte na tu nádheru!
PS: Kdo chce poslat islandský pohled, napište mi SMSkou adresu :)
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
Knížka Alibaba.com – Příběh největšího on-line tržiště světa vypráví o cestě bývalého učitele angličtiny jménem Jack Ma, který se stane čínským miliardářem díky své společnosti Alibaba.com. Autorem je Porter Erisman – bývalý viceprezident společnosti.
Na vysokoškolském serveru iList.cz (od mojí alma mater VŠE) se mnou vyšel 
Druhá kniha od Dana Arielyho, kterou jsem četl (o první jsem psal zde: 
Ahoj, moje jméno je Jirka Štencek a na tomto blogu budu psát o novinkách ze světa Internetu, články věnované Wordpressu, eshopům, podnikání, webům obecně atd.
